Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tdo 484/2015

11 Tdo 484/2015-20

U S N E S E N Í

B. H.,

t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného B. H.

o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 12. 5. 2014, sp. zn. ,

byl B. H. (starší) uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců.

Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil s dalšími spolupachateli tím, že obviněný B. H. mladší v období od 7. 8. 2013 do 16. 9. 2013 z Vazební věznice Litoměřice telefonicky instruoval svou družku obviněnou K. Č., jak má pěstovat kytky a jak je sklízet, ptal se, zda na těchto kytkách už něco roste a že to začne růst, až budou vysoké dva metry, nabádal ji, aby kytky zalévala, tato mu říkala, že některé už otrhala a suší je, on jí radil, že nesmí trhat hlavy kytek, že je nesmí stříhat, že kytku musí celou vzít a pověsit vzhůru nohama, protože když to schne, tak z kořenů jde ta látka do hlav, radil jí také, jak má kytky sušit a po usušení v igelitovém pytlíku uložit do mrazáku apod., tyto telefonické hovory byly dokumentovány Vězeňskou službou ČR a provedenou domovní prohlídkou policisty SKPV PČR Louny v domě č. p. … v ulici Č. l. v obci Č., okres L., a na zahradě tohoto domu bylo zajištěno celkem 17 rostlin konopí o výšce 240 cm a v domě pak dva plastové sáčky s rostlinnou sušinou, v půdním prostoru domu 3 sušící se rostliny konopí o výšce 2,25 m a za vraty garáže rostlinná sušina v dřevěném košíčku, všechno toto konopí bylo pěstováno na základě telefonických instrukcí obviněného B. H. ml. jeho družkou K. Č. a jeho rodiči, obviněnou V. H. a obviněným B. H. starším, přičemž dle odborného vyjádření z odvětví chemie všechny předložené vzorky zajištěných stop z předmětné domovní prohlídky obsahovaly kanabinoidní látky, které jsou obsahovými složkami rostliny konopí, přičemž marihuana (konopí) je látka s vysokým obsahem THC, což je psychotropní látka vyjmenovaná v příloze č. 5 - Psychotropní látky zařazené do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.) k , o návykových látkách.

Odvolání obviněného a dalších spoluobviněných proti citovanému rozsudku Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. , podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jaroslava Trkovského dovolání. Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá zejména na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

V textu svého dovolání obviněný odkázal na své odvolání a konstatoval, že se trestného činu nedopustil. Postup a úvahy odvolacího soudu považuje za porušení principu spravedlivého procesu, neboť soud naprosto bezdůvodně na základě nijak důkazně nepodložené úvahy odmítl jeho odvolací argumenty a vyjádření spoluobviněných, kteří jeho odvolací argumenty podpořili, vyhodnotil jako účelové. To, že bylo z telefonických hovorů odposlechnuto, že „táta se o to stará“, je prostou nepochopitelnou lží. Obviněný má za to, že jednotlivý telefonický hovor nelze považovat za důkaz, který potlačí váhu ústních důkazů výpovědí jeho, B. H. mladšího a V. H., kteří podle zásady ústnosti před odvolacím soudem uvedli, že se jej trestná činnost netýká.

Proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem usnesením ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. , podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citované usnesení a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem nové projednání a rozhodnutí věci se závazným právním názorem, aby byl zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného vzhledem k povaze uplatněných námitek, které zjevně neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu, nebude věcně vyjadřovat.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný brojí výhradně proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení a proti hodnocení provedeného dokazování. Žádné konkrétní vady v právním posouzení skutku neuvádí.

Pouze nad rámec dovolacího řízení tak lze konstatovat, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Postupovaly při tom zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, která nepřipisuje jednotlivým typům důkazních prostředků předem větší nebo menší význam, a nebylo tedy namístě, aby soudy uvěřily tvrzením obviněného a spoluobviněných v rámci jejich výpovědí namísto záznamů telefonických hovorů dokumentovaných Vězeňskou službou ČR, z nichž zapojení obviněného do trestné činnosti vyplývalo. Obviněný tak pouze opakuje svou obhajobu, s níž se již soudy v předchozích stadiích řízení vypořádaly.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný B. H. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 17. června 2015

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch