Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1179/2013

26 Cdo 1179/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – Ministerstva financí ČR, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, identifikační číslo osoby 00006947, proti povinnému Ing. J. S., J. H., zastoupenému JUDr. Jiřím Drahotou, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Masarykovo náměstí 70, pro 100 000 Kč s příslušenstvím, srážkami z příjmu, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. prosince 2012, č. j. -254, takto:I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

-128, zastavil výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy (důchodu) povinného podle , písm. g) , nařízený usnesením téhož soudu ze dne 30. října 1996, č. j. -4. Současně žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že povinnému byly prováděny srážky pro oprávněnou Českou spořitelnu a. s., následně pro Konsolidační banku Praha s. p. ú., Konsolidační agenturu Praha a naposledy pro Ministerstvo financí ČR, a že vymáhaná pohledávka 325 396,- Kč (tj. 100 000,- Kč, 223 396 Kč náklady předcházejícího řízení a dále 2 000,- Kč náklady návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí) byla v plné výši uhrazena v září 2011.

Krajský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí zamítl a povinnému uložil uhradit oprávněné na nákladech řízení před soudy obou stupňů 1 038,- Kč. Krajský soud po dokazování doplněném o y ze spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. uzavřel, že soud prvního stupně rozhodl na základě neúplně zjištěného skutkového stavu a tedy nesprávně. Vyšel z tvrzení povinného o výši provedených srážek, avšak nevzal v úvahu okolnost, že na majetek povinného probíhalo po určité období konkurzní řízení. Částky sražené ze mzdy povinného za trvání konkurzu (od 15. 7. 1998 do rozvrhu výtěžku ze zpeněženého majetku podstaty) nelze vzhledem k účinkům prohlášení konkurzu považovat za vymožené v rámci tohoto výkonu rozhodnutí, neboť tyto částky připadly do konkurzní podstaty a byly vypořádány v konkurzním řízení ( a zákona o konkurzu a vyrovnání). Soud dále uzavřel, že nebylo prokázáno, že by částka vymáhaná výkonem rozhodnutí byla uhrazena. Povinný jednak netvrdil, že by jakékoliv částky poukazoval mimo nařízený výkon rozhodnutí. Odvolací soud současně uzavřel, že srážky prováděné v rámci výkonu rozhodnutí (mimo období, kdy probíhal konkurz na majetek povinného), nejsou důvodem k zastavení či částečnému zastavení výkonu rozhodnutí.

Rozhodnutí krajského soudu napadl povinný dovoláním a tvrdí, že usnesení krajského soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ “). Trvá na tom, že vymáhanou pohledávku za oprávněnou splnil v plné výši a další plnění po něm nelze požadovat. Uvedl, že ani žádná ze stran nezpochybňuje tvrzení, že částka, která měla být předmětem výkonu rozhodnutí, byla uhrazena. Srážky ze mzdy byly prováděny i v době, kdy probíhalo konkurzní řízení na jeho majetek. Tvrdí rozpor mezi výší částek deklarovaných jako příjem do konkurzní podstaty a částkami vyplacenými oprávněné. Soud se nezabýval otázkou, kam „se ztratila“ částka, která nebyla přijata do konkurzní podstaty, a vyšel pouze z tvrzení oprávněné, že ta tuto částku neobdržela. Z konečné zprávy správce konkurzní podstaty také vyplývá, že veškeré prostředky z konkurzního řízení byly vyplaceny oprávněné. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněná k dovolání povinného uvedla, že ust. vylučuje, aby výkon rozhodnutí probíhal i v průběhu konkurzu na majetek povinného. Srážky ze mzdy po dobu konkurzu (15. 7. 1998 – 20. 2. 2004) připadly do konkurzní podstaty. Protože správce konkurzní podstaty dal plátci mzdy pokyn k ukončení srážek ve prospěch konkurzní podstaty dopisem ze dne 17. 10. 2003, obdržela oprávněná jednorázově v lednu 2004 i srážky ze mzdy za měsíc listopad 2003, prosinec 2003 a leden 2004 v celkové výši 17 604,- Kč. Ty však zahrnula do přijatých plateb v rámci výkonu rozhodnutí. Z dopisu správce z února 1999 pak dále vyplývá, že srážky provedené po prohlášení konkurzu vydal předchůdce oprávněné (Česká spořitelna a. s.) v souladu se zákonem do konkurzní podstaty. Jinak oprávněná nemá informace o tom, zda a jak byly prováděny srážky v průběhu konkurzního řízení. Sama však kromě uvedených 17 604 Kč neobdržela od žádného zaměstnavatele povinného ani od správce žádné plnění k uspokojení výkonem vymáhané pohledávky. Není pak podstatné, v jakém rozsahu došlo ke snížení majetku povinného, ale to, jakou měrou je uspokojena pohledávka oprávněné. Dle výpisu ze seznamu přihlášených pohledávek v konkurzu ze dne 4. 9. 2001 činila celková pohledávka oprávněné zjištěná konkurzním soudem částku 10 198 347,80 Kč (tj. jistina 5 558 785,40 Kč shodná s jistinou z exekučního titulu, tj. rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. listopadu 1995, č. j. -59, a příslušenství 4 639 562,40 Kč). V rozvrhu připadlo právnímu předchůdci oprávněné 2 169 591,80 Kč a neuhrazeno zůstalo po skončení konkurzu 8 028 756 Kč (5 558 785,40 Kč na jistině a 2 469 970,60 Kč na příslušenství). Právní předchůdce povinné použil plnění z konkurzu k částečné úhradě příslušenství pohledávky ( , 2 obch. zák.), proto se nemohlo promítnout do výše pohledávky vymáhané v rámci výkonu rozhodnutí. Výkon rozhodnutí byl nařízen pro celkovou částku 325 396 Kč a dosud bylo oprávněné uhrazeno 185 355 Kč. Zbývá tudíž uhradit ještě 140 041,- Kč. Oprávněná závěrem navrhla, aby dovolání povinného bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 a část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 7 ).

Dovolání je přípustné podle , odst. 2, , není však důvodné.

Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ) i k vadám podle ustanovení , odst. 2 písm. a), b), odst. 3 (tzv. zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takovou vaduvšak dovolatel nenamítal a z obsahu spisu nebyla zjištěna.

Právní posouzení je ve smyslu ustanovení nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl tento výkon rozhodnutí již proveden; bylo

-li právo přiznáno rozsudkem pro zmeškání, bude výkon rozhodnutí zastaven i tehdy, jestliže právo zaniklo před vydáním tohoto rozsudku.

Podle , o konkurzu a vyrovnání, nelze provést výkon rozhodnutí (exekuci) postihující majetek patřící do podstaty a k tomuto majetku nelze ani nabýt právo na oddělené uspokojení ( ), dále též jen „ZKV“.

Podle ustálené soudní praxe důvodem pro zastavení výkonu je jen plnění mimo rámec výkonu nebo plnění, které za povinného uskutečnila třetí osoba (srov. usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní rozhledy, číslo 11, ročník 1998 pod číslem 96).

Soudní praxe výjimečně připouští, aby výkon rozhodnutí byl částečně zastaven podle citovaného ustanovení i o plnění, která srazil plátce mzdy povinného z jeho mzdy a poukázal je oprávněnému, jestliže soud o těchto srážkách neví a při vyrozumění nového plátce mzdy podle k nim nepřihlédl (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. II. až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 2243).

Současně z citovaného § 14 odst. 1 písm. e) ZVK vyplývá, že prohlášení konkurzu bránilo v provedení výkonu rozhodnutí (v souzené věci srážkami ze mzdy). S prohlášením konkurzu totiž ze zákona spadá úpadcova mzda, plat nebo jiné podobné příjmy v rozsahu, v jakém podléhají výkonu rozhodnutí do konkurzní podstaty. Ve vztahu k dotčené části mzdy, platu nebo jiného podobného příjmu to mimo jiné znamená, že prohlášením konkurzu přechází na správce konkurzní podstaty též oprávnění nakládat s těmito úpadcovými nároky a že právní úkony úpadce, týkající se tohoto majetku, jsou vůči konkurzním věřitelům neúčinné (srov. § 14 odst. 1 písm. a/ zákona o konkurzu a vyrovnání). Plátce mzdy, platu nebo jiného podobného příjmu je povinen přestat vyplácet úpadci tu část mzdy, platu nebo jiného obdobného příjmu, která patří do konkurzní podstaty, a vydat ji na žádost správci konkurzní podstaty, prokáže-li, že byl do této funkce ustanoven (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2010, sp. zn. ).

Ze spisového materiálu se podává, že výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy byl nařízen podle rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. listopadu 1995, č. j. -59, k uspokojení pohledávky České spořitelny a. s. ve výši 100 000,- Kč, nákladů předcházejícího řízení 223 396 Kč a nákladů návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí 2 000 Kč, usnesením ze dne 30. října 1996, v právní moci 23. listopadu 1996. Dne 15. července 1998 byl na majetek povinného prohlášen konkurz, přičemž srážky provedené po prohlášení konkurzu (nesprávně) ještě ve prospěch oprávněné byly řešeny správcem konkurzní podstaty (srov. dopis správce konkurzní podstaty ze dne 22. 2. 1999 a ze dne 3. 2. 1999, č. l. 14, 15 spisu) a vydány Českou spořitelnou a. s. do konkurzní podstaty. Dopisem ze dne 17. 10. 2003 (č. l. 39 spisu) správce konkurzní podstaty sdělil stávajícímu zaměstnavateli povinného, aby zastavil zasílání srážek v souvislosti s ukončením konkurzu a ze stejného důvodu bylo usnesením ze dne 5. listopadu 2003, č. j. -41, provedení výkonu rozhodnutí odloženo, přičemž po dobu odkladu plátce mzdy provádí srážky dále, ale nevyplácí je. Soud tak rozhodl z důvodu potřeby zjištění výsledků konkurzního řízení a zabránění dalšímu vyplácení srážek ze mzdy na účet správce konkurzní podstaty.

Usnesením ze dne 21. listopadu 2003, č. j. -134, Krajský soud v Českých Budějovicích udělil souhlas správci konkurzní podstaty, aby vydal oddělenému věřiteli Česká konsolidační agentura výtěžek zpeněžení 1 846 808,80 Kč; současně rozhodl, že veškeré zjištěné pohledávky ostatních věřitelů budou uspokojeny v rozsahu cca 3,86559 % (tj. zjištěná pohledávka České konsolidační agentury, jež nebyla uspokojena v rámci odděleného uspokojení, částkou 322 783,- Kč).

K žádosti oprávněné o pokračování ve výkonu rozhodnutí ze dne 24. 11. 2003, odůvodněné tím, že na pohledávku oprávněné zjištěnou v konkurzu (dle výpisu ze seznamu přihlášených pohledávek byla zjištěna pohledávka ve výši 10 198 347,80 Kč - viz č. l. 221 spisu) byla správcem vyplacena jen malá část (1 846 080 Kč a 322 784 Kč), rozhodl soud o pokračování usnesením ze dne 30. prosince 2003, č. j. -48.

Usnesením ze dne 30. ledna 2004, č. j. -141, rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích, že konkurz na majetek úpadce se zrušuje po splnění rozvrhového usnesení, výrok nabyl právní moci 20. února 2004.

Jestliže byly srážky ze mzdy prováděny i v průběhu konkurzního řízení, připadly v souladu se zákonem o konkurzu a vyrovnání do konkurzní podstaty a tak s nimi bylo i naloženo. Nelze zaměňovat, co bylo uspokojeno na základě rozvrhového usnesení správcem konkurzní podstaty a co bylo plněno v rámci výkonu rozhodnutí. Výkonem rozhodnutí je vymáhána jen nepatrná část pohledávky, jež byla přihlášena, zjištěna a uspokojena v konkurzu. Pokud dovolatel vytýká soudu, že se nezabýval otázkou, kam se ztratila částka, která nebyla přijata do konkurzní podstaty, a vyšel pouze z tvrzení oprávněné, že ta tuto částku neobdržela, není jasné, jakou částku konkrétně má na mysli, přičemž v tomto směru nenavrhoval provést k prokázání svých tvrzení žádné důkazy.

Protože se dovolateli správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání ( věta první ), dovolání jako nedůvodné podle části věty před středníkem zamítl.

Protože oprávněné, jež vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, dovolací soud rozhodl, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků ( věta první, a ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. června 2015

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu