Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
E8EE05B2F2917CBDC1257EA40030B0D0.html
HTML · 13.99 KB
No categories available
28 Cdo 5393/2014
28 Cdo 5393/2014
U S N E S E N Í
P. Ž.
1) M. Z.
, zastoupené opatrovníkem městem Smečno,
2) L. B.
,
3) F. B.
,
4) V. B.
,
5) J. B.
,
6) A. R.
,
7) P. B.
,
8) J. H.
,
9) E. Š.
,
10) I. J.
,
11) P. B.
,
12) J. V.
,
13) J. B.
,
14) A. B.
,
15) P. B.
; žalovaní 1) až 9), 12) a 15) zastoupeni JUDr. Josefem Holubem, advokátem se sídlem Kladno, Kleinerova 24,
o zaplacení částky 300.000,- Kč s příslušenstvím
, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 108 C 61/2011 , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. června 2014, č. j. 27 Co 62/2014 -320, takto:
I. Dovolání se
odmítá
.
II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Praze potvrdil rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 10. prosince 2013, č. j. 108 C 61/2011 -252, jímž tento soud zamítl, žalobu, aby žalovaným byla uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 300.000,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž se omezil na kritiku hodnocení provedených důkazů soudy nižších stupňů (jež i odvolací soud přivedlo ke sutkovému závěru, že žalobce neprokázal skutečnosti o poskytnutí plnění žalovaným a tedy že žalovaným nevzniklo na úkor žalobce bezdůvodné obohacení). Současně žalobce zpochybňoval i správnost postupu odvolacího soudu v řízení, jenž věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobcova zástupce.
Nejvyšší soud odmítl dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první občanského soudního řádu (o. s. ř.) o. s. ř. ), neboť dovolání – v rozporu s ustanovením 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. – postrádá řádné vymezení způsobilého důvodu dovolání (právní posouzení věci, které dovolatel pokládá za nesprávné, a vysvětlení, v čem tato nesprávnost spočívá – § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ) a nepředkládá tak Nejvyššímu soudu žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí. Již pro tuto vadu nelze v dovolacím řízení pokračovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu; z rozhodovací praxe Ústavního soudu např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 , usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13 , usnesení Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14 , usnesení Ústavního soudu ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14 – všechna dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).
Sluší se připomenout, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. o. s. ř. ), nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. již shora citované usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. [Odkaz dovolatele na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. října 2002, sp. z. 22 Cdo 684/2002 , z jehož závěrů dovolatel usuzuje na přípustnost dovolání v dané věci i z důvodu (namítaného) nesprávného hodnocení provedených důkazů soudy nižších stupňů (§ 132 o. s. ř. o. s. ř. ) je zjevně nepřípadný, již proto, že označené rozhodnutí řeší otázku naplnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. c) občanského soudního řádu , ve znění účinném do 31. 12. 2000.] Konečně uplatněním způsobilého dovolacího důvodu (ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) není ani dovolatelem prezentovaná kritika postupu odvolacího soudu v řízení (čl. IV dovolání), neboť ke zmatečnostem, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí věci, dovolací přihlédne jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 , věta druhá, o. s. ř. o. s. ř. ).
O nákladech dovolacího řízení bylo pak rozhodnuto podle § 243c odst. 3 , § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. za situace, kdy (oprávněným) žalovaným v tomto řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. června 2015
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu