Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3690/2014

29 Cdo 3690/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce K. R., zastoupeného Mgr. Marianem Francem, advokátem, se sídlem v Plzni, Škroupova 796/10, PSČ 301 00, proti žalované M. G., zastoupené Mgr. Lukášem Hegnerem, advokátem, se sídlem v Plzni, Jiráskovo náměstí 816/4, PSČ 326 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. října 2013, č. j. -183, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 1. února 2012, č. j. -92, ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 2. března 2010, č. j. -13, jímž uložil žalované zaplatit žalobci částku 1.000.000,- Kč s 6% úrokem od 11. prosince 2008 do zaplacení a náklady řízení ve výši 109.480,- Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

Vrchní soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 29. října 2013, č. j. -183, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byl ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz v rozsahu směnečného peníze 1.000.000,- Kč s 6% úrokem od 11. prosince 2008 do zaplacení, potvrdil. Ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zrušil výrok směnečného platebního rozkazu o nákladech řízení a změnil výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně tak, že žalované uložil zaplatit žalobci částku 116.230,- Kč. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud – odkazuje na ustanovení čl. I. , zákona směnečného a šekového (dále jen „ “) a na výsledky provedeného dokazování – uzavřel, že směnka, o jejímž zaplacení bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem (dále jen „sporná směnka“), byla vystavena jako blankosměnka s nevyplněným údajem data splatnosti. Žalobce blankosměnku doplnil v souladu s uzavřenou dohodou o vyplnění, na základě které mu vzniklo právo doplnit do blankosměnky „jakékoli datum splatnosti“; potud poukázal na závěry formulované v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. října 2004, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 71/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 71/2005“).

Konečně shledal neopodstatněnými výhrady žalované o tom, že „směnku vystavila v nedobré psychické kondici a byla přinucena k jejímu podpisu žalobcem“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , (dále jen „ “), spatřujíc přípustnost dovolání v řešení otázky, zda je dostatečně určité ujednání opravňující majitele doplnit do blankosměnky jakékoli datum splatnosti, když v tomto směru – podle názoru dovolatelky – jde o otázku dovolacím soudem neřešenou.

Dovolatelka jednak zdůrazňuje, že sporná směnka nebyla blankosměnkou, nýbrž vistasměnkou (v této souvislosti zpochybňuje existenci dohody o vyplňovacím právu) a setrvává na námitce promlčení, jednak snáší argumenty na podporu závěru o neplatnosti dohody o vyplnění pro neurčitost podle ustanovení , . Přitom poukazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozhodnutích sp. zn. (jde o rozsudek ze dne 26. března 2008) a sp. zn. (jde o rozsudek ze dne 29. října 1997) k otázce neurčitosti právního úkonu. Konečně vyjadřuje přesvědčení, že závěry formulované v R 71/2005 na danou věc nedopadají.

Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce poukazuje na vady dovolání spočívající v absenci důvodu přípustnosti dovolání, jakož i na rozpornou argumentaci dovolatelky co do (ne)existence dohody o vyplnění blankosměnky, respektive neplatnosti takové dohody.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání žalované, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , Nejvyšší soud podle ustanovení jako nepřípustné odmítl.

Učinil tak proto, že k závěrům formulovaným v R 71/2005, podle nichž je-li v dohodě o vyplnění blankosměnky smluveno právo majitele bez dalšího vyplnit datum splatnosti, má majitel blankosměnky právo doplnit do blankosměnky jakékoli datum splatnosti, a jde-li o zajišťovací směnku, nesmí vyplněné datum předcházet datu splatnosti zajišťovaného dluhu, se Nejvyšší soud přihlásil (mimo jiné) např. v rozsudku ze dne 31. března 2010, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2010, pod číslem 169, jakož i v rozsudku ze dne 29. dubna 2013, sp. zn. .

Na shora uvedených závěrech nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace dovolatelky v této věci.

Konečně námitkami vztahujícími se k (ne)existenci dohody o vyplňovacím právu a tvrzeními o tom, že sporná směnka nebyla blankosměnkou, nýbrž vistasměnkou, dovolatelka (posuzováno podle obsahu) nepolemizuje s právním posouzením věci odvolacím soudem, nýbrž jejich prostřednictvím zpochybňuje správnost hodnocení důkazů soudy nižších stupňů a na základě premisy o jeho nesprávnosti polemizuje s právními závěry odvolacího soudu.

Přitom hodnocení důkazů nelze – se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení – úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. a ze dne 12. července 2012, sen. zn. , uveřejněných pod čísly 108/2011 a 10/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (včetně tam zmíněných odkazů na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Na nesprávnost hodnocení důkazů totiž lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl, a to jen prostřednictvím dovolacího důvodu dle (ve znění účinném do 31. prosince 2012), který ovšem právní úprava dovolání účinná od 1. ledna 2013 nezná.

Poukaz dovolatelky na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozhodnutích sp. zn. a sp. zn. shledává Nejvyšší soud vzhledem k poměrům projednávané věci nepřípadným.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 dost. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř, když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobce ve vyjádření k dovolání výslovně prohlásil, že náhradu nákladů (dovolacího) řízení nežádá.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. června 2015

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu