Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 5187/2014

23 Cdo 5187/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně HOCHTIEF CZ a. s., se sídlem v Praze 5, Plzeňská 16/3217, identifikační číslo osoby 46678468, zastoupené JUDr. Petrem Líbenekem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Dukelská 64, proti žalovanému Ing. M. D., zastoupenému JUDr. Milanem Kocourkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 56, o obnovu řízení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. červena 2014, č. j. -1436, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením, v pořadí druhým, ze dne 15. října 2013, č. j. -1306, zamítl žalobu, aby byla povolena obnova řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. (bod I. výroku). Dále zamítl návrh, aby byla odložena vykonatelnost rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. prosince 2009, č. j. -594, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2010, č. j. -721 (bod II. výroku). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod III. výroku).

K odvolání žalovaného odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. a III. potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

K dovolání žalovaného se žalobkyně vyjádřila tak, že je považuje za nepřípustné.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a dále čl. II bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Uplatňuje-li dovolatel dovolací důvod ve smyslu ustanovení , pak dovolací soud uvádí, že dovolatel zřejmě přehlíží, že podle úpravy dovolacího řízení účinné od 1. ledna 2013 nemohou nesprávná skutková zjištění být způsobilým dovolacím důvodem (srov. a contrario). Argumentací ohledně nesprávného posouzení dvou důkazů tak přípustnost dovolání založit nemůže.

Jsou-li součástí námitek dovolatele i výtky k vadnému procesnímu postupu odvolacího soudu, je nutno konstatovat, že touto argumentací dovolatel též nijak nevymezuje přípustnost dovolání ve smyslu

Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené proto dovolání žalovaného podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. června 2015

JUDr. Pavel H o r á k , Ph.D.

předseda senátu