Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2272/2013

25 Cdo 2272/2013

U S N E S E N Í

a) V. G.

a

b) E. G.

, obou zastoupených Mgr. Janem Poláčkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, nám. Republiky 53, proti žalované

ČSOB Pojišťovně, a. s., členovi holdingu ČSOB

,

se sídlem v

Pardubicích, Masarykovo náměstí 1458,

IČO 45534306, o 11.531.793,16 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání obou žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 13. 12. 2012, č. j. -484, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 24. 5. 2012, č. j. -463, zamítl žalobu o 11.531.793,16 Kč s příslušenstvím a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce a) uzavřel dne 31. 5. 2004 s žalovanou pojistnou smlouvu na komplexní pojištění majetku a odpovědnosti za škodu pro podnikatele. Dne 28. 6. 2004 došlo k pojistné události - požáru varhanářské dílny žalobce a), která vyhořela včetně zásob vlastních i cizích. Žalovaná pojišťovna k žádosti žalobce vyplatila jen část plnění, a to v plném rozsahu za škody na budově a movitých věcech, škodu na zásobách a cizích movitých věcech uhradila pouze ve výši 60 %. Náhrady zbývající škody se žalobci domohli v řízení vedeném u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. . V nyní projednávané věci se žalobci domáhají náhrady škody vyvolané tím, že žalovaná nezaplatila přiznanou částku včas, hned co výši škody zjistila, tj. dne 4. 1. 2005, kdy jí byl předán výsledek šetření škodné události, a poskytla pouze zálohy na pojistná plnění na obnovu nemovitosti a vybavení do tří měsíců od pojistné události, doplatky pak do konce roku 2004. Žalobce tvrdí, že v důsledku těchto skutečností nemohl plnit své závazky jako podnikatel, nemohl obnovit svoji podnikatelskou činnost, dostal se do finanční tísně a došlo k nárůstu jeho majetkových závazků. Soud k námitce promlčení dovodil, že nárok promlčený není. Protože žalobkyně b) nebyla účastníkem pojistné smlouvy, není ve sporu aktivně legitimována a její žaloba byla zamítnuta. Ohledně nároku žalobce soud dospěl k závěru, že příčinná souvislost mezi opožděným vyplacením části pojistného plnění a škodou nebyla prokázána. Skutečnost, že požár negativně zasáhl do podnikatelských aktivit žalobců, nemůže jít na vrub žalované, která vyplatila v zákonné lhůtě celé pojistné plnění za vyhořelou nemovitost a její zařízení, takže žalobci provozovnu obnovit mohli a také tak učinili. Žalovaná tak neodpovídá za skluz ve výrobě a za důsledky z toho plynoucí.

Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 13. 12. 2012, č. j. , k odvolání obou žalobců rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jeho rozsudek označil ve výsledku správný, ovšem z poněkud jiných důvodů. Podle odvolacího soudu je žalobkyně b) aktivně legitimována, neboť na základě judikatury je porušení smluvní povinnosti protiprávním úkonem i ve vztahu k poškozenému, jenž není účastníkem smlouvy (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a ). Dovodil však, že není zřejmé, zda se žalovaná vůbec dopustila porušení právní povinnosti ve smyslu § 420 obč. zák., protože v mezidobí byly rozsudky, na základě kterých bylo žalované uloženo doplatit předmětné pojistné plnění, zrušeny rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 5. 2012, č. j. -589, a vráceny Okresnímu soudu v Pardubicích k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že škoda nevznikla v rozsahu všech pohledávek, které žalobcům vznikly, ale pouze v rozsahu pohledávek již zaplacených (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , ). Pohledávkami, které žalobci uhradili a které představují skutečnou škodu, jsou pouze 1) částka 3.296.621,50 Kč zaplacená GE Money Bank, a.s., za účelem odvrácení konkursního řízení ve splátkách nejpozději ke dni 30. 3. 2007; 2) částka 20.000,- Kč a 16.934,- Kč zaplacená na nákladech exekuce Finančního úřadu v Prostějově v průběhu roku 2006; 3) částka 29.713,50 Kč zaplacená ve prospěch JUDr. Z. v exekuci oprávněného Brněnská továrna Plstí, s.r.o., dne 25. 5. 2006; 4) částka 100.000,- Kč jako náklady na znalečné zaplacené ve prospěch Znaleckého a oceňovacího u, s.r.o., se sídlem v Prostějově, se splatností 30. 3. 2011. Soud prvního stupně ovšem aplikoval nesprávnou právní úpravu, neboť nejde o právo z pojistného plnění, ale o právo na náhradu škody ( obč. zák.), které se promlčuje v dvouleté subjektivní promlčecí době, která marně uplynula před podáním žaloby 11. 11. 2010 vyjma nároku na náhradu za znalečné. Znalečné je pak svojí povahou příslušenstvím pohledávky ( obč. zák.), a nelze ve vztahu k němu proto shledat příčinnou souvislost zakládající odpovědnostní vztah podle obč. zák. Všechny uplatněné nároky žalobců proto odvolací soud shledal nedůvodnými s tím, že stejně jako soud prvního stupně nespatřuje příčinnou souvislost mezi tvrzeným porušením právní povinnosti a vzniklou škodou, neboť pojistné plnění za poškozené zásoby (varhany) mělo krýt majetkovou ztrátu hodnoty právě na těchto varhanách. Jestliže žalobci deklarovali, že potřebovali takové plnění použít na jiné účely, včetně obnovy živnostenské činnosti, pak nemůže být mezi nevyplacením takového pojistného plnění a vzniklou škodou příčinná souvislost.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba žalobci dovolání, jež zdůvodňují nesprávným právním posouzením věci [ ] a vadou řízení [ o.s.ř]. Namítají, že jednání žalované bylo úmyslné, a promlčecí doba by proto měla být podle obč. zák. desetiletá. Vznášejí rovněž otázku, zda obstojí judikovaná praxe, že nezaplacený dluh není škodou. Toto pojetí podle nich nekonvenuje s . d, neboť bez spravedlivého důvodu poskytuje vyšší ochranu majetku škůdce, než majetku poškozeného. Závěrem hájí svůj závěr o existenci příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a škodou a tvrdí, že soud se nevypořádal se všemi k tomu navrženými důkazy. Navrhují, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 13. 12. 2012, Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7 – dále též jen „ “). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami oprávněnými – účastníky řízení ( ), zastoupenými advokátem ( a 4 ), dospěl soud k závěru, že dovolání není přípustné.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Předpoklady přípustnosti dovolání nejsou podle ani písm. b) naplněny, zbývá tedy posoudit přípustnost dovolání podle Toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. , zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, do té doby však bylo součástí právního řádu, a je tedy pro posouzení přípustnosti tohoto dovolání použitelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. ).

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží. Dovolací soud je vázán vymezením dovolacího důvodu ( věta první ) a je oprávněn přezkoumat rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů v dovolání uplatněných. Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolací námitky nesplňují předpoklady přípustnosti ve smyslu

Věc se posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), neboť k porušení právní povinnosti došlo před 1. 1. 2014 (srov. , , účinný od 1. 1. 2014, dále též jen „o. z.“). Vzhledem k o. z. se pak podle dosavadních předpisů posuzuje též běh promlčecích dob, který počal před 1. 1. 2014.

Namítají-li dovolatelé, že žalovaná jednala úmyslně, a jejich nárok proto není promlčen, přehlížejí, že úmyslné jednání škůdce se podle § 106 odst. 2 obč. zák. projeví prodloužením tříleté objektivní promlčecí doby na desetiletou, zatímco odvolací soud dovodil promlčení nároku v důsledku marného uplynutí dvouleté subjektivní promlčecí doby podle § 106 odst. 1 obč. zák., jejíž délka na formě zavinění škůdce nezávisí. Výhrady dovolatelů k nesprávným zjištěním soudu ohledně tvrzeného úmyslného zavinění žalované jsou tedy bezpředmětné (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. , uveřejněný pod C 1151 v Souboru civilních rozhodnutí NS, C. H. Beck, dále též jen „Soubor“).

Za otázku zásadního právního významu nelze považovat ani otázku existence vztahu příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a vznikem škody. Otázka existence příčinné souvislosti je totiž otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. , v Souboru pod C 1025), neboť v řízení se zjišťuje, zda škodná událost a vznik škody jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, a v tomto směru odvolací soud nepochybil. Podobně ani námitka, že se soud nevypořádal se všemi navrženými důkazy, přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. c) nezaloží, neboť se jedná pouze o potenciální vadu řízení týkající se skutkového zjištění, nikoliv o nesprávné právní posouzení věci.

Dovolací soud pak neakceptoval ani požadavek dovolatelů na přehodnocení právního názoru, podle kterého dluh, který dosud nebyl zaplacen, není skutečnou škodou. Tento názor k výkladu § 442 odst. 1 obč. zák. je dlouhodobě a konstantně dovolacím soudem zastáván a odůvodněn pojetím škody podle předpisu účinného do 31. 12. 2013 (vedle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. , uveřejněného pod č. 14/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, srov. také usnesení téhož soudu ze dne 25. 7. 2006, sp. zn. , a ze dne 7. 2. 2007, sp. zn. , či jeho rozsudky ze dne 15. 6. 2010, sp. zn. , ze dne 11. 4. 2012, sp. zn. , a ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. ) a argumentace dovolatelů nepředstavuje důvod, proč by tento přístup měl být měněn. Uplatněná námitka, že tímto výkladem je poskytována větší ochrana majetku škůdce než majetku poškozeného, neobstojí ani s poukazem na y, neboť tu nejde o poskytování ochrany vlastnictví a porovnávání její úrovně ve vztahu k různým osobám, nýbrž o otázku vzniku odškodnitelné újmy v majetkové sféře poškozeného; ostatně rozhodnutí, pokud se jím žaloba zamítá tzv. pro tentokrát z důvodu, že škoda dosud nevznikla, nezbavuje poškozeného možnosti domáhat se ochrany poté, co se zaplacením dluhu jeho majetkový stav skutečně sníží.

Z uvedeného je zřejmé, že žádná z uplatněných námitek přípustnost dovolání nezaložila, proto Nejvyšší soud dovolání podle ve spojení s větou první odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a , neboť dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalované žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. května 2015

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu