Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1761/2013

29 Cdo 1761/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatelů a)P. P., b) JUDr. M. P., zastoupenýchMgr. Jiřím Fialou, advokátem, se sídlem ve Frýdku – Místku, Novodvorská 667, PSČ 738 01, za účasti RIO Media a. s., se sídlem v Praze 9, Kovanecká 30/2124, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 28216733, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, o určení neexistence nároku na slevu z ceny, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání navrhovatelů proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. října 2012, č. j. -117, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. června 2011, č. j. -75, určil, že „žalovaný nemá z důvodu jím uvedených v oznámení o slevě ze dne 30. listopadu 2009 nárok na slevu uplatněnou podle článku 5.2.17 a 5.2.15 akviziční smlouvy ze dne 11. února 2009“ (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

V záhlaví označeným rozsudkem změnil Vrchní soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně tak, že návrh zamítl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání, jehož přípustnost opírají o , (dále též jen „ “), majíce za to, že jsou naplněny dovolací důvody vymezené v a 3 a navrhujíce, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z části první, čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání, jež je přípustné podle , Nejvyšší soud odmítl podle jako zjevně bezdůvodné.

Učinil tak proto, že dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož navrhovatelům nesvědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu , je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího a Ústavní soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1997, pod číslem 21, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. , jenž je veřejnosti přístupný na webových stránkách Nejvyššího soudu, či nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. , dostupný na webových stránkách Ústavního soudu).

Na uvedených závěrech nemohou nic změnit ani v dovolání předestírané okolnosti projednávané věci. Poukazují-li dovolatelé na spornost nároku na slevu a z ní plynoucí pochybnosti, komu (které straně „akviziční“ smlouvy) měla banka poukázat peněžní prostředky složené na „vázaný jistotní účet“, uvádějíce, že „bylo konstatováno, že se banka bude řídit rozsudkem soudu v této věci“, přehlížejí, že banka není účastníkem tohoto řízení a soudní rozhodnutí by pro ni nebylo z tohoto důvodu závazné. Již proto dovolatelům naléhavý právní zájem na požadovaném určení nesvědčí. Navíc, mají-li dovolatelé za to, že buď společnost RIO Media a. s., anebo banka jsou povinny zaplatit jim určitou částku, měli (mohli) – jak přiléhavě uzavřel odvolací soud – podat (proti té osobě, o níž se domnívají, že jim požadovanou částku dluží) návrh (žalobu) na zaplacení; v řízení o takovém návrhu by soudy jako předběžnou otázku posoudily (mimo jiné) i oprávněnost požadavku společnosti RIO Media a. s. na slevu z ceny.

Zabývat se dovoláním meritorně pokládá Nejvyšší soud za dané situace za zbytečné.

Výrok o nákladech řízení se opírá o , a , když dovolání navrhovatelů bylo odmítnuto a společnosti RIO Media a. s. vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Ty sestávají z odměny zástupce společnost RIO Media a. s. za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 7 bodu 5 a § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, ve znění účinném do 7. prosince 2013, ve výši 3.100 Kč, a náhrady hotových výdajů dle advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč podle tak dovolací soud přiznal společnosti RIO Media a. s. k tíži dovolatelů celkem 4.114 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 24. června 2015

JUDr. Petr Š u k

předseda senátu