Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 5171/2014

30 Cdo 5171/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce R. E., zastoupeného Mgr. Šárkou Horáčkovou, advokátkou se sídlem v Mladé Boleslavi, Železná 159, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu nemajetkové újmy ve výši 4 702,50 EUR, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. června 2014, č. j. -221, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud odvolací změnil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 29. listopadu 2013, č. j. -194, kterým bylo konstatováno porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. (výrok I), a to tak, že porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě se nekonstatuje. Odvolací soud dále potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 4 702,50 EUR, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Uvedeného nároku se žalobce domáhal jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. .

Proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu podal žalobce včasné dovolání, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl jako nepřípustné.

Nejvyšší soud již v minulosti konstatoval, že pokud žalobce vede více řízení, neznamená to, že bez dalšího je tím vyvrácena domněnka o vzniku nemajetkové újmy vzniklé žalobci v důsledku nepřiměřené délky řízení. Aby mohl soud konstatovat, že v důsledku existence více řízení vedených žalobcem nevznikla žalobci nemajetková újma, musí současně říci, v čem spočívá spojitost mezi existencí více řízení a závěrem, že domněnka vzniku nemajetkové újmy byla vyvrácena (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. ). Účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením je přitom kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2012, sp. zn. ).

Odvolací soud popsal spojitost mezi existencí více řízení a vyvrácením nemajetkové újmy tak, že žalobce vede tato řízení, včetně řízení posuzovaného, nikoliv za účelem ochrany svých subjektivních práv, ale za účelem zpestření si výkonu trestu a oživení jeho fádnosti výlety do Prahy na soudní jednání, kde se setkává s rodinnými příslušníky (což vyplynulo ze znaleckých posudků a z výpovědi samotného žalobce). Z těchto okolností odvolací soud usoudil, že se žalobce, který tímto svým jednáním sledoval jiný účel, než ochranu svých subjektivních práv, nemohl ocitnout ve stavu nejistoty ohledně výsledku řízení, protože mu primárně šlo o samotnou účast na soudním jednání, nikoliv o výsledek řízení. Z absence stavu nejistoty pak odvolací soud, v souladu s dosavadní výše citovanou judikaturou Nejvyššího soudu, dovodil závěr, že žalobci v daném případě žádná nemajetková újma nevznikla. Jeho řešení dané otázky proto přípustnost dovolání ve smyslu nezakládá.

Zpochybňuje-li žalobce skutková zjištění, o která odvolací soud svůj závěr o vzniku nemajetkové újmy opřel, uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. června 2015

JUDr. Pavel S i m o n

předseda senátu