Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tdo 567/2015

4 Tdo 567/2015-23

U S N E S E N Í

P. V.

t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

s e

dovolání obviněného P. V.

o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 10. 2014 sp. zn. byl obviněný P. V. uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle tr. zákoníku, protože v době od října 2013 do října 2014 v P. ani jinde, řádně a pravidelně nepřispíval na výživu své nezletilé dcery, ačkoliv mu tato povinnost vyplývá ze zákona o rodině č. , respektive od 1. 1. 2014 z č. , a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. ze dne 5. 9. 2011, který nabyl právní moci dne 18. 10. 2011, mu byla stanovena povinnost přispívat na výživu nezl. částkou ve výši 3.000,- Kč měsíčně, splatné vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám matky dítěte M. P., obžalovaný výživné ani částečně nehradil, přestože si byl vyživovací povinnosti od počátku vědom a nebyly u něj zjištěny žádné závažné okolnosti, pro které by vyživovací povinnost plniti nemohl alespoň částečně, za uvedené období tak dluží na výživném částku v celkové výši 39.000,- Kč.

Za to byl obviněnému podle § 196 odst.1 tr. zákoníku, § 62 odst. 1 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Podle § 63 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému stanovena povinnost zaplatit v průběhu výkonu trestu obecně prospěšných prací dlužné výživné k rukám matky dítěte M. P.

Proti uvedenému rozsudku podala odvolání státní zástupkyně v neprospěch obviněného, a to pouze proti výroku o trestu. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 2. 2015 sp. zn. z podnětu tohoto odvolání napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a sám pak podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, k jehož výkonu jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou.

Toto rozhodnutí odvolacího soudu obviněný napadl dovoláním s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V odůvodnění dovolání se namítá, že odvolací soud se dopustil nesprávného právního posouzení věci, když změnil výrok o trestu a uložil obviněnému nepodmíněný trest odnětí svobody. Dále se v něm zdůrazňuje, že obviněný nepopíral, že svou vyživovací povinnost neplnil, ale z dokazování vyplynulo, že své povinnosti nemohl objektivně dostát. V kritické době neměl práci, nepobíral sociální dávky ani nedosahoval jiného příjmu. Neměl tudíž prostředky, z nichž by byl schopen vyživovací povinnost plnit alespoň v minimální výši. Práci přitom sháněl, ale bezvýsledně. Z dokazování taktéž vyplynulo, že obviněný se v minulosti snažil svým povinnostem dostát, neboť když byl zaměstnán, zasílal na úhradu výživného alespoň částečné platby. Obviněný se na svobodě snažil práci udržet a taktéž ve výkonu trestu odnětí svobody usiloval o zařazení do pracovního procesu. Navzdory své nepříznivé finanční situaci se snažil dělat vše pro to, aby svou zákonnou povinnost vyživovat nezletilou dceru splnil.

V návaznosti na to proto nesouhlasí se závěry odvolacího soudu ohledně druhu uloženého trestu a pokládá jej za nepřiměřený. Tento soud se také dostatečně nezabýval zkoumáním objektivní schopnosti obviněného platit výživné a dostát své zákonné povinnosti. Měl vzít v úvahu veškeré závažné okolnosti, pro které svoji povinnost plnit nemohl. Přes snahu obviněného začlenit se do běžného života, udržet si práci a znovu navázat kontakt s nezletilou dcerou, změnil odvolací soud původní trest, který byl přiměřený, na trest nepodmíněný, čímž ale dosáhl pouze toho, že bude mít minimální šanci vzniklý dluh na výživném uhradit, a bude mu vznikat dluh nový, neboť tímto mu bude zabráněno nastoupit do zaměstnání. Z rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že mu takový trest uložil především s ohledem k přitěžující okolnosti, a to recidivě obviněného. Měl však také přihlédnout k okolnostem polehčujícím, a to k doznání, lítosti a ke snaze po nápravě.

Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a sám ve věci rozhodl, nebo aby věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Po rekapitulaci jednotlivých soudních rozhodnutí a obsahu podaného dovolání včetně povahy uplatněného dovolacího důvodu konstatovala, že vzhledem k ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (viz č. rozh. tr.) není možné vznesené námitky obviněného podřadit pod kterýkoli z dovolacích důvodů podle tr. ř., tedy ani pod důvod podle tr. ř. Jelikož se dovolatel argumentačně minul s obsahem tohoto dovolacího důvodu, navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zjistil, že dovolání obviněného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2015 sp. zn. je přípustné podle ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

K podanému dovolání je třeba v prvé řadě uvést, že podle ustáleného názoru Nejvyššího soudu dovolatel může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat, event. změnit rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. rozh. č. rozh. tr.). Tomu je třeba rozumět tak, že pokud např. odvolání bylo podáno pouze proti oddělitelnému výroku o trestu, odvolací soud je sice oprávněn přezkoumat a případně i změnit odvoláním nenapadený výrok o vině, ale pouze tehdy, pokud k tomu sám nalezne důvod, tj. dospěje-li k závěru, že výrok o trestu je vadný v důsledku nesprávného výroku o vině. Pokud takový závěr neučiní, nemá ani důvod odvoláním nenapadený výrok o vině přezkoumávat.

V daném případě odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podala výhradně státní zástupkyně v neprospěch obviněného výslovně s tím, že směřuje pouze do výroku o trestu (obviněný se svého práva na odvolání výslovně vzdal, a to i ve vztahu k ostatním oprávněným osobám - viz č. l. 86 spisu). Na základě toho pak odvolací soud svoji přezkumnou činnost soustředil výhradně na odvoláním napadený výrok o trestu v rozsudku obvodního soudu, když nepokládal za potřebné se zabývat odvoláním nenapadeným výrokem o vině, který ve svém rozhodnutí výslovně označil za souladný se zákonem.

Pokud se týká výroku o trestu, odvolací soud po podrobném rozboru existující situace ohledně osoby obviněného, jeho trestní minulosti ale i ostatních zjištěných poznatků označil uložený trest obecně prospěšných prací za nedostatečný a po jeho zrušení sám obviněnému uložil nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 8 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou.

Vzhledem k výše uvedenému obviněný v dovolání obecně mohl uplatnit dovolací námitky výhradně proti výroku o uloženém trestu, případně proti průběhu řízení, které mu předcházelo, jelikož pouze výrok o trestu byl odvolacím soudem přezkoumáván a nakonec též oproti původnímu výroku o trestu uloženém soudem prvního stupně změněn. V žádném případě ale nemohl v rámci dovolání napadat výrok o vině, což ve skutečnosti částečně učinil např. svými výhradami vůči skutkovým zjištěním či hodnocení důkazů a závěru o tom, že úmyslně neplnil vyživovací povinnost vůči své nezletilé dceři. Pokud by obviněný v dovolání napadal výhradně tyto skutečnosti, muselo by být jeho dovolání odmítnuto jako nepřípustné /§ 265i odst. 1 písm. a) tr. ř./

Jelikož ale obviněný v dovolání vyslovil nesouhlas i s uloženým trestem odnětí svobody, a to s odkazem na dovolací důvod podle

§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř

., Nejvyšší soud se musel nejprve zabývat otázkou souladnosti dovolatelem vznesených námitek s takto uplatněným dovolacím důvodem. Předmětný dovolací důvod je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v

právním posouzení

skutku

nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Proti výroku

o trestu

pak lze zásadně tento důvod dovolání uplatnit výhradně ve vtahu k některým zvláštním podmínkám při ukládání trestu, např. pokud je namítáno pochybení soudu při ukládání souhrnného či úhrnného trestu v případech souběhu trestných činů nebo u trestu společného za pokračování v trestném činu. Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku např. nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, osobních poměrů pachatele apod., jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů.

Závěr dovolacího soudu je tudíž v tomto případě takový, že pokud byl obviněnému uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v rámci zákonné trestní sazby s výkonem ve věznici s ostrahou a dovolatel v mimořádném opravném prostředku uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak veškeré jeho námitky namířené proti takto uloženému trestu je třeba označit za nespadající pod tento důvod dovolání.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (viz § 265i odst. 2 tr. ř.) pak Nejvyšší soud dovolání obviněného P. V. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť se svým pojetím dovolání ocitl mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu. Toto rozhodnutí bylo učiněno v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 3. června 2015

Předseda senátu:

JUDr. František Hrabec