Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Tz 56/2014

6 Tz 56/2014-I.-111

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Z. H.

Pravomocným výrokem o trestu z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. ,

b y l p o r u š e n z á k o n

v ustanovení § 43 odst. 1, 2 tr. zákoníku v neprospěch obviněného Z. H.

Napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. , se zrušuje

ohledně obviněného Z. H. ve výroku o trestu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Vrchnímu soudu v Olomouci se

p ř i k a z u j e

, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2010, č. j. , byl k odvolání obviněného Z. H. a státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen ohledně obviněného Z. H. ve všech výrocích týkajících se tohoto obviněného, obsažených v odsuzující části rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2008, č. j. -8495, kterým byl ve skupinové trestní věci obviněný Z. H. (dále jen obviněný) uznán vinným jednak pokračujícím trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 5 tr. zák., dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. (v bodech 1-6, 9, 12-14, 18, 21-22, 25, 27, 30, 32, 36-37, 42-43, 45, 51, 53, 56-57, 63-65), jednak pokračujícím trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. (v bodech 7, 10-11, 16-17, 19, 23-24, 29, 39, 49, 52, 55, 58, 60) a byl odsouzen podle § 250b odst. 5 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou a dále mu byl podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání s předmětem – zprostředkovatelská činnost v trvání čtyř roků, týmž rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněný zproštěn podle § 226 písm. c) tr. ř. obžaloby Krajského státního zástupce v Brně ze dne 28. 7. 2006, sp. zn. 2 KZv 16/2005, pro skutek uvedený pod bodem 19 obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2010, č. j. , byl obviněný uznán vinným pokusem zločinu úvěrového podvodu podle § 21 odst. 1, § 211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku, zčásti jako pachatel podle § 22 odst. 1 tr. zákoníku (ad 7, 10, 11, 16, 17, 23, 24, 29, 39, 52, 55, 58, 60), zčásti jako spolupachatel podle § 23 tr. zákoníku (ad 1-6, 12-14, 18, 19, 21, 25-27, 30, 32, 36, 37, 42, 43, 45, 49, 51, 53, 56, 57, 63-65) a byl odsouzen podle § 211 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, když pro výkon trestu odnětí svobody byl obviněný podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, dále mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu podnikání s předmětem zprostředkovatelská činnost (§ 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku) v trvání čtyř let; současně byl zrušen výrok o upuštění od uložení souhrnného trestu z rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 1. 9. 2008, č. j. -704, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 29. 4. 2010, č. j. -866.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2010, č. j. , podala ministryně spravedlnosti stížnost pro porušení zákona, ve které napadá nikoli výrok o vině, ale pouze výrok o trestu. Na podporu důvodnosti podané stížnosti pro porušení zákona poukazuje na to, že v případě obviněného existuje celá řada rozhodnutí vydaná Vrchním soudem v Olomouci, avšak v případě jeho rozsudku ze dne 2. 12. 2010, č. j. , nebylo důsledně respektováno ustanovení § 43 odst. 1, 2 tr. zákoníku při ukládání souhrnného trestu, neboť byla přehlédnuta vedle sbíhající se trestné činnosti obviněného, pro kterou byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 1. 9. 2008, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. , také trestná činnost, pro kterou byl odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2007, sp. zn. (později vedené pod sp. zn. ) ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. . Poukazuje na to, že rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2010, č. j. , byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání šesti let jako trest souhrnný podle § 211 odst. 6 tr. zákoníku a rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2007, sp. zn. (ve věci později vedené pod sp. zn. ) ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. , za trestné činy podvodu podle , 3 písm. b) tr. zák. a padělání a pozměňování veřejné y podle , 2 písm. b) tr. zák. a za sbíhající se trestný čin úvěrového podvodu podle , 5 tr. zák. z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2008, sp. zn. , a dále za sbíhající se přečin lichvy podle , 2 písm. a) tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 1. 9. 2008, sp. zn. trest odnětí svobody v trvání osmi let. Ministryně spravedlnosti je toho názoru, že trestní sazba nejpřísněji trestného sbíhajícího se zločinu úvěrového podvodu podle , 6 písm. a) tr. zákoníku umožňuje uložení trestu odnětí svobody v rozpětí od pěti do deseti let, přičemž v případě stejnorodosti posuzované trestné činnosti bylo možno obviněnému uložit trest odnětí svobody v trvání maximálně třinácti let a čtyř měsíců, obviněnému však byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtrnácti let. S ohledem na shora uvedené skutečnosti ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. , byl porušen zákon v ustanovení , 2 tr. zákoníku v neprospěch obviněného Z. H., aby podle tr. ř. zrušil výrok o trestu z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. , a aby zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle tr. ř. věc přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.

I.

V souvislosti s podanou stížností pro porušení zákona je nutno uvést, že trestné činnosti, pro kterou byl obviněný ve skupinové trestní věci odsouzen Krajským soudem v Brně ze dne 7. 3. 2008, pod č. j. , se měl

tento dopustit v době od 25. 10. 2002 do 4. 10. 2004

. Tímto rozsudkem byl obviněný uznán vinným jednak pokračujícím trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 5 tr. zák., dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. (v bodech 1-6, 9, 12-14, 18, 21-22, 25, 27, 30, 32, 36-37, 42-43, 45, 51, 53, 56-57, 63-65), jednak pokračujícím trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. (v bodech 7, 10-11, 16-17, 19, 23-24, 29, 39, 49, 52, 55, 58, 60) a byl odsouzen podle § 250b odst. 5 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou a dále mu byl podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání s předmětem – zprostředkovatelská činnost v trvání čtyř roků, týmž rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněný zproštěn podle § 226 písm. c) tr. ř. obžaloby Krajského státního zástupce v Brně ze dne 28. 7. 2006, sp. zn. 2 KZv 16/2005, pro skutek uvedený pod bodem 19 obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný.

Proti tomuto rozsudku bylo podáno obviněným (i dalšími spoluobviněnými a státním zástupcem) odvolání. Vrchní soud v Olomouci nařídil veřejné zasedání k rozhodnutí o opravných prostředcích na 18.-19. 6. 2009. Vzhledem k tomu, že u obviněného Z. H., který se k veřejnému zasedání dostavil a prohlásil, že trvá na zachování zákonné lhůty, která v jeho případě nebyla dodržena, byla jeho věc vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí a byla vedena u Vrchního soudu v Olomouci dále pod sp. zn. – viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 6. 2009, č. j. 1. -9016. Věc zbylých obviněných byla u Vrchního soudu v Olomouci dále vedena pod sp. zn. . O odvolání obviněného rozhodl Vrchní soud v Olomouci dne 8. 7. 2009, č. j. -9128. Zmíněným rozsudkem byl podle § 258 odst. 1 písm. b), d) odst. 2 tr. ř. částečně zrušen odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně (Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2008, pod č. j. ), a to z podnětu odvolání obviněného a státního zástupce ve výrocích týkajících se tohoto obviněného, obsažených v odsuzující části rozsudku a za podmínek § 261 tr. ř. ve výrocích týkajících se obviněných M. F. (ad 12/,13), P. F. (ad 14), A. O. (ad 43), P. S. (ad 51) a M. Š. (ad 53). Podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl nově Vrchní soud v Olomouci tak, že obviněného uznal vinným trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 5 tr. zák. ve stadiu přípravy podle § 7 odst. 1 tr. zák., z části ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. (body 1-6, 9, 12-14, 18-19, 21-22, 25, 27, 30, 32, 36-37, 42-43, 45, 49, 51, 53, 56-57, 63-65) a uložil obviněnému za tento trestný čin a sbíhající se trestný čin lichvy podle § 253 odst. 1, 2 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 1. 9. 2008, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 8. 1. 2009, sp. zn. , podle § 250b odst. 5 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák., souhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců. Pro výkon trestu odnětí svobody byl obviněný podle § 39a odst. 2 tr. zák. zařazen od věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu podnikání s předmětem zprostředkovatelská činnost (§ 49 odst. 1, tr. zák., § 50 odst. 1 tr. zák.) v trvání čtyř let; současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 1. 9. 2008, č. j. -704, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 8. 1. 2009, sp. zn. .

V předmětné trestní věci obviněného podala dne 1. 10. 2009 v neprospěch obviněného dovolání nejvyšší státní zástupkyně a Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 4. 8. 2010, sp. zn. , rozhodl tak, že podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 7. 2009, sp. zn. , a to v části týkající se obviněného Z. H., současně byla zrušena všechna další rozhodnutí, na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265

l

odst. 1 tr. ř. byla věc přikázána Vrchnímu soudu v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí.

Na základě shora uvedeného usnesení Nejvyššího soudu rozhodl Vrchní soud v Olomouci dne 2. 12. 2010, pod č. j. , rozsudkem tak, že uznal obviněného vinným pokusem zločinu úvěrového podvodu podle § 21 odst. 1, § 211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku, zčásti jako pachatele podle § 22 odst. 1 tr. zákoníku (ad 7, 10, 11, 16, 17, 23, 24, 29, 39, 52, 55, 58, 60), zčásti jako spolupachatele podle § 23 tr. zákoníku (ad 1-6, 12-14, 18, 19, 21, 25-27, 30, 32, 36, 37, 42, 43, 45, 49, 51, 53, 56, 57, 63-65) a odsoudil obviněného za uvedený trestný čin a sbíhající se přečin lichvy podle § 218 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 1. 9. 2008, č. j. -704, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 29. 4. 2010, č. j. -866, podle § 211 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, když pro výkon trestu odnětí svobody zařadil obviněného podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou, dále mu uložil trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu podnikání s předmětem zprostředkovatelská činnost (§ 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku) v trvání čtyř let; současně zrušil výrok o upuštění od uložení souhrnného trestu z rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 1. 9. 2008, č. j. -704, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 29. 4. 2010, č. j. -866. Nejvyšší soud považuje dále za vhodné uvést, že pokud bylo obviněným následně podáno dovolání, bylo toto Nejvyšším soudem odmítnuto (rozhodnutí sp. zn. , viz č. l. 9800), stejně jako ústavní stížnost (rozhodnutí sp. zn. ).

II.

V souvislosti s podanou stížností pro porušení zákona je nezbytné dále zmínit rozhodnutí Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 1. 9. 2008, č. j. -704. Tímto rozhodnutím – rozsudkem byl obviněný uznán vinným trestným činem lichvy podle , 2 tr. zák. a byl odsouzen za tento trestný čin a sbíhající se trestný čin podvodu podle , 3 písm. b) tr. zák. a padělání a pozměňování veřejné y podle , 2 písm. b) tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2007 pod sp. zn. , ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2008 pod sp. zn. , za použití tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, přičemž pro výkon trestu odnětí svobody byl obviněný podle tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou (další výroky z hlediska podané stížnosti pro porušení zákona nejsou již podstatné).

Nutno je však zmínit, že obviněný byl odsouzen pro trestnou činnost, které se měl dopustit v době od počátku srpna do listopadu

(včetně)

roku 2003.

K odvolání obviněného Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 8. 1. 2009, č. j. -750, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně ve výroku o trestu a za splnění podmínek § 253 odst. 2 tr. zák. uložil obviněnému trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon obviněného podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Shora zmíněné rozhodnutí soudu druhého stupně bylo k dovolání obviněného zrušeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2010, sp. zn. , a věc byla po zrušení přikázána Krajskému soudu v Brně – pobočka ve Zlíně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Po tomto rozhodnutí Nejvyššího soudu proběhlo řízení před soudem druhého stupně, který rozsudkem ze dne 29. 4. 2010, č. j. -866, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně (Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 1. 9. 2008, č. j. -704) v jeho odsuzující části a podle § 259 odst. 3 tr. ř. uznal obviněného vinným přečinem lichvy podle § 218 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a podle § 44 tr. zákoníku upustil od uložení souhrnného trestu ve vztahu k trestu, který byl uložen obviněnému rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2008, č. j. -8495, ve pojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 7. 2009, č. j. -9128, a rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. (o náhradě škody bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř.). Proti posledně uvedenému rozhodnutí Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 29. 4. 2010, č. j. -866, podal obviněný dovolání, které bylo Nejvyšším soudem dne 14. 3. 2012, č. j. -38, podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítnuto.

III.

V souvislosti s možnou aplikací ustanovení o souhrnném trestu je nutno dále zmínit rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2007, sp. zn. . Tímto rozsudkem byl obviněný uznán vinným trestným činem podvodu podle , 3 písm. b) tr. zák. a trestným činem padělání a pozměňování veřejné y podle , 2 písm. b) tr. zák. a byl odsouzen podle tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tři roků, když pro výkon trestu odnětí svobody byl podle tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2008, č. j. -534, bylo odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně podle tr. ř. zamítnuto. Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání a Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. , zrušil nejen dovoláním napadené rozhodnutí soudu druhého stupně, ale také jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2007, sp. zn. , a soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Následně již byla věc vedena u Městského soudu v Brně pod sp. zn. . Po vrácení věci Městský soud v Brně dne 27. 8. 2009 podle , , tr. ř. trestní stíhání pro skutek, kterého se měl

obviněný dopustit dne 9. 12. 2003

, který byl předmětem trestné činnosti posuzované soudy již pod sp. zn. zastaveno. Ke stížnosti státního zástupce bylo toto usnesení zrušeno Krajským soudem v Brně dne 9. 2. 2010, sp. zn. , a věc byla přikázána Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí. Následně 24. 6. 2010 rozsudkem Městský soud v Brně pod č. j. -288 uznal obviněného vinným trestným činem podvodu podle , 3 písm. b) tr. zák. a trestným činem padělání a pozměňování veřejné y podle , 2 písm. b) tr. zák. a odsoudil obviněného za tyto trestné činy a sbíhající se trestnou činnost, pro kterou byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu Brně ze dne 7. 3. 2008, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 7. 2009, č. j. -9128, ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2010, sp. zn. , a ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 4. 2010, č. j. -9392, k souhrnnému trestu podle tr. zák. v trvání osmi let, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Krajského soudu Brně ze dne 7. 3. 2008, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 7. 2009, č. j. -9128, ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2010, sp. zn. , a ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 4. 2010, č. j. -9392, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Pro výkon uloženého trestu odnětí svobody byl obviněný podle tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání s předmětem zprostředkovatelská činnost ( , tr. zák.) na dobu čtyř roků a o nároku na náhradu škody bylo rozhodnuto podle tr. ř.

O odvolání obviněného proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem dne 31. 8. 2010 pod č. j. -330, tak, že podle , odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o uložených trestech a za trestné činy podvodu podle , 3 písm. b) tr. zák., padělání a pozměňování veřejné y podle , 2 písm. b) tr. zák., kterými byl uznán vinným napadeným rozsudkem a sbíhající se trestný čin úvěrového podvodu podle , 5 tr. zák. ve stadiu přípravy podle tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu Brně ze dne 7. 3. 2008, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 7. 2009, č. j. , ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2010, sp. zn. , a ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 4. 2010, č. j. , a za sbíhající se přečin lichvy podle , 2 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 1. 9. 2008, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 8. 1. 2009, sp. zn. , ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2010, sp. zn. , a ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. , mu podle tr. zák. za použití tr. zák. uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 roků. Pro výkon uloženého trestu zařadil obviněného do věznice s ostrahou. Podle tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 4. 21010, sp. zn. , a výrok, kterým bylo upouštěno od uložení souhrnného trestu z rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. . Obviněnému byl podle , tr. zák. uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu podnikání s předmětem zprostředkovatelské činnosti v trvání 4 roků. Dovolání, které podal obviněný proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2010, pod č. j. -330, bylo Nejvyšším soudem dne 11. 1. 2012, č. j. -30, odmítnuto.

IV.

Z chronologie shora uvedené vyplývá, že trestné činnosti, pro kterou byl obviněný odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2008, č. j. -8495, se dopustil v době od 25. 10. 2002 do 4. 10. 2004. Trestné činnosti, pro kterou byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 1. 9. 2008, č. j. -704, se obviněný dopustil od počátku srpna 2003. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2007, sp. zn. (následně ) byl obviněný odsouzen pro trestnou činnost spáchanou dne 9. 12. 2003. Z pohledu uplatněné stížnosti pro porušení zákona je podle názoru Nejvyššího soudu nutno zmínit také tu skutečnost, že ve vztahu k období páchané trestné činnosti byl prvním, ve věci vydaným rozsudkem, rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2007, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 20. 3. 2008, sp. zn. . Ve věci obviněného druhým rozsudkem byl rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2008, sp. zn. , kterým byl uložen také samostatný trest. Třetím v pořadí byl rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 1. 9. 2008, sp. zn. , kterým již byl ukládán souhrnný trest ve vztahu k již shora zmíněnému rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2007, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 20. 3. 2008, sp. zn. . Proti tomuto rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti bylo podáno odvolání a zmíněný rozsudek byl ve výroku o trestu zrušen rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 8. 1. 2009, sp. zn. , a byl ukládán samostatný trest (viz výklad II), neboť v mezidobí Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. , zrušil nejen usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. , ale také jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2007, sp. zn. . V uvedeném období, tj. 8. 1. 2009 bylo tedy nutno rozhodnout o trestné činnosti obviněného původně vedené pod sp. zn. , která byla nově vedena u Městského soudu v Brně pod sp. zn. a dále o odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2008, sp. zn. . O opravných prostředcích proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2008, sp. zn. , bylo rozhodnuto Vrchním soudem v Olomouci dne 8. 7. 2009, sp. zn. (viz podrobná chronologie bod I) a obviněnému byl uložen souhrnný trest ve vztahu k pravomocnému rozhodnutí Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 1. 9. 2008, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 8. 1. 2009, sp. zn. . Po dni 8. 7. 2009 tedy zbývalo rozhodnout pouze o trestné činnosti obviněného, která po rozhodnutí Nejvyšším soudem sp. zn. byla vedena u Městského soudu v Brně pod sp. zn. .

Dále je nutno uvést, že obviněným bylo podáno dovolání proti rozsudku Krajského soudu – pobočka ve Zlíně ze dne 8. 1. 2009, sp. zn. , a Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 22. 2. 2010, sp. zn. , zmíněné rozhodnutí zrušil a věc přikázal soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí. Vzhledem ke shora popsané situaci, kdy byl rušen rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 8. 1. 2009, sp. zn. , jehož výrok o trestu byl součástí souhrnného trestu rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 7. 2009, sp. zn. , rozhodl ve věci obviněného Vrchní soud v Olomouci dne 22. 4. 2010, sp. zn. , a obviněnému uložil samostatný trest za trestnou činnost vedenou u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , neboť pro uložení souhrnného trestu nebyly dány podmínky (neexistovalo v té době pravomocné rozhodnutí ve věci vedené v té době u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně dne 8. 1. 2009, sp. zn. , ani ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. ). Dovolání však bylo podáno obviněným také do rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 7. 2009, sp. zn. , které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 4. 8. 2010, sp. zn. , zrušeno a věc přikázána soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí. Lze tedy konstatovat, že po tomto rozhodnutí Nejvyššího soudu v předmětných třech trestních věcech obviněného existovalo po 4. 8. 2010 jediné pravomocné rozhodnutí, a to Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 1. 9. 2008, sp. zn. , ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. . Následně pak Městský soud v Brně dne 24. 6. 2010 pod sp. zn. rozhodl o trestné činnosti obviněného, která byla původně vedena u tohoto soudu pod sp. zn. (viz podrobná chronologie bod III), a to ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2010, č. j. -330, a rozhodl o uložení souhrnného trestu za trestné činy, pro které byl v předmětné trestní věci obviněný stíhán i za sbíhající se trestnou činnost vedenou pod sp. zn. u Okresního soudu v Uherském Hradišti (podrobný popis shora) a za trestnou činnost vedenou pod sp. zn. u Krajského soudu v Brně (podrobný popis shora). Následně pak rozhodl Vrchní soud v Olomouci dne 2. 12. 2010, sp. zn. , v trestní věci obviněného (i spoluobviněného Z.). S ohledem na podanou stížnost pro porušení zákona je nutno uvést, že Vrchní soud v Olomouci obviněnému uložil souhrnný trest i za sbíhající se trestnou činnost, pro kterou byl odsouzen Okresním soudem v Uherském Hradišti ze dne 1. 9. 2008, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. .

Nejvyšší soud je toho názoru (na základě shora uvedené chronologie), že v daném případě nebyla Vrchním soudem v Olomouci při jeho rozhodování dne 2. 12. 2010, sp. zn. , respektována ustanovení § 43 odst. 1, 2 tr. zákoníku.

„Podle 43 odst. 2 tr. zákoníku uloží soud souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1 (

§ 43 odst. 1 – odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu trest podle toho ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; jde-li o vícečinný souběh většího počtu trestných činů, může soud pachateli uložit trest odnětí svobody v rámci trestní sazby, jejíž horní hranice se zvyšuje o jednu třetinu;…

), když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. …“

Z provedené chronologie vyplývá, že obviněný se měl dopustit jednání, které bylo kvalifikováno jako trestný čin lichvy podle , 2 písm. a) tr. zákoníku (věc vedená u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. ) v srpnu až listopadu roku 2003. Jednání, které bylo posouzeno jako trestný čin padělání a pozměňování veřejné y podle , 2 písm. b) tr. zák. a trestný čin podvodu podle , 3 písm. b) tr. zák. (věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , následně ) se měl dopustit dne 9. 12. 2003 a jednání, které bylo kvalifikováno jako pokus trestného činu úvěrového podvodu podle k , 6 písm. a) tr. zákoníku (věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. ) se měl dopouštět v době od 25. 10. 2002 do 4. 10. 2004. Z vyžádaného opisu z rejstříku trestů vyplynulo, že obviněný byl odsouzen Okresním soudem v Uherském Hradišti ve věci vedené pod sp. zn. . V souvislosti s tímto rozhodnutím Nejvyšší soud zjistil, že šlo o trestní příkaz, který byl vydán dne 27. 12. 2002 a právní moci nabyl dne 23. 1. 2003, přičemž obviněný byl odsouzen pro trestný čin zpronevěry podle , 2 tr. zák., za jednání, kterého se dopustil dne 12. 12. 1999. Ve vztahu k uvedenému odsouzení a uloženému trestu bylo následně použito ustanovení tr. zák. o ukládání souhrnného trestu, a to rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 16. 6. 2008, sp. zn. . Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že v souvislosti s protiprávním jednáním obviněného, které bylo vedeno u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. , u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , následně a Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , byl první odsuzující rozsudek vyhlášen dne 22. 11. 2007. Bylo tedy povinností Vrchního soudu v Olomouci při svém rozhodování dne 2. 12. 2010, ve věci vedené pod sp. zn. posoudit existenci kritérií pro aplikaci ustanovení tr. zákoníku nejen ve vztahu k věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. , ale také věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , následně , případně další, pokud by shledal podmínky pro uložení souhrnného trestu.

V souvislosti s výše uvedeným nedostatkem ze strany Vrchního soudu v Olomouci (ujasnění si podmínek pro uložení souhrnného trestu z hledisek vymezených § 43 odst. 2 tr. zákoníku), přisvědčil Nejvyšší soud podané stížnosti pro porušení zákona, neboť shledal existenci vedle sebe stojících uložených souhrnných trestů jednak rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. , a jednak rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. (v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , následně ), přičemž oba soudy ukládaly souhrnné tresty za jednání, pro které se proti obviněnému vedlo trestní stíhání u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. , přitom z časové osy spáchání veškeré výše označené trestné činností obviněného není zřejmé, že by byla přerušena pravomocným odsouzením (aby se jednalo o recidivu), což by vylučovalo uložení pouze jednoho souhrnného trestu, a to Vrchním soudem v Olomouci dne 2. 12. 2010, sp. zn. .

S ohledem na shora uvedené skutečnosti, kdy vedle sebe dvěma rozhodnutími byly ukládány souhrnné tresty, a z hlediska časové osy páchání veškeré výše označené trestné činnosti obviněným existují pochybnosti o správnosti postupu Vrchního soudu v Olomouci při aplikaci § 43 odst. 1, 2 tr. zákoníku a pochybnosti i z pohledu součtu výše trestů samostatně uloženými souhrnnými tresty ve smyslu § 43 odst. 1 tr. zákoníku, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že jsou v případě podané stížnosti pro porušení zákona pouze do výroku o trestu dány podmínky uvedené v § 266 odst. 2 tr. ř. a Nejvyšší soud rozhodl tak, že vyslovil, že podle § 268 odst. 2 tr. ř. byl pravomocným výrokem o trestu z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. , porušen zákon

v ustanovení § 43 odst. 1, 2 tr. ř. v neprospěch obviněného Z. H. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. ,

ohledně obviněného Z. H. zrušil ve výroku o trestu

a současně zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušený výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Po zrušení se věc vrací do stadia řízení před soudem druhého stupně, který rozhodne o rozsahu splnění podmínek pro uložení souhrnného trestu obviněnému, a to z hlediska časové osy spáchané veškeré trestné činnosti obviněným, která se stala podnětem k podání stížnosti pro porušení zákona a nebyla přerušena pravomocným odsouzením, čímž by uložení souhrnného trestu bylo vyloučeno. Dále je nutno upozornit také na skutečnosti vyplývající z ustanovení § 43 odst. 1, 2 tr. zákoníku, pro ukládání souhrnného trestu v rozsahu zvýšené horní hranice trestu odnětí svobody a respektování tohoto ustanovení.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. června 2015

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann