Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
4CC59881B8ABBC45C1257EC4003BFDBB.html
HTML · 15.35 KB
No categories available
25 Cdo 1725/2015
25 Cdo 1725/2015
U S N E S E N Í
a) F. V. st.
,
b) F. V. ml.
,
c) M. V.
a
d) J. H.
, všech zastoupených JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1615/1, proti žalované
Ústřední vojenské nemocnici – Vojenské fakultní nemocnici Praha
, příspěvkové organizaci se sídlem v Praze 6, U vojenské nemocnice 1200/1, IČO 61383082, zastoupené JUDr. Magdou Adamovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, U vojenské nemocnice 1200/1, za účasti Kooperativa pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, IČO 47116617, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 206/2007 , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2014, č. j. 17 Co 462/2013 -410, takto:
I. Dovolání
se odmítá
.
II. Žalobci
jsou povinni
společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15.052,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Magdy Adamové, advokátky se sídlem v Praze 6, U vojenské nemocnice 1200/1.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř. ):
Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2014, č. j. 17 Co 462/2013 -410, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. , neboť neobsahuje zákonem požadované údaje o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o.s.ř. ), a v dovolacím řízení nelze pokračovat, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Obsáhle formulované námitky žalobců k věci samé vytýkají odvolacímu soudu zejména nesprávnou aplikaci ustanovení § 213 odst. 4 o.s.ř. tím, že dokazování doplnil pouze rozšířením ústavního znaleckého posudku a nikoli o výslech znalce, jehož posudek předložila strana žalující, a který by doložil, že ve věci úmrtí L. V. nešlo o ohraničený, ale o difuzní zánět dutiny břišní. Proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení pak dovolatelé namítají, že za daného skutkového stavu jde o „bezohlednost“ a mělo být aplikováno ustanovení § 150 o.s.ř. Dovolatelka otázku přípustnosti dovolání zmínila pouhým odkazem na § 237 o.s.ř. , postrádajícím jakoukoliv argumentaci k zákonem stanoveným důvodům přípustnosti dovolání. Jestliže v textu dovolání dovolatelka poukazuje v souvislosti s tvrzenou přípustností dovolání, že „odvolací soud aplikací procesního práva potvrdil rozporuplný skutkový stav věci v rozhodnutí soudu I. stupně“, pak se zcela míjí se zákonnou konstrukcí přípustnosti dovolání. Může-li totiž být dovolání přípustné jen podle § 237 o.s.ř. , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné
(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 , publikováno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 ,
ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14 , a ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14
). Dovolání však vůbec nevymezuje,
od konkrétně jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení rozhodných právních otázek odchýlil, případně zda v rozhodovací praxi dovolacího soudu ještě nebyly označené otázky vyřešeny, jsou rozhodovány rozdílně anebo mají být posouzeny jinak.
Náležitost dovolání spočívající v konkrétním uvedení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je zákonným požadavkem vyplývajícím přímo z ustanovení § 241a odst. 2 o.s.ř. , což s ohledem na povinné kvalifikované zastoupení dovolatele podle § 241 o.s.ř. není požadavkem nepřiměřeným. Není-li přitom ve lhůtě podle § 241b odst. 3 o.s.ř. tato náležitost doplněna a nelze-li proto v dovolacím řízení pokračovat, nezbývá, než postupovat podle § 243c odst. 1 o.s.ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalobců odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 , § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalovaná má právo na náhradu nákladů, které se skládají z odměny advokáta ve výši 12.140,- Kč podle § 1 odst. 2 , § 6 odst. 1 , § 7 bod 6 , § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření se k dovolání žalobců, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. , celkem tedy 15.052,40 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 25. června 2015
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu