Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2066/2015

29 Cdo 2066/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně VÍTKOVICE, a. s., se sídlem v Ostravě, Ruská 2887/101, PSČ 703 00, identifikační číslo osoby 45193070, zastoupené Mgr. Martinem Dolečkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, proti žalovaným 1) Ing. J. S., zastoupenému JUDr. Karlem Muzikářem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Křížovnické nám. 193/2, PSČ 110 00, 2) Ing. J. Š., 3) Ing. M. J., oběma zastoupeným Mgr. Marcelem Zachvejou, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Ostravě, 28. října 1727/108, PSČ 702 00, a 4) Mgr. P. F., zastoupenému Mgr. Ing. Martinem Janotou, advokátem, se sídlem v Ostravě, 28. října 1727/108, PSČ 702 00, o zaplacení 225.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovoláních prvního a čtvrtého žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. listopadu 2014, č. j. -840, takto:

Dovolání se odmítají.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 23. července 2014, č. j. -812, zamítl žádost prvního a čtvrtého žalovaného ze dne 16. června 2014 o vrácení přeplatku na soudním poplatku z odvolání.

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvoláním prvního a čtvrtého žalovaného potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

Proti usnesení odvolacího soudu podali první žalovaný a čtvrtý žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “). Učinil tak proto, že dovolání nesměřují proti žádnému z usnesení vypočtených v a nejsou přípustná ani podle

Dovoláními zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož se , o soudních poplatcích, neprosadí v případě samostatných procesních společníků (nejedná-li se o jejich společný úkon), je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, přičemž Nejvyšší soud neshledává důvod odchýlit se od uvedeného závěru ani v projednávané věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2014, sp. zn. , jež je veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. , či důvody rozsudku ze dne 24. června 2009, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 38/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Uvedený závěr přitom shledal ústavně konformním i Ústavní soud (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. ledna 2015, sp. zn. , kterým Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 4. června 2014, sp. zn. , kterým Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 12. dubna 2011, sp. zn. , v němž Ústavní soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož solidární poplatková povinnost nastupuje pouze v případě, kdy hmotné právo neumožňuje, aby předmět řízení byl projednán samostatně vůči každému společníkovi, a úkon jednoho z nich zavazuje všechny ostatní, tj. že § 2 odst. 8 zákona o soudních poplatcích se uplatní jen v případě nerozlučného procesního účastenství; uvedená rozhodnutí jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).

V naposledy citovaném usnesení se Ústavní soud vyjádřil i ke svému nálezu ze dne 10. června 2010, sp. zn. , jímž argumentují dovolatelé, přičemž vysvětlil, že jeho závěry jsou použitelné jen v případech, jde-li o společný úkon účastníků řízení či o jinou skutečnost způsobující vznik povinnosti zaplatit soudní poplatek společně. Napadené usnesení odvolacího soudu je tudíž s judikaturou Ústavního soudu plně v souladu.

K absenci výroku o nákladech dovolacího řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. června 2015

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu