Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2020/2015

U S N E S E N Í

Pharm. Dr. T. V.

MUDr. Z. Č.

, zastoupenému JUDr. Janem Kozákem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova č. 376/12, o zaplacení 1.300.000,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 12. října 2009, č. j. -251, a na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. , vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. listopadu 2014, č. j. -462, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.413,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana Kozáka, advokáta se sídlem v Olomouci, Riegrova č. 376/12.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce směřující (podle jeho obsahu) proti výroku usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2014, č. j. -462, jímž potvrdil usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 23. 4. 2014, č. j. -430, ve výroku o zamítnutí „žaloby pro zmatečnost řízení vedeného u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. “ s upřesněním, že se zamítá „žaloba pro zmatečnost rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 12. 10. 2009, č. j. -251“ (výrok usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 23. 4. 2014, č. j. -430, jímž byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení vedeného pod sp. zn. , nebyl odvoláním napaden a nabyl tak samostatně právní moci), není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Rozhodnutí odvolacího soudu je v dovoláním napadeném výroku o nedůvodnosti žaloby pro zmatečnost podané dne 26. 10. 2012 podle ustanovení , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 - dále jen „“ (čl. II. odst. 6 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), založeno primárně na závěru, že „žaloba netrpěla žádnými vadami, které by bránily jejímu věcnému projednání“, že však za situace, kdy v původním řízení rozhodl ve věci samé odvolací soud, lze žalobu pro zmatečnost podle uvedeného ustanovení podat buď jen proti jeho rozhodnutí nebo i proti rozhodnutí soudu prvního stupně, že však rozhodnutí soudu prvního stupně nelze napadnout samostatně. Byl-li tedy v daném případě žalobou napaden jen rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 12. 10. 2009, č. j. -251, a nikoliv též rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2010, č. j. -308, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně k odvolání žalobce ve výroku o věci samé potvrzen (dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2010, č. j. -337), byla žaloba podána proti nezpůsobilému předmětu, jelikož věc byla pravomocně skončena až rozsudkem odvolacího soudu. Protože žalobce byl při podání žaloby pro zmatečnost zastoupen advokátem, nebylo povinností soudu prvního stupně žalobce poučit o způsobilém předmětu žaloby, jelikož „nešlo o poučení o procesních právech a povinnostech účastníka podle ustanovení “. Současně odvolací soud podotkl, že „zjednání nápravy změnou žaloby“, spočívající v jejím rozšíření o žalobu pro zmatečnost také proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2010, č. j. -308, přicházelo v úvahu jen ve lhůtách uvedených v ustanovení a 3 , tj. v daném případě nejpozději dne 10. 6. 2014.

Otázky předestřené dovolatelem, a to jednak „aplikace ust. , ve znění pozdějších předpisů, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, a dále „aplikace lhůt uvedených v ust. a a 2 , ve znění pozdějších předpisů, při odstraňování vad podání ve smyslu ust. , spočívajících v nesprávném označení napadeného rozhodnutí“, která podle dovolatele nebyla v rozhodování dovolacího soudu „dosud expresis verbis vyřešena“, přípustnost dovolání podle ustanovení nezakládají. Je tomu tak proto, že žalobce v žalobě pro zmatečnost zcela jednoznačným a pochybnosti nevzbuzujícím způsobem označil za její předmět jen rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 12. 10. 2009, č. j. -251, jímž řízení nebylo pravomocně skončeno (v tomto ohledu je možno poukázat na obsah žaloby, v jejímž bodu I. se uvádí, že „žalobce podává žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 12. 10. 2009, č. j. -251“, že „po podání odvolání žalobcem byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. -308 ze dne 29. 4. 2010 rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 12. 10. 2009, č. j. -251 potvrzen“ a že „usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2010, č. j. , bylo odmítnuto dovolání žalobce v této věci“, na bod II. odst. 1 žaloby, kde je dále uvedeno, že „žalobce tímto napadá rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 12. 10. 2009, č. j. -251 v plném rozsahu z důvodu podle , , v platném znění, neboť rozhodoval vyloučený soudce“, a na bod VII., v němž žalobce navrhl, aby „soud podle , , napadený rozsudek zrušil v plném rozsahu a věc řádně projednal“). V označení rozhodnutí, proti němuž žaloba pro zmatečnost směřuje, se proto o vadu žaloby či o její neurčitost ( ) nejedná a nejde ani o to, že by „podání obsahovalo logický a věcný rozpor mezi odůvodněním žaloby a žalobním návrhem včetně vymezení napadeného rozhodnutí“, jak dovolatel namítá [k tomu srov. např. odůvodnění usnesení ze dne 1. dubna 2014, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud vyslovil právní názor, že rozhodnutí, proti němuž směřuje žaloba pro zmatečnost, je ve smyslu ustanovení označeno tehdy, uvede-li žalobce datum jeho vyhlášení (vydání) a jednací číslo, popřípadě spisovou značku, nebo uvede-li o něm alespoň takové údaje, které je bez pochybností odlišují od jiných soudních rozhodnutí vydaných mezi stejnými účastníky a které vedou k jeho jednoznačné identifikaci]. Nemohou tedy obstát námitky dovolatele, že odvolací soud nesprávně právně věc posoudil tak, že „vadu podání lze sanovat pomocí institutu změny žaloby“ a že „odhlédl od své povinnosti aplikovat ustanovení “ (která navíc představuje uplatnění jiného dovolacího důvodu, než který je uveden v ustanovení ). Mimo to je třeba poukázat na to, že ustanovení na danou věc nedopadá, neboť žalobce důvod zmatečnosti uvedený v ustanovení v žalobě neuplatnil, že ustanovení odvolací soud při svém rozhodnutí neaplikoval a že žalobce návrh na změnu žaloby pro zmatečnost nepodal, jak z obsahu spisu vyplývá.

Vzhledem k tomu, že odvolací soud založil svůj závěr o zamítnutí žaloby pro zmatečnost na dvou na sobě nezávislých důvodech, nezabýval se již dovolací soud námitkami žalobce vztahujícími se k jeho závěru (jenž odvolací soud označil za druhořadý) o tom, že nebyla prokázána existence důvodu zmatečnosti podle ustanovení , neboť sama okolnost, že tento důvod (eventuelně) neobstojí, nemůže mít na celkový závěr odvolacího soudu o nedůvodnosti žaloby pro zmatečnost žádný vliv (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. prosince 1997, sp. zn. , uveřejněný pod v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 1998, pod číslem 17, z něhož vyplývá, že, jestliže odvolací soud závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku založil současně na dvou na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z nich neobstojí, nemůže mít na správnost tohoto závěru vliv, jestliže obstojí důvod druhý, a že uvedené platí i tehdy, nemohl-li být druhý důvod podroben dovolacímu přezkumu proto, že nebyl dovoláním dotčen; dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. června 2015

JUDr. Olga Puškinová

předsedkyně senátu