Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2108/2015

22 Cdo 2108/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně A. Z., M. L., zastoupené Mgr. Zdeňkem Ptáčkem, advokátem se sídlem v Chebu, Májová 608/23, proti žalovanému J. H., M. L., o vydání věcí a zaplacení 60 000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. července 2014, č. j. -152, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Chebu (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. května 2013, č. j. -105, ve výroku I. uložil žalovanému povinnost vydat žalobkyni 2 kusy černých, kovových, kulatých lucerniček na elektřinu. Ve výroku II. řízení zastavil v části, ve které se žalobkyně domáhala vydání malé svíčky, nové dětské postýlky, ubrusů a nástěnky, 3 kusů štaflí, věcí ze šuplíků, bot a dětského prádla, obrazu – čestného uznání a válečného obrazu. Ve výroku III. zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala vydání movitých věcí uvedených v tomto výroku. Ve výroku IV. pak žalobu zamítl i v části, v níž žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení 60 000,- Kč. Ve výroku V. rozhodl soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 9. července 2014, č. j. -152, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích III., IV. a V. potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Obsahem jejích dovolacích námitek je nesouhlas se skutkovými zjištěními, která učinily nalézací soudy na základě provedeného dokazování. Má za to, že prokázala, že měla v prostorách nemovitostí žalovaného movité věci, které byly předmětem řízení. Podle jejího názoru měl soud vzít za prokázané, že v nemovitostech žalovaného měla uloženu finanční částku ve výši 60 000,- Kč. Navrhla proto, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání vyjádřil tak, že v jeho nemovitostech se žádné věci žalobkyně nenacházely.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy a společně s vyjádřením k dovolání tvoří obsah procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije , ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 9. července 2014 a dovolací řízení bylo zahájeno dovoláním podaným dne 26. září 2014, dovolací soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále jen „ “).

Dovolání není přípustné.

Podle v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. (uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz)].

V daném případě dovolání není přípustné z toho důvodu, že dovolatelka řádně nevymezila přípustnost dovolání tak, jak ji vyžaduje rozhodovací praxe dovolacího soudu. Přípustnost dovolání přitom založit nemůže polemika dovolatelky se skutkovými zjištěními, která učinily soudy obou stupňů na základě provedeného dokazování.

Dovolatelka v dovolání uplatňuje nepřípustné dovolací důvody, když sice namítá, že „rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci“, ale ve skutečnosti její argumentace rozporuje zjištěný skutkový stav, tak jej dovodily soudy obou stupňů, neboť soudům vytýká toliko to, že nevzaly za prokázané určité skutečnosti, které podle jejího názoru prokázány byly, čímž dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním. Podle ve znění účinném od 1. ledna 2013 je však jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci ( ).

Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobkyně přípustným, podle dovolání odmítl.

V souladu s věta druhá rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. června 2015

Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu