Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2548/2014

33 Cdo 2548/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně WWTP DKNL, s.r.o. v likvidaci, se sídlem v Praze 10 – Vršovicích, Moskevská 63, identifikační číslo 27205011, zastoupené Mgr. Milanem Šikolou, advokátem se sídlem v Brně, Jaselská 940/23, proti žalovanému městu Dvůr Králové nad Labem, identifikační číslo 00277819, zastoupenému Mgr. Kateřinou Kavalírovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Pražské Předměstí, Dukelská 15/16, o zaplacení částky 124.246.799,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. února 2014, č. j. -207, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 4. února 2014, č. j. -207, potvrdil rozsudek ze dne 4. září 2013, č. j. -153, jímž Okresní soud v Trutnově zamítl žalobu o zaplacení zde uvedených částek v celkové výši 124.246.799,70 Kč se specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1 a 7 , čl. II bod 2 – dále jen ), přípustné.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že mezi účastníky řízení neexistuje vztah z hmotného práva, v důsledku čehož není žalobkyně ve sporu proti žalovanému o zaplacení ceny za čištění odpadních vod v rozhodném období (od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2011) aktivně věcně legitimována. Předmětem řízení je zaplacení odpovídající části stočného (tzv. „podsložky“ stočného) - nákladů na čištění odpadních vod. Stočné je platbou za využívání všech částí kanalizace, stokové sítě a čistírny odpadních vod. Právo na jeho výběr má žalovaný jako vlastník městské kanalizační sítě, do níž ústí odtok odpadních vod od odběratelů. , o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (dále jen „ “), ani prováděcí výslovně neupravují výběr a přerozdělení stočného v případě více vlastníků provozně souvisejících kanalizací. Podle má aktivní věcnou legitimaci k přijímání plateb za čištění odpadních vod od vlastníka vodovodní a kanalizační sítě vlastník čistírny odpadních vod (dále jen „ČOV“). Výše úplaty za prováděné čištění odpadních vod na čistírně odpadních vod je stanovena buď dohodou vlastníků provozně souvisejících kanalizací uzavřenou podle nebo rozhodnutím správního orgánu; nebyla-li v posuzovaném případě cena takto stanovena (vlastníci provozně souvisejících kanalizací dohodu neuzavřeli a rozhodnutí správního orgánu je předmětem řízení o žalobách podle části páté ), nebylo možné, aby vlastník ČOV, jímž je EVORADO IMPORT, a.s. své pohledávky vůči žalovanému (vlastníku městské stokové sítě) žalobkyni, která čistírnu odpadních vod podle nájemní smlouvy z 29. 4. 2005 a smlouvy o provozování nemovitého a movitého majetku ČOV z 23. 10. 2007 (ve znění dodatků), provozuje, platně převedl (postoupil) ve smyslu ; nelze totiž určit výši postupované pohledávky. Ujednání nájemních smluv, že k přijímání stočného je oprávněn provozovatel ČOV („že stočné se platí provozovateli ČOV“), nemůže právo na úplatu žalobkyni vůči žalovanému založit, neboť se opět může jednat jen o tu poměrnou část stočného, na niž má nárok vlastník ČOV a o níž dosud nebylo ve vztahu mezi vlastníky souvisejících kanalizací rozhodnuto. Nadto, tvrdila-li žalobkyně, že na ni přešlo právo na úplatu za čištění odpadních vod nájemní smlouvou a smlouvou o provozování ČOV ze dne 29. 4. 2005, ve znění jejího dodatku č. 2, pak tyto smlouvy byly uzavřeny již před vydáním rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 17. 9. 2007, č. j. 3329/2007-16330, ve spojení s rozhodnutím ministra zemědělství o rozkladu ze dne 12. 12. 2007, č. j. 40293/2007-10000. Existence žalobkyní tvrzené nájemní smlouvy a smlouvy o provozování ČOV z 23. 10. 2007 nebyla v řízení prokázána.

Žalobkyně v dovolání neuplatnila žádnou námitku, která by byla způsobilá právní závěr, na němž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, zpochybnit. Otázky, které předkládá dovolacímu soudu k přezkumu - zda práva a povinnosti vlastníka ČOV vyplývající z dohody vlastníků provozních jednotek, resp. z rozhodnutí správního orgánu podle , které takovou dohodu nahrazuje, zejména pak jeho právo na úplatu za čištění odpadních vod, které má vůči vlastníkovi stokové sítě /resp. pohledávku z tohoto titulu/ lze platně smluvně převést, postoupit provozovateli ČOV, a to smlouvou uzavřenou ve smyslu ust. /2 , - zda rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 17. 9. 2007, č. j. 3329/2007-16330, byla cena za čištění vod dostatečně určitě stanovena a zda pohledávku, kterou má z tohoto titulu vlastník ČOV, může platně postoupit provozovateli ČOV, - a zda pak v takovém případě existuje mezi provozovatelem ČOV a vlastníkem stokové sítě vztah z hmotného práva legitimující provozovatele domáhat se úplaty za čištění odpadních vod přímo po vlastníkovi stokové sítě

a z nichž dovozuje přípustnost dovolání, vzcházejí z vlastní - od odvolacího soudu odlišné - skutkové verze, resp. závěr odvolacího soudu o nedostatku aktivní legitimace ve sporu zpochybňují tím, že směřují primárně proti skutkovým zjištěním, na nichž je tento právní závěr založen.

Odvolací soud vycházel při právním posouzení věci (mimo jiné) ze zjištění, že dohoda mezi vlastníkem čistírny odpadních vod (tj. společností EVORADO IMPORT, a.s.) a žalovaným nebyla uzavřena (tento skutkový závěr žalobkyně ani nezpochybňuje) a že rozhodnutí správního orgánu (Ministerstva zemědělství) ze dne 17. 9. 2007, č. j. 3329/2007-16330, podle , neobsahuje dostatečně určitý údaj o ceně za čištění odpadních vod. Oproti tomuto skutkovému závěru žalobkyně prosazuje názor, že rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 17. 9. 2007, č. j. 3329/2007-16330, obsahuje určitý údaj o ceně za čištění odpadních vod, resp. že cena je z něho seznatelná. Pomíjí přitom, že tato námitka je námitkou skutkovou a nepředstavuje proto uplatnění jediného způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v ; jeho uplatněním není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu. Skutkový základ sporu totiž nelze úspěšně zpochybnit a nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz a contrario).

Nelze-li s úspěchem zpochybnit skutkové závěry odvolacího soudu, že dohoda mezi vlastníkem čistírny odpadních vod (tj. společností EVORADO IMPORT, a.s.) a žalovaným nebyla v posuzovaném případě uzavřena, a že rozhodnutí správního orgánu (Ministerstva zemědělství) ze dne 17. 9. 2007, č. j. 3329/2007-16330, podle neobsahuje dostatečně určitý údaj o ceně za čištění odpadních vod, přičemž nebylo dosud nahrazeno soudním rozhodnutím, musí nutně obstát úvaha odvolacího soudu, že vlastník ČOV nemohl - logicky vzato - svou pohledávku za žalovaným z titulu úhrady za čištění odpadních vod žalobkyni provozující ČOV postoupit a že právo požadovat po žalovaném úhradu za čištění odpadních vod žalobkyni nezaložila ani nájemní smlouva, ve které si s vlastníkem ČOV sjednala oprávnění vybírat veškeré úplaty za čištění odpadních vod v předmětu nájmu.

Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle věty první odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá )

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. června 2015

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á

předsedkyně senátu