Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 776/2015

23

Cdo 776/2015

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. právní věci žalobce Z. Č., zastoupeného Mgr. Michalem Dlabolou, advokátem se sídlem Praha 7, U Studánky 3, proti žalované České pojišťovně a.s., se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, PSČ 11304, identifikační číslo osoby 45272956, o zaplacení 394 475 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2014, č. j. -234, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 7. listopadu 2013, č. j. -210, výrokem I. zamítl žalobu o zaplacení 552 975 Kč s příslušenstvím a výroky II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že vozidlo Audi A6, VIN WAUZZZ8E25A76205, které bylo takto označeno v posuzované pojistné smlouvě ze dne 1. 6. 2006, bylo původně technicky nezpůsobilé k silničnímu provozu, neboť bylo dne 13. 2. 2006 v Německu vyřazeno z evidence v důsledku požáru jako totálně poškozené, dne 13. 4. 2006 byla na tentýž automobil v Německu vystavena v autorizovaném servisu faktura na čištění vozu. Následně bylo podle tvrzení žalobce předmětné vozidlo jím zakoupeno, ale ten své vlastnictví k vozu prokazoval nedatovanou kupní smlouvou podepsanou osobou odlišnou od žalobce. Po uzavření pojistné smlouvy bylo vozidlo dne 29. 12. 2006 odcizeno a žalovaná odmítla žalobci vyplatit pojistné plnění, jelikož zjistila, že pojištěné vozidlo bylo před jeho dovozem do ČR totálně poškozeno požárem a že z původního vozidla bylo použito pouze VIN, které bylo nelegálně přeneseno na jiné vozidlo, ale zejména proto, že žalobce při uzavírání pojistné smlouvy neodpověděl pravdivě na dotaz žalované ohledně předchozího poškození vozidla. Soud prvního stupně po zjištění dalších okolností ohledně dovozu vraku vozidla ze zahraničí a jeho opravy dospěl k závěru, že osobní automobil Audi A6 s VIN WAUZZZ8E25A76205 nemohl z právního hlediska ke dni jeho „zlegalizování“ příslušným úřadem (2. 5. 2006) fakticky existovat v pojízdném stavu, natož technicky způsobilém stavu k provozu na komunikacích, a že tedy ke dni uzavírání pojistné smlouvy předmět pojistné smlouvy, tak jak byl ve smlouvě uveden, nemohl fakticky neexistovat. Uzavřel proto, že pojistná smlouva je absolutně neplatná a že za této situace je nadbytečné zabývat se důvody, proč žalovaná odmítla vyplatit pojistné plnění.

Proti zamítavému výroku rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání co do částky 394 475 Kč s příslušenstvím.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. května 2014, č. j. -234, výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé ohledně částky 394 475 Kč s příslušenstvím a ve výrocích o náhradě nákladů řízení potvrdil a výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud vyšel při svém právním závěru ze zjištění, že předmětné vozidlo bylo původně technicky nezpůsobilé k silničnímu provozu, neboť bylo dne 13. 2. 2006 v Německu vyřazeno z evidence v důsledku požáru jako totálně poškozené, žalobce neprokázal vlastnictví k vozidlu, automobil byl neodborně opravován, byla v něm instalována mimo jiné nová řídící jednotka s nově přepsaným VIN, což nebylo realizováno v autorizovaném servisu zákonem předpokládaným způsobem, a proto odvolací soud dovodil, že vyšly najevo skutečnosti důvodně zpochybňující údaje v žádosti o schválení technické způsobilosti dovezeného vozidla, kdy vozidlo ve skutečnosti neodpovídalo jeho originálu. Při posuzování platnosti pojistné smlouvy odvolací soud konstatoval, že měl na zřeteli judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž na platnost pojistné smlouvy nemá vliv, jestliže vozidlo má falešný VIN, je-li v pojistné smlouvě určitě definováno jinými údaji, jako tovární značkou, typem vozidla, registrační značkou a číslem technického průkazu, a shodně se soudem prvního stupně dovodil neplatnost pojistné smlouvy, byť z důvodu, že žalovaná by pojistnou smlouvu neuzavřela, jestliže by žalobce pravdivě uvedl, že se jedná o shořelý vrak bez technické způsobilosti, neodborně opravovaný a pokud by věděla, že žalobce postupoval v rozporu se zákonem o pozemních komunikacích ohledně technického stavu vozidla. Shodně se soudem prvního stupně konstatoval, že při neexistenci smlouvy se žalobce nemůže domáhat po žalované plnění z pojistné smlouvy.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s tím, že je přípustné podle (dále jen „ “), neboť napadené rozhodnutí závisí ve smyslu na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to od rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. . Má za to, že odvolací soud věc neprávně právně posoudil. Poukazuje na závěr v uvedeném rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle něhož případná nepravdivá odpověď pojistníka na dotaz pojistitele při sjednávání pojistné smlouvy nezpůsobuje neplatnost pojistné smlouvy, nýbrž může založit oprávnění pojistitele odmítnout pojistné plnění či odstoupit od pojistné smlouvy. Domnívá se však zároveň, že ztráta nároku na pojistné plnění by byla přespříliš přísným trestem za jeho pochybení spočívající v zamlčení skutečnosti, že vozidlo bylo poškozeno. Má za to, že jeho nepravdivá odpověď nemohla mít negativní dopad na právní poměry žalované, jestliže žalobce odvolání podal toliko co do částky 394 475 Kč, tj. pojistného plnění za vozidlo dříve poškozené, tedy v částce nižší, než by činilo v případě vozidla dříve nepoškozeného. Dovolatel se dále domnívá, že neplatnost pojistné smlouvy nemohla způsobit ani okolnost výměny původní řídící jednotky z jiného vozidla, v níž bylo třeba změnit VIN, a ani skutečnost, že by vozidlo bylo uvedeno do provozu v rozporu s předpisy správního práva o provozu vozidel na pozemních komunikacích ve vztahu k přestavbě vozidla.

Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud změnil citovaný rozsudek Městského soudu v Praze tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 394 475 Kč s úroky z prodlení v zákonné výši z této částky za období od 9. 5. 2007 do zaplacení a uhradit náklady řízení žalobci i státu.

K dovolání žalobce podala žalovaná prostřednictvím svého pověřeného zaměstnance vyjádření. Je přesvědčena, že odvolací soud rozhodl správně a navrhla zamítnutí dovolání. Zdůraznila, že ve skutečnosti bylo pojištěno zcela jiné vozidlo. Tím, že bylo odcizeno vozidlo zcela jiné kvality a jiné hodnoty, žalobce uplatňuje nárok neoprávněně, proto byl důvod pro odmítnutí pojistného plnění z pojistné smlouvy.

Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání rozhodl podle , (dále jen „ “), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů).

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2014, č. j. -234, je přípustné podle , neboť napadené rozhodnutí závisí ve smyslu na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to nejen od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. , na něž dovolatel v dovolání poukazuje, ale i od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. , veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz, podle nichž nepravdivá odpověď pojistníka na dotaz pojistitele při sjednávání pojištění nezpůsobuje neplatnost pojistné smlouvy, nýbrž může založit jen oprávnění pojistitele odmítnout pojistné plnění či odstoupit od pojistné smlouvy. Tato ustálená judikatura dopadá i na posuzovanou věc, kdy žalobce při uzavírání pojistné smlouvy neodpověděl pravdivě na dotaz žalované ohledně předchozího poškození vozidla, uvedl-li, že vozidlo, které je předmětem posuzované pojistné smlouvy ze dne 1. 6. 2006, nebylo poškozeno. Přitom vozidlo bylo původně technicky nezpůsobilé k silničnímu provozu, bylo-li dne 13. 2. 2006 v Německu vyřazeno z evidence v důsledku požáru jako totálně poškozené, následně po dovezení vozidla žalobcem do České republiky neodborně opravováno, byla v něm instalována mimo jiné nová řídící jednotka s nově přepsaným VIN, což nebylo realizováno v autorizovaném servisu.

V této souvislosti je namístě poukázat na ustanovení , o pojistné smlouvě, platného do 31. 12. 2013 (dále jen ), podle něhož byl pojistník a pojištěný povinen pravdivě a úplně odpovědět na všechny písemné dotazy pojistitele týkající se sjednávaného soukromého pojištění. Podle cit. , zodpoví-li pojistník nebo pojištěný při sjednávání pojistné smlouvy úmyslně nebo z nedbalosti nepravdivě nebo neúplně písemné dotazy pojistitele týkající se sjednávaného soukromého pojištění, má pojistitel právo od pojistné smlouvy odstoupit, jestliže při pravdivém a úplném zodpovězení dotazů by pojistnou smlouvu neuzavřel. Toto právo může pojistitel uplatnit do 2 měsíců ode dne, kdy takovou skutečnost zjistil, jinak právo zanikne. Podle , nestanoví-li zákon jinak, může pojistitel plnění z pojistné smlouvy odmítnout, jestliže příčinou pojistné události byla skutečnost, o které se dozvěděl až po vzniku pojistné události a kterou nemohl zjistit při sjednávání pojištění nebo jeho změně v důsledku úmyslně nebo z nedbalosti nepravdivě nebo neúplně zodpovězených písemných dotazů, a jestliže by při znalosti této skutečnosti v době uzavření pojistné smlouvy tuto smlouvu neuzavřel, nebo ji uzavřel za jiných podmínek.

V dané věci byl tedy naplněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení ve smyslu , dovodil-li odvolací soud, že předmětná pojistná smlouva je absolutně neplatná, jestliže žalobce nepravdivě žalované uvedl, že pojišťované vozidlo nebylo opravováno, ač se jednalo o neodborně opravovaný shořelý vrak vozidla bez technické způsobilosti, a kdy žalobce postupoval ohledně technického stavu vozidla v rozporu se zákonem.

S ohledem na nesprávný právní závěr o absolutní neplatnosti pojistné smlouvy pak odvolací soud ve svém právním posouzení pochybil, nezabýval-li se již otázkou nároku na plnění z pojistné smlouvy, resp. příčinnou souvislostí mezi zatajenou informací při uzavírání pojistné smlouvy a pojistnou událostí ve vztahu nároku na pojistné plnění a otázkou případné oprávněnosti odmítnutí pojistného plnění (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. ).

Posoudil-li tedy odvolací soud věc právně nesprávně, Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu podle bez jednání ( ) zrušil; jelikož důvody, pro které byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( ), v němž bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu ( , věta za středníkem ); odvolací soud rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího ( , věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. července 2015

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu