Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 5460/2014

30 Cdo 5460/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka, ve věci žalobkyně AUTO 3000 s.r.o., identifikační číslo osoby 25145487, se sídlem v Sokolově, Hornická 1613, zastoupené JUDr. Robertem Jehnem, advokátem se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1567/25, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2014, č. j. -67, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 18. 11. 2013, č. j. –48, ve výroku I. zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. (dále jen „posuzované řízení“) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Odvolací soud vyšel z následujících skutkových zjištění soudu prvního stupně. Posuzované řízení bylo zahájeno dne 8. 4. 2008 podáním žaloby, jíž se žalobkyně AUTO 3000 s.r.o. domáhala po žalované KMK GRANIT, a.s. zaplacení částky 1 537 893 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené při dopravní nehodě. V průběhu posuzovaného řízení bylo vyslechnuto mnoho svědků, od třetích subjektů byly požadovány y a následně bylo také čteno velké množství listin včetně předloženého znaleckého posudku, dvakrát byl ustanoven týž znalec (podruhé za účelem vypracování doplňujícího znaleckého posudku), během řízení bylo rozhodováno o věcné příslušnosti, o vstupu vedlejšího účastníka na straně žalovaného do řízení, o rozšíření žaloby, o znalečném, na návrh účastníků, včetně vedlejšího účastníka, bylo posuzované řízení několikrát odročováno, žalobkyní byla podána stížnost na průtahy v řízení a dále žádost o brzké nařízení jednání odvolacího soudu. Rozsudek Okresního soudu v Sokolově byl dvakrát odvolacím soudem zrušen, ovšem nikoliv z důvodu nerespektování závazného názoru odvolacího soudu. Dne 25. 6. 2012 bylo soudu doručeno podání žalobkyně obsahující zpětvzetí žaloby z důvodu účastníky uzavřené dohody o narovnání. Usnesení ze dne 31. 8. 2012, jímž bylo řízení zastaveno, nabylo právní moci teprve dne 27. 6. 2013 v důsledku jeho nesprávného doručení právnímu zástupci žalované v posuzovaném řízení.

Na základě výše uvedeného skutkového stavu dospěl soud prvního stupně k závěru, že řízení trvalo 5 let a 2 měsíce, avšak bylo skutkově i právně složité, zejména po stránce dokazování, probíhalo opakovaně na dvou stupních soudní soustavy a na celkové délce řízení se podílely i strany sporu. V řízení se vyskytl pouze jeden průtah v období od 31. 8. 2012, kdy bylo na základě zpětvzetí žaloby vydáno usnesení o zastavení řízení, do 27. 6. 2012, kdy toto usnesení nabylo právní moci. K průtahu došlo z důvodu nesprávného doručení, jak je uvedeno výše. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že posuzované řízení netrvalo nepřiměřeně dlouho. Celková délka řízení byla dána zejména množstvím úkonů, které soudy prováděly, jak je uvedeno výše. Jediný průtah, který v řízení nastal, byl ještě v tolerovatelné době. Nadto soud prvního stupně uvedl, že žalobkyni z daného průtahu nemohla vzniknout újma, neboť věděl, že řízení bude zastaveno a proti usnesení o zastavení řízení protistrana nepodá odvolání, neboť k samotnému zastavení řízení došlo v důsledku dohody stran. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně.

Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, přičemž splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly řešeny. Dovolatelka formuluje následující otázky:1. Zda ospravedlňuje délku řízení, pokud soud sice činí v řízení úkony, avšak tyto nevedou k rychlému vyřešení věci?2. Zda má být při posouzení přiměřenosti doby řízení přihlédnuto k tomu, že ve stanovené době nedošlo k vydání rozhodnutí po věcné stránce, neboť došlo k zastavení řízení z jiného důvodu?

Jako dovolací důvod dovolatelka uvádí nesprávné právní posouzení věci. K otázce č. 1 dovolatelka namítá, že soudy nižších stupňů nesprávně posoudily délku řízení, když posuzovaly pouze to, zdali v řízení došlo k průtahům, a nikoliv, zda celková délka řízení byla přiměřená. Dále soudy nižších stupňů nesprávně označily řízení za skutkově a právně složité. Žádný důvod, který k otázce složitosti uvedly, není obsažen ve stanovisku Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Stanovisko“). Požadavek složitosti není podle dovolatelky naplněn ani tím, že řízení opakovaně probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. K otázce č. 2 dovolatelka namítá, že soudy měly ve svých úvahách také zohlednit i výsledek sporu v souvislosti s uzavřeným smírem. Dovolatelka uvádí, že by soudy měly přihlédnout k tomu, zdali bylo rozhodnuto ve věci samé či nikoliv.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolacím řízení rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř, dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.

Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně uvádí, že učinit závěr o tom, zda orgán veřejné moci porušil povinnost učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě je především úkolem soudu prvního stupně a soudu odvolacího, přičemž předmětem dovolacího přezkumu mohou být pouze právní otázky spojené s výkladem pojmu přiměřenosti délky řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. ).

K otázce vztahu posuzování průtahů v řízení s nepřiměřenou délkou řízení (otázka č. 1) se Nejvyšší soud již rovněž opakovaně vyjádřil. Např. v rozsudku ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. , uvedl: „Při posuzování přiměřenosti délky řízení je však třeba vždy vycházet z celkové délky řízení a nikoliv jen z délky jednotlivých průtahů ve smyslu období nečinnosti soudu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení může dojít i tehdy, nedošlo-li v řízení k průtahům, a naopak, i když k průtahům v řízení došlo, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat.“ Z obsahu napadeného rozhodnutí je zřejmé, že soudy obou stupňů hodnotily celkovou délku řízení, přičemž průtah řízení hodnotily v rámci posouzení kritéria postupu soudu. Nelze se tudíž ztotožnit s námitkou dovolatelky, že není vůbec podstatné, zda v řízení došlo k průtahům či nikoli, neboť právě při posuzování kritéria postupu orgánu veřejné moci tato okolnost význam má.

Soudy obou stupňů postupovaly rovněž v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, pokud v rámci kritéria složitosti řízení zohlednily počet instancí, v nichž byla věc řešena (srov. Stanovisko část IV.).

Ani druhá dovolatelkou vymezená otázka přípustnost dovolání nezakládá, neboť i tato otázka již byla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena a soudy obou stupňů postupovaly v souladu s touto praxí. Např. v rozsudku ze dne 2. března 2011, sp. zn. , Nejvyšší soud uvedl: „Samotný výsledek řízení (zda poškozená se žalobou uspěje či neuspěje, anebo zda dojde ke smírnému vyřešení sporu) však není pro posouzení utrpěné nemateriální újmy zásadně určující. Nemateriální újma spočívá v tom, že poškozená byla a je po nepřiměřeně dlouhou dobu v nejistotě ohledně výsledku řízení. (srov. rozsudek senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. .“ V posuzovaném řízení došlo k mimosoudní dohodě účastníků řízení, k následnému zpětvzetí žaloby a zastavení řízení. Ani tato okolnost v souladu s výše uvedenou judikaturou nemá pro posouzení přiměřenosti délky řízení význam, neboť tato situace je obdobou smírného vyřešení sporu.

Z důvodů výše uvedených dovolací soud dovolání odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2 , neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání formulované v

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. června 2015

JUDr. František I š t v á n e k

předseda senátu