Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 4779/2014

23 Cdo 4779/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobců a) T. K., a b) L. K., oba zastoupeni JUDr. Martinem Horčicem, advokátem, se sídlem v Kolíně IV, Politických vězňů 27, proti žalované Prostav, s.r.o., se sídlem v Poděbradech, Na Chmelnici 533/II, identifikační číslo osoby 25105914, zastoupené JUDr. Janem Matějíčkem, advokátem, se sídlem v Kolíně III, Politických vězňů 98, o zaplacení 2,495.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. června 2014, č. j. -181, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 25. října 2013, č. j. -138, zamítl žalobu s návrhem, aby žalované bylo uloženo uhradit žalobcům částku 2,495.000,- Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalobců odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání s tím, že je považují za přípustné dle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), uplatňujíce dovolací důvod dle ustanovení

Žalovaná se dle obsahu spisu k dovolání žalobců nevyjádřila.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a dále čl. II bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014).

Podle ustanovení musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ale dovolatelé v dovolání v projednávané věci nedostáli. Skutečnost, že dovolatelé mají jiný názor na právní závěr odvolacího soudu, že názor odvolacího soudu považují za nesprávný a v rozporu s právní úpravou, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání podle

Jsou-li součástí námitek dovolatelů k nesprávnému právnímu posouzení věci námitky k vadnému procesnímu postupu odvolacího soudu, je nutno uzavřít, že těmito námitkami dovolatelé rovněž nijak nevymezili přípustnost dovolání ve smyslu

Poukazují-li dovolatelé na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2008, sp. zn. , dovolací soud uvádí, že v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud řešil otázku posouzení dopadů ustanovení § 428 odst. 3 obch. zák. na možnost objednatele domoci se přiznání práv z odpovědnosti za vady díla u soudu, kterou se však v dané věci odvolací soud vůbec nezabýval. Shodný závěr pak platí i ohledně rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2010, sp. zn. , na který dovolatelé rovněž odkazují. Ani v tomto rozhodnutí se Nejvyšší soud nezabýval otázkami, které by byly relevantní pro rozhodnutí odvolacího soudu v předmětném sporu. Navíc ani dovolatelé nevymezili, jakým svým konkrétním řešením které konkrétní právní otázky se měl odvolací soud odchýlit od závěrů učiněných v uvedených rozhodnutích Nejvyššího soudu.

Konečně pokud jde o námitku podjatosti a z ní vyplývající vyloučenosti soudce, ta je uplatnitelná jen jako vada řízení podle K takovéto vadě sice dovolací soud přihlédne ( o. s. ř) avšak jen tehdy, je-li dovolání přípustné. O takovýto případ však v souzené věci – viz výše – nejde.

Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání žalobců jako nepřípustné podle ustanovení odmítnout.

Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. června 2015

JUDr. Pavel H o r á k , Ph.D.

předseda senátu