Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2098/2015

22 Cdo 2098/2015

U S N E S E N Í

I. K.

1) V. K.

a

2) T. K.

, oběma zastoupeným Mgr. Richardem Frommerem, advokátem se sídlem v Olomouci, Ostružnická 6, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. prosince 2014, č. j. -274, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud v Olomouci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. září 2013, č. j. -157, zrušil podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaných k nemovitostem, a to k budově č. p. 48 na pozemku parc. č. 102, zastavěná plocha a nádvoří, k pozemku parc. č. 102, zastavěná plocha a nádvoří a k pozemku parc. č. 101, ostatní plocha, to vše zapsané na LV č. 703 pro katastrální území D. u O., obec D., u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc (výrok I.), nařídil prodej výše uvedených nemovitostí (výrok II.), dále určil, že po prodeji bude žalobci vyplacena ½ výtěžku z prodeje a žalovaným 1) a 2) také ½ výtěžku z prodeje (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV. a V.).

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací k odvolání žalovaných usnesením ze dne 16. prosince 2014, č. j. -274, rozsudek Okresního soudu v Olomouci zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost dle jeho obsahu opírá o a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle Namítá, že se odvolací soud při řešení otázky procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť zrušil rozsudek soudu prvního stupně z důvodů nesprávného právního posouzení věci, přičemž odvolací soud může rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit pouze z důvodů taxativně uvedených v Odkázal přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2011, sp. zn. , podle kterého „shledá-li odvolací soud právní posouzení soudu prvního stupně neúplným, popřípadě z jiného důvodu nesprávným, je nejen oprávněn, nýbrž i povinen věc sám právně (v potřebném rozsahu) posoudit.“ Dále namítá, že důkazní návrhy žalovaných, kterými „hodlali prokazovat důvody pro zamítnutí žaloby“, nelze považovat za „důvody hodné zvláštního zřetele podle platné judikatury“. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Obsah rozhodnutí obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle -3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přitom je dovolací soud vázán nejen tím, který z dovolacích důvodů byl uplatněn, ale i tím, jak byl důvod vylíčen, tj. v jakých okolnostech dovolatel spatřuje jeho naplnění. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Jestliže odvolací soud svůj právní závěr založil na dvou na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z těchto důvodů (eventuálně) neobstojí, nemůže mít vliv na správnost závěru odvolacího soudu, jestliže obstojí důvod druhý (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. října 2001, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 779). To platí i tehdy, nemohl-li být druhý důvod podroben dovolacímu přezkumu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2003, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 2021, viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. prosince 1997, sp. zn. ).

V posuzované věci je rozhodnutí odvolacího soudu, kterým byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně podle , založeno na dvou důvodech: jednak se podle odvolacího soudu soud prvního stupně zcela opominul zabývat důkazními návrhy žalovaných, kterými prokazovali tvrzené důvody pro zamítnutí žaloby, jednak rozhodnutí odvolacího soudu brání změna právních předpisů, když dne 1. ledna 2014 nabyl účinnosti , , který obsahuje novou úpravu zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví oproti , , podle kterého věc posuzoval soud prvního stupně.

Dovolání však polemizuje jen se závěrem odvolacího soudu týkajícího se nesprávného právního posouzení věci; závěr odvolacího soudu o tom, že se soud prvního stupně nevypořádal s důkazními návrhy žalovaných, zůstal nedotčen (dovolatel pouze sám hodnotí důkazní návrhy žalovaných, nesporuje však závěr, že se opominutí důkazních návrhů stalo důvodem pro zrušení rozsudku soudu prvního stupně) a dovolací soud jej nemůže přezkoumávat. Dovolání tak není přípustné.

Nejvyšší soud poznamenává (v souladu s názorem odvolacího soudu), že soud prvního stupně bude muset vzhledem ke změně právní úpravy nově při zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví postupovat podle , . V této souvislosti je rovněž předčasná polemika dovolatele s důkazními návrhy žalovaných. O provedení těchto navrhovaných důkazů nebylo nalézacími soudu rozhodnuto a tyto důkazy nebyly nalézacími soudy hodnoceny.

Vzhledem k tomu, že dovolání není podle ustanovení přípustné, Nejvyšší soud je podle věty první odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci samé.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. července 2015

Mgr. David Havlík

předseda senátu