Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2270/2013

26 Cdo 2270/2013

U S N E S E N Í

MONTEGO BAY FINANCIAL LIMITED

1. Ing. F. P.

,

2. Ing. J. H.

,

3. Ing. J. M.

, a

4. Dr. F. D.

, všech zastoupených Mgr. Bc. Ivo Nejezchlebem, advokátem se sídlem v Brně, Joštova 138/4, pro 9 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, ze dne 21. 11. 2011, č. j. -240, takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, ze dne 21. 11. 2011, č. j. -240,

se ruší

a věc

se vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Třebíči usnesením ze dne 14. 3. 2011, č. j. -97,

zamítl

návrh povinných na zastavení exekuce. Vzal za prokázáno, že 1. , družstevní záložna jakožto věřitel poskytla Ing. M. M. jakožto dlužníku a firmě TIPA, a. s., a povinným jakožto spoludlužníkům úvěr v celkové výši 10 000 000 Kč smlouvou o úvěru č. 578/2006 a dohodou o přistoupení k závazku ze dne 13. 3. 2006. Účastníci smlouvy se dohodli, že úvěr bude dlužníkem či spoludlužníky splacen jednorázově nejpozději ke dni 31. 10. 2006. K zajištění závazku vzniklého ze zmíněné smlouvy o úvěru byl sepsán JUDr. J. S. dne 13. 3. 2006 notářský zápis obsahující dohodu o vyrovnání dluhu z úvěrové smlouvy s tím, že si smluvní strany zároveň dohodly jeho přímou vykonatelnost. Dne 25. 10. 2006 byl uzavřen dodatek č. 1 smlouvy o úvěru č. 578/2006 a dohody o přistoupení k závazku (dále též jen „dodatek č. 1“), a to mezi 1. družstevní záložnou jako věřitelem a Ing. M. a firmou TIPA, a. s. jako dlužníkem a pátým spoludlužníkem. V článku 1 odst. I tohoto dodatku je mimo jiné uvedeno, že úvěr ze smlouvy o úvěru č. 578/2006 a dohody o přistoupení k závazku ze dne 13. 3. 2006 byl předčasně vyplacen, v odstavci II je mimo jiné uvedeno, že dlužník a spoludlužníci se s věřitelem dohodli na nové výši úvěru 10 000 000 Kč, přičemž doba splatnosti byla sjednána v článku 4 dodatku, a to nejpozději ke dni 31. 5. 2007. V článku 2 nazvaném „zajištění úvěru“ je uveden jako jeden ze čtyř zajišťovacích institutů exekutorský zápis (notářský zápis) s doložkou vykonatelnosti ze dne 13. 3. 2006. Dohoda o přistoupení k závazku k dodatku č. 1 byla uzavřena ve stejném složení jako smlouva o úvěru č. 578/2006. V článku 1 této dohody je mimo jiné uvedeno, že byl zmíněnými subjekty uzavřen dodatek č. 1 smlouvy o úvěru č. 578/2006, na základě kterého věřitel poskytl dlužníkovi a spoludlužníkovi úvěr na soukromé účely ve výši 10 000 000 Kč, splatný nejpozději 31. 5. 2007. V článku 2 se účastníci dohodli o přistoupení povinných jakožto fyzických osob k tomuto závazku. V článku 3 je opětovně jako zajišťovací institut uveden exekutorský (notářský) zápis ze dne 13. 3. 2006.

V souvislosti s uzavřením dodatku č. 1 a s pohyby částky 10 000 000 Kč, zaznamenanými na úvěrovém i běžném účtu Ing. M., dospěl okresní soud ohledně této transakce po provedeném dokazování k závěru, že vůle i úmysl účastníků směřovaly k posunutí doby splatnosti stávajícího úvěru, nikoliv ke vzniku závazku nového. Okresní soud současně po zhodnocení důkazů uzavřel, že na základě dodatku č. 3 došlo k přistoupení k závazku (§ 533 obč. zák.) a nikoli k převzetí dluhu (§ 531 obč. zák.) společností TIPA F s. r. o., neboť k převzetí dluhu nebyl udělen souhlas věřitele, a to ani konkludentním způsobem.

Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, v záhlaví uvedeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že exekuce nařízená proti povinnému Ing. F. P. usnesením Okresního soudu v Třebíči č. j. -11 ze dne 3. 12. 2009, proti povinnému J. M. usnesením téhož soudu č. j. -13 ze dne 3. 12. 2009, proti Ing. J. H. usnesením téhož soudu č. j. -19 ze dne 3. 12. 2009 a proti povinnému Dr. F. D. usnesením téhož soudu č. j. -10 ze dne 3. 12. 2009,

se zastavuje

(výrok I.). Oprávněnému uložil zaplatit povinným na nákladech řízení o zastavení exekuce částku 21 283 Kč k rukám jejich zástupce do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.). Protože soudní exekutor náhradu nákladů exekučního řízení nepožadoval, soud oprávněnému povinnost uhradit tyto náklady (v konkrétní výši) neuložil (výrok III.).

Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, dále doplnil dokazování výpisem z účtu Ing. M. č. 230215, vedeného u 1. , družstevní záložny, z něhož zjistil, že dne 25. 10. 2006 byl proveden převod z účtu TIPA, a. s., na běžný účet Ing. M. ve výši 10 000 000 Kč a stejný den byla z úvěrového účtu Ing. M. odepsána částka 10 000 000 Kč s popisem „okamžitá splátka úvěru“. Následující den, tedy dne 26. 10. 2006, byla znovu na úvěrový účet Ing. M. připsána částka ve výši 10 000 000 Kč s uvedením „poskytnutí úvěru“. Odvolací poté uzavřel, že se jednalo o splacení poskytnutého úvěru ve výši 10 000 000 Kč na základě smlouvy o úvěru č. 578/2006 ze dne 13. 3. 2006, jež je předmětem notářského zápisu ze dne 13. 3. 2006, sp. zn. NZ 124/2006, N 144/2006. Protože vymáhaná pohledávka byla dne 25. 10. 2006 uhrazena, notářský zápis není vykonatelný, neboť povinnost v něm uvedená již byla splněna. Na zánik této povinnosti nemůže mít vliv ani prodloužení splatnosti úvěru dodatkem č. 1, jelikož notářský zápis obsahuje pouze úvěrovou smlouvu č. 578/2006, nikoliv však její dodatky 1, 2, 3. Odvolací soud se ostatními námitkami oprávněného již nezabýval a považoval je za nedůvodné.

Dovolatel s odkazem na a namítá, že řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci, a že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Tvrdí, že skutkový závěr odvolacího soudu je v rozporu s dalšími důkazy, provedenými soudem prvního stupně a nasvědčujícími naopak tomu, že k úhradě pohledávky ze smlouvy o úvěru č. 278/2006 dne 25. 10. 2006 nedošlo. Vytýká mu, že své rozhodnutí založil na jediném důkazu a nevypořádal se s ostatními důkazy provedenými soudem prvního stupně, přičemž ani nezdůvodnil, proč upřednostnil tento důkaz před ostatními. Považuje rozhodnutí odvolacího soudu za nedostačující a nepřezkoumatelné. V této souvislosti poukazuje na výpovědi svědků N., S. a zejména H., z níž lze dovodit, že tzv. výpis z účtu č. 230215, z něhož soud dovodil závěr o úhradě úvěru ke dni 25. 10. 2006, zachycuje pouze vnitřní přehled veškerých operací s příslušným účtem, včetně těch mylně učiněných, a nejde o skutečný oficiální výpis z účtu určený pro klienta. Upozornil na dodatek č. 1 ke smlouvě o úvěru ve spojení se zápisem z jednání úvěrové komise 1. družstevní záložny č. 38 ze dne 24. 10. 2006, podle nichž bylo mezi věřitelem a dlužníkem dohodnuto prodloužení splatnosti poskytnutého úvěru za předpokladu prokázání bonity klienta převodem částky ze strany klienta Ing. M. nebo některého ze spoludlužníků ve výši zůstatku úvěru na běžný účet Ing. M. č. 230215. Převod částky 10 000 000 Kč z běžného účtu společnosti TIPA, a. s., na běžný účet Ing. M. č. 230215 koresponduje s tímto rozhodnutím úvěrové komise a jde tedy o převod za účelem prokázání bonity klienta na žádost úvěrové komise, nikoli o převod za účelem úhrady úvěru. Protože bankovní systém SCARAB tehdy neumožňoval změnu splatnosti stávajícího úvěru, bylo třeba poskytnutý úvěr uměle vyplatit a nově poskytnout. Jedná se o operace virtuální, neučiněné vážně za účelem uhrazení úvěru, nýbrž sledují jiný cíl, a to nové nastavení splatnosti. Těžko jim přikládat účinky, které strany svým jednáním nesledovaly. I z výpovědi svědkyně S. lze vyloučit, že by v případě povinného došlo k poskytnutí nového úvěru. Dovolatel dále namítá, že v průběhu odvolacího řízení navrhl k důkazu další y a svědky ve svůj prospěch, jež však nebyly provedeny, přičemž odvolací soud tuto skutečnost nijak nezdůvodnil. Šlo konkrétně o doklady k úvěrovým případům klientů Ing. J. R. a Ing. Arch. D. H., kde došlo obdobně jako v projednávané věci k novému nastavení úvěru po předchozím splacení resp. vynulování původního úvěru, dále výslech svědka E. M., obeznámeného s činností bankovního systému SCARAB, používaného 1. družstevní záložnou v rozhodné době. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Povinní ve vyjádření k dovolání uvedli, že závěr odvolacího soudu není podpořen pouze obsahem výpisu z účtu, ale i dalšími skutečnostmi, které společně svědčí o účelovosti podávaných svědectví. Navrhli zamítnutí dovolání.

Dovolací soud projednal a rozhodl o dovolání podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 a část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 7 ).

Dovolání je přípustné podle , odst. 2 a Při přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu je dovolací soud vázán důvody (včetně jejich obsahového vymezení), které byly dovoláním uplatněny; je-li dovolání přípustné – jako v projednávaném případě – přihlédne dovolací soud z úřední povinnosti též k vadám uvedeným v , odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ).

Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že založil své skutkové zjištění na jediném důkazu, na tzv. výpisu z účtu Ing. M. č. 230215, vedeného u 1. družstevní záložny, nevypořádal se přitom s ostatními důkazy provedenými okresním soudem a nasvědčujícími odlišnému skutkovému zjištění (nezdůvodnil, proč upřednostnil jeden důkaz před ostatními), zejména s výpověďmi svědků N., S. a H., a v tomto ohledu má odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu za nedostačující a nepřezkoumatelné. Současně namítá, že v průběhu odvolacího řízení navrhl k důkazu další y a svědky ve svůj prospěch (konkrétně doklady k úvěrovým případům klientů Ing. J. R. a Ing. Arch. D. H. a výslech svědka E. M.), jež však odvolací soud neprovedl a ani tento svůj postup nezdůvodnil.

Rozhodnutí v projednávané věci spočívá především na posouzení účelu finanční operace (pohybu částky 10 000 000 Kč), jež se uskutečnila 25. 10. 2006 – 26. 10. 2006 na běžném a úvěrovém účtu povinného, vedeném u 1. , družstevní záložny, a to v kontextu existující smluvní dokumentace a tehdejších zvyklostí zúčastněných stran. Ze soudního spisu se podává, že při posuzování sporných skutečností souvisejících s uzavřením dodatku č. 1 smlouvy o úvěru č. 578/2006 a s finančními operacemi na účtech povinného provedl soud prvního stupně rozsáhlé dokazování, přičemž své skutkové zjištění opřel vedle četných listinných důkazů (po nezbytném výkladu sporných pasáží, jež se jeví jako zcela logický, konzistentní a přesvědčivý) zejména o svědecké výpovědi Ing. F. N., J. H. a JUDr. A. S., přičemž popsal důvody, proč považuje jejich výpovědi za věrohodné a vzájemně korespondující mezi sebou a proč neshledal žádné skutečnosti, které by vedly k závěru o zainteresovanosti svědků na úspěšnosti oprávněného. Okresní soud dále po zhodnocení listinných důkazů a svědeckých výpovědí H. a JUDr. S. přijal závěr, že dohoda ze dne 30. 6. 2008 o převzetí dluhu je neúčinná vůči věřiteli z důvodu absence souhlasu věřitele, resp. že neprokazuje převzetí dluhu společností TIPA F s. r. o. namísto fyzických osob.

Krajský soud učinil zcela protichůdný skutkový závěr o tom, že finanční operace shora uvedená směřovala ke splnění závazku ze smlouvy o úvěru a měla za následek zánik vymáhané pohledávky. Přitom ani nezopakoval výslechy provedené soudem prvního stupně, na nichž soud prvního stupně založil své skutkové zjištění, a ani tento svůj postup nijak nevysvětlil. Dokazování doplnil pouze výpisem z účtu Ing. M. č. 230215, aniž by zdůvodnil, proč nepřistoupil k provedení ostatních důkazů navržených oprávněným v odvolacím řízení (viz vyjádření oprávněného ze dne 7. 11. 2011 na č. l. 199 spisu a protokol o jednání z 15. 11. 2011 na č. l. 226 spisu).

Podle odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně (odst. 1). Odvolací soud může zopakovat dokazování, na základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci; dosud provedené důkazy zopakuje vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně (odst. 2). K provedeným důkazům, z nichž soud prvního stupně neučinil žádná skutková zjištění, odvolací soud při zjišťování skutkového stavu věci nepřihlédne, ledaže by je zopakoval; tyto důkazy je povinen zopakovat, jen jestliže ke skutečnosti, jež jimi má být prokázána, soud prvního stupně provedl jiné důkazy, z nichž při zjišťování skutkového stavu vycházel (odst. 3). Odvolací soud doplní dokazování o účastníky navržené důkazy, které dosud nebyly provedeny, ukazuje-li se to potřebné ke zjištění skutkového stavu věci; to neplatí jen tehdy, má-li být provedeno rozsáhlé doplnění dokazování, a jestliže ke skutečnosti, jež jimi má být prokázána, dosud nebylo provedeno žádné nebo zcela nedostatečné dokazování (odst. 4). Při zjišťování skutkového stavu odvolací soud nepřihlíží ke skutečnostem nebo důkazům, které byly účastníky řízení uplatněny v rozporu s nebo (odst. 5).

Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 27. června 1968, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 92/1968, uvedl, že ustanovení o tom, že odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně, neznamená pochopitelně - zejména s přihlédnutím k zásadám přímosti a ústnosti -, že by se odvolací soud mohl bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění, jež soud prvního stupně čerpal z výpovědí účastníků řízení a svědků především proto, že při hodnocení těchto důkazů spolupůsobí vedle věcného obsahu výpovědí i další skutečnosti, které – ač nejsou bez vlivu na posouzení věrohodnosti výpovědí - nemohou být vyjádřeny v protokolu o jednání. Podobný závěr přijal dále např. v rozsudku ze dne 6. prosince 2011, sp. zn. , publikovaném pod číslem R 47/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudku ze dne 20. prosince 2011, sp. zn. , nebo v rozsudku ze dne 31. srpna 2000, sp. zn. , uveřejněném pod č. 11 v časopise Soudní judikatura, roč. 2001, v němž zdůraznil, že jestliže odvolací soud uvažuje o tom, že se odchýlí od skutkového zjištění, jež soud prvního stupně čerpal z výpovědí účastníků řízení a svědků, kteří byli slyšeni při jednání, musí důkazy přímo provedené soudem prvního stupně opakovat, popř. doplnit (k tomu srov. též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 29. května 2000, ).

V projednávané věci tedy nešlo o doplnění dokazování v potřebném rozsahu, tj. takové doplnění, na jehož základě by bylo možno zvrátit skutkový stav věci zjištěný soudem prvního stupně. Odvolací soud se navíc ani nevypořádal s návrhy oprávněného na provedení dalších důkazů, čímž zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Nejvyšší soud tedy podle části věty za středníkem , rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( ).

V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího ( věta druhá ), případně o nich rozhodne soudní exekutor ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. června 2015

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph. D.

předsedkyně senátu