Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 567/2015

U S N E S E N Í

L. B.

1) K. P.

,

2) A. P.

, a

3) Z. E.

, všem zastoupeným Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem se sídlem v Praze 2, Na Slupi 134/15, o určení vlastnictví a o nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2013, č. j. -233, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 13. června 2014, č. j. -239, takto:

Dovolání žalovaných

se odmítá

.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í( ):

Žalobce (v souvislosti s tvrzeným porušením předkupního práva) se domáhal určení, že žalované 1) a 2) jsou vlastnicemi označených nemovitostí, a dále toho, aby soud nahradil jejich projev vůle s uzavřením předmětné kupní smlouvy s žalobcem coby kupujícím. Žalobce v podané žalobě tvrdil, že byl zkrácen při výkonu svého předkupního práva a proto se domáhá koupě nemovitostí prostřednictvím postupu předvídaného v § 605 obč. zák.

Obvodní soud pro Prahu 8 (dále již „soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3. dubna 2013, č. j. -195, ve znění opravného usnesení ze dne 6. června 2013, č. j. -206, rozhodl zcela ve prospěch žalobce (určil, že vlastnicemi předmětných spoluvlastnických podílů na předmětných nemovitostech jsou žalované 1/ a 2/, a dále za žalované 1/ a 2/ nahradil projev jejich vůle s uzavřením předmětné kupní smlouvy s žalobcem).

K odvolání žalovaných Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem ve znění jeho doplňujícího usnesení potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se určení spoluvlastnictví žalovaných 1) a 2), a dále zrušil a vrátil rozsudek v části týkající se nahrazení projevu vůle za žalované 1) a 2) s uzavřením předmětné kupní smlouvy, a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu a doplňujícímu usnesení (kterým bylo 1/ odmítnuto odvolání žalovaných do výroku VI. rozsudku soudu prvního stupně o vrácení zálohy na náklady důkazu znaleckým posudkem žalobci, 2/ rozhodnuto o povinnosti žalované 3/ zaplatit žalobci přisouzené náklady řízení před soudy obou stupňů, a 3/ rozhodnuto, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 3/ nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů řízení v souvislosti s vydáním tohoto usnesení) podaly všechny žalované (dále též „dovolatelky“) dovolání, které však není ve smyslu přípustné.

V úvodu svého dovolání dovolatelky vymezují předpoklad přípustnosti jejich dovolání parafrázováním , in concreto tvrzením, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla uvedená otázka vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem posouzena jinak “, přičemž v další části svého dovolání již namítají, že „Odvolací soud se zcela nesprávně vypořádal s rozhodovací praxí dovolacího soudu“, respektive, že se „při řešení konkrétní právní otázky, která je základem tohoto soudního řízení (posouzení, zda jednání žalobce související s uplatněním jeho tvrzeného předkupního práva není v rozporu s dobrými mravy podle obč. zák.), odchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího.“ Dovolatelky v dovolání zdůrazňují, že výklad obč. zák. „rozvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 21. srpna 2013, sp. zn. “, a že „v rámci odvolacího řízení argumentovaly rozhodovací praxí odvolacího (zjevně míněno dovolacího) soudu, zejména odkazovaly na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 30. srpna 2014 a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 21. srpna 2003.“ Podle názoru dovolatelek „Odvolací soud se však...vypořádal s předloženými rozhodnutími Nejvyššího soudu zcela nesprávně, když konstatoval, že odkaz na předmětný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , je zcela nepřípadný. Odvolací soud v této souvislosti poukazoval na to, že v uvedeném případě řešením v rozsudku Nejvyššího soudu pod sp. zn. bylo jednání obdobné jednání žalobce posuzováno až jako reakce na spory, které mezi předchozími účastníky vznikly. Žalované však mají za to, že takovéto zjednodušení stavu věci, které použil odvolací soud pro své odmítnutí argumentace žalovaných, rozhodovací praxí dovolacího soudu je zcela nepřípadné a absolutně zjednodušující. Je zcela jednoznačné, že i v tomto případě žalobce v rozporu s ust. využil výkonu svého subjektivního práva pouze k účelu, aby tím řešil vztahy mezi žalobce a žalovanými č. 1 a 2.“ Dovolatelky v závěru svého dovolání uvádějí, že „Až po více jak 2,5 letech pak (žalobce) podal účelově předmětnou žalobu.“ Z vyložených důvodů dovolatelky navrhly, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) zrušil napadená rozhodnutí dovolacího soudu a věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že dovolatelky polemizují se skutkovými zjištěními a právním závěrem odvolacího soudu, aniž by však zřetelně vyložily, při vyřešení které konkrétní právní otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu. Předně je třeba zdůraznit, že nesprávná skutková zjištění, či jakákoli v dovolání vyložená skutková polemika se skutkovým závěrem, z nějž odvolací soud v napadeném rozhodnutí vycházel při meritorním rozhodování, nepředstavuje a ani představovat nemůže způsobilý dovolací důvod (k tomu srov. a contrario). Přitom pouhý odkaz na rozhodnutí dovolacího soudu obsahující právní názor vycházející z jiných skutkových okolností věci v případě posuzování, zda předmětné právní jednání je či není v kolizi s dobrými mravy, přípustnost dovolání ve smyslu nezakládá.

Dovolatelky odchýlení od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu spatřují zejména v tom, že odvolací soud nerozhodl ve shodě s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2007, sp. zn. (všechna zde označená rozhodnutí dovolacího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz), ze kterého vyplývá, že „výzva podílového spoluvlastníka nabyvateli zcizeného spoluvlastnického podílu, aby mu prodal získaný podíl, která je učiněna téměř rok a půl poté, co se podílový spoluvlastník dověděl o porušení svého předkupního práva, a jejímž důvodem jsou spory ohledně správy společné věci, je výkonem práva v rozporu s dobrými mravy.“ Jak je zřejmé z odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku, odvolací soud považuje předmětný judikát za bezpředmětný pro tuto věc, respektive tvrdí, že se vztahuje k situaci, kdy výkon předkupního práva je učiněn až jako reakce na spory, kdy se jedná o snahu obejít zákon při řešení neshod spoluvlastníků při správě společného majetku. Odvolací soud dále uvedl, že „ze samotného časového odstupu mezi okamžikem, kdy se žalobce dozvěděl o porušení předkupního práva, a podáním žaloby, nelze dovozovat rozpor výkon práva s dobrými mravy.“ Tomuto závěru odvolacího soudu – s přihlédnutím ke skutkovému rámci případu, který v dovolacím řízení nelze revidovat - lze stěží něco vytknout. A jak již shora bylo uvedeno, samotný nesouhlas dovolatelek s právním posouzením věci, vycházejícím ze skutkových zjištění, přípustnost jejich dovolání ve smyslu ještě nezakládá.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných odmítl (, věta první, ).

O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů vzniklých účastníkům v dovolacím řízení, rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení končí (, a 151 odst. 1 ).

Proti tomuto usnesení nenípřípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. června 2015

JUDr. Pavel Vrcha

předseda senátu