Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 334/2015

U S N E S E N Í

doc. JUDr. Ing. J. L., CSc.

J. K.

, zastoupené Mgr. Martinem Křivohlavým, advokátem se sídlem v Praze 7, Ortenovo náměstí 890/2,

o zaplacená částky 1.216.554 Kč s příslušenstvím

, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. září 2014, č. j. -317, takto:

I. Dovolání se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:( )

Shora označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. března 2014, č. j. -272 (ve spojení s doplňujícím usnesením téhož soudu ze dne 18. dubna 2014, č. j. -281), v části, kterou bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 989.214,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení, zatímco v části o zaplacení dalších 227.330,- Kč s určeným úrokem z prodlení odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se v uvedeném rozsahu žaloba zamítá.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení věty první , neboť v dovoláním označených právních otázkách, na jejichž řešení rozhodnutí závisí, je rozsudek odvolacího soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit a dovolání tak není přípustné (k předpokladům přípustnosti dovolání srov. ).

V otázce stanovení počátku běhu objektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení (při aplikaci ustanovení , ) se odvolací soud přidržel ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2003, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. srpna 2007, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2001, sp. zn. , jež jsou dostupné též na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz), uzavřel-li, že pro počátek tříleté objektivní promlčecí doby je rozhodný den, kdy k získání bezdůvodného obohacení skutečně (fakticky) došlo.

Dovolatelem kritizovaný závěr odvolacího soudu o prokázané měsíční periodicitě inkasovaného peněžitého plnění (jímž žalované vznikalo na úkor úpadce bezdůvodné obohacení) je zde závěrem skutkovým, jež nelze úspěšně napadnout dovoláním (srov. , dle něhož je jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci).

Argumentace dovolatele okolnostmi a důvody, pro které se až později dozvěděl o vzniku bezdůvodného obohacení, případně o jeho konkrétní výši (kdy dovolatel cituje též z relevantní judikatury Nejvyššího soudu vztahující se ovšem k výkladu a aplikaci ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák.), se s podstatou věci míjí, zakládá-li odvolací soud své negativní rozhodnutí o žalobě co do částky 227.330,- Kč na tom, že v uvedeném rozsahu žalobce uplatnil právo po uplynutí objektivní promlčecí doby (přisvědčuje přitom žalobci, že subjektivní promlčecí doba mu počala běžet až 4. října 2010 a že žalobu podal před jejím uplynutím). Přitom žalobce zřejmě přehlíží, že dvě zákonem stanovené (kombinované) promlčecí doby – objektivní a subjektivní – počínají, běží a končí nezávisle na sobě; pokud marně uplynula alespoň jedna z nich a druhou stranou je vznesena námitka promlčení, nelze oprávněnému právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení přiznat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. srpna 2007, sp. zn. ). Nepřípadný je pak i odkaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2009, sp. zn. , jenž otázku promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení vůbec neřeší, stejně tak jako na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. , jenž se – stejně tak jako další dovolatelem citovaná rozhodnutí dovolacího soudu – zabývá otázkou stanovení počátku subjektivní promlčecí doby).

Přípustnost dovolání pak nezakládají ani námitky dovolatele o tom, že odvolací soud neposoudil žalovanou vznesenou námitku promlčení jako výkon práva, jenž je v rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák. Předně, není nesprávným právním posouzením věci, neaplikoval-li soud na posuzovaný případ ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., v situaci, kdy tomu odpovídající skutečnosti nebyly v řízení zjištěny (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1998, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura, ročník 1998, sešit 21, poř. č. 152). Ve vztahu k námitce promlčení lze z konstantní judikatury dovolacího soudu odkázat např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2001, sp. zn. , nebo na rozsudek ze dne 22. srpna 2002, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle nichž „dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení“. Takovým výjimečným případem posuzovaná věc – i s přihlédnutím k argumentaci dovolatele – ovšem není.

Z uvedeného tedy vyplývá, že žádný z předpokladů přípustnosti dovolání podle naplněn není.

Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení, za situace, kdy dovolání bylo odmítnuto, obstojí pak i bez odůvodnění (srov. věty druhé ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. července 2015

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu