Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1951/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně ARRIVA PRAHA s.r.o., se sídlem v Praze 10, U Seřadiště 9, PSČ 10140, identifikační číslo osoby 26730448, zastoupené JUDr. Jakubem Dohnalem, Ph.D., advokátem se sídlem v Hradci Králové, Komenského 3/266, proti žalované Allianz pojišťovna, a.s. se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 656/3, identifikační číslo osoby 47115971, o zaplacení 326.371,98 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2014, č. j. -305, takto

Odůvodnění:(dle )

Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 4. dubna 2014, č. j. -272, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 326.371,98 Kč s příslušenstvím v tomto výroku blíže specifikovaným (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. a III. výroku).

K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. listopadu 2014, č. j. -305, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 326.371,98 Kč, zamítl (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý a třetí výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“), a uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Argumentuje tím, že odvolací soud měl ve věci aplikovat ustanovení obch. zák. při výkladu ustanovení všeobecných pojistných podmínek pro havarijní pojištění vozidel, dle kterého se pojištění nevztahuje na škody způsobené nesprávnou obsluhou nebo údržbou. Za nesprávnou obsluhu nelze považovat situaci, kdy je škoda způsobena z důvodu špatného zabrzdění zaparkovaného vozidla.

Žalovaná navrhuje dovolání žalobkyně zamítnout.

Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatel ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá v celém rozsahu, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; výroky o nákladech řízení před soudy obou stupňů se dovolací soud proto nezabýval.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a dále čl. II bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. větu první ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že řidič vozidla při jeho opuštění jednal v rozporu s návodem k obsluze předmětného vozidla (část 6.1 návodu k obsluze a údržbě autobusů City Bus Agora), a proto lze toto jeho jednání označit za porušení pravidel obsluhy vozidla, tedy za jeho nesprávnou obsluhu. Odvolací soud nevybočil při výkladu ujednání v pojistné smlouvě z limitů výkladů projevů vůle a neodchýlil se od judikatorních závěrů k výkladu § 266 obch. zák. (srov. např. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2011, sp. zn. nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2010, sp. zn. ). Přípustnost dovolání tak nemůže založit námitka dovolatelky, že odvolací soud měl věc posoudit dle ustanovení § 266 odst. 4 obch. zák. k tíži žalované, která pojem „nesprávná obsluha“ uvedla ve svých pojistných podmínkách, tak, že za nesprávnou obsluhu nelze považovat špatné zabrzdění zaparkovaného vozidla. Odvolací soud vyšel z provedeného dokazování a skutkových zjištění a uvedený pojem důvodně neshledal nejasným ani neurčitým, neboť obsluhou vozidla lze obecně chápat veškeré úkony při řízení vozidla, včetně jeho parkování a souvisejících úkonů.

Lze tedy shrnout, že dovolací soud neshledal, že v projednávané věci by byl dán předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení Z důvodů shora uvedených dospěl dovolací soud k závěru o nepřípustnosti dovolání. Vycházeje z toho, že obsah rozhodnutí soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy a jsou součástí procesního spisu vedeného soudem prvního stupně, Nejvyšší soud podle věty první toto dovolání odmítl.

Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje dle

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 25. června 2015

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu