Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1469/2015

33 Cdo 1469/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobkyně VARIA, spol. s r.o., Luhačovice, se sídlem v Luhačovicích, Úprkova 224 (identifikační číslo osoby 18811353), zastoupené JUDr. Stanislavou Vrchotovou, advokátkou se sídlem v Brně, Vachova 36/1, proti žalovanému Ing. L. S., o 138.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 16. 12. 2014, č.j. -453 (ve znění opravného usnesení ze dne 17. 12. 2014, č.j. -462), takto :

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

V dovolání, kterým žalobkyně napadla v záhlaví označený rozsudek (ve znění opravného usnesení), jímž krajský soud změnil ve věci samé rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 24. 1. 2012, č.j. -320, tak, že zamítl žalobu, jíž se domáhala po žalovaném zaplacení 138.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu před soudy obou stupňů, není uvedeno, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a není ani vymezen důvod dovolání (srov. , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, viz čl. II bod 1, 7 , čl. II bod 2 ,

dále jen „ “). V obou případech jde o obligatorní náležitosti, o které již nemůže být dovolání doplněno ( , věta první, ) a pro jejichž absenci nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam taxativně vyjmenovaných hledisek považuje za splněné. Jinak vyjádřeno, z obsahu dovolání musí být patrné, zda jde (má jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. ). Důvod dovolání, jímž může být jen nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá jeho nesprávnost (srov. , 3 ).

Žalobkyně – jak vyplývá z celého obsahu dovolání – je podává „ … z důvodů uvedených v ust. , neboť má za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci vč. procesních pochybení, dále že se neopírá o důkazy založené ve spise, a zejména, že rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení věci.“ Odvolacímu soudu vytýká, že po kasaci předchozího rozhodnutí Nejvyšším soudem sám doplnil dokazování a rozhodl meritorně, ač měl „předat věc“ soudu prvního stupně s pokyny ohledně dalšího dokazování zaměřeného již jen na výši plnění, že Ing. L. K., který v odvolacím řízení vypracoval druhý dodatek znaleckého posudku a byl v odvolacím jednání vyslechnut, není znalcem pro obor související s vadami předmětu díla (nedokončené hrubé stavby venkovního bazénu) a že odvolací soud neprovedl žalobkyní navržené důkazy. Za nesprávné právní posouzení považuje žalobkyně chybný výpočet „toho, kolik si strany po ukončení smluvního vztahu mají vzájemně na poskytnutá plnění vrátit.“ V této souvislosti předkládá pouze skutkové výhrady založené na tvrzení, že žalovaný žádné vady nereklamoval, že hrubá stavba bazénu ke dni odstoupení od smlouvy o dílo (1. 8. 2003) zjištěnými závadami netrpěla, nedokončená stavba tedy byla pro následnou dostavbu použitelná, aniž by byla nutná její demolice.

Specifikace zmíněných obsahových náležitostí jednak nevystihuje žádné ze čtyř kritérií přípustnosti dovolání, jednak uplatněné námitky nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž vytýkají nesprávnost a neúplnost skutkových zjištění, na nichž je založen právní závěr odvolacího soudu, podle něhož okolnosti na straně žalovaného (nezaplacení zálohy) sice zabránily provedení díla, ovšem zápočet toho, co žalobkyně ušetřila jeho nedokončením, a nepoužitelnost hrubé stavby bazénu spojená s nezbytností demolice její právo na část sjednané ceny vylučují ( , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz /).

Pro úplnost nutno uvést, že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v , nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle a že případné vady vyjmenované v , větě druhé, se stávají relevantními jen, je-li dovolání přípustné.

Dovolání žalobkyně proti nákladovým výrokům v záhlaví citovaného rozhodnutí je jednak objektivně nepřípustné ( ), jelikož těmito výroky bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím (ani ve svém součtu) 50.000,- Kč, jednak vadné, neboť ve vztahu k těmto výrokům dovolatelka neuvedla žádnou argumentaci ( , , věta první, ).

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl ( , věta první, ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. července 2015JUDr. Pavel K r b e k

předseda senátu