Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1154/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobců: a) obec Bouzov, IČ: 00298719, b) obec Hvozd, IČ: 00288306, c) obec Ludmírov, IČ: 00288446, d) obec Luká, IČ: 00299171, žalobci a) až d) zastoupeni JUDr. Josefem Jansou, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 11, e) obec Bílá Lhota, IČ: 00298662, f) obec Mladeč, IČ: 00299219, g) obec Měrotín, IČ: 00635341, h) obec Hačky, IČ: 00600016, a ch) město Litovel, IČ: 00299138, proti žalovaným: 1) Lesy České republiky, s.p., se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106, IČ: 42196451, zast. Mgr. Bohuslavem Hubálkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov 1/1059, 2) Česká republika – Státní pozemkový úřad, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČ: 01312774, zast. Mgr. Richardem Langem, advokátem se sídlem v Brně, Dvořákova 14, a 3) Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42 (pro doručování Územní pracoviště Brno, Příkop 11), o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. , , o dovolání žalovaného ad 1) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. června 2014, č. j. -778, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í ( ) :

Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Brně potvrdil rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 7. dubna 2011, č. j. -662, jímž tento soud – s odkazem na ustanovení , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů – určil, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky (s konkrétně určenými podíly) pozemků označených ve výrokové části rozsudku.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný ad 1) – Lesy České republiky, s.p., dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení věty první , neboť není přípustné.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. ).

K dovolatelem kritizovanému právnímu posouzení, v otázce přechodu vlastnictví přídělem podle zákona č. 81/1920 Sb., o přídělu zabrané půdy (přídělový zákon), lze z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu odkázat nejenom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 1998, sp. zn. (publikovaný pod č. 35/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a rozsudek ze dne 15. dubna 2004, sp. zn. (spolu s dalšími citovanými rozhodnutími dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu), ale dále též např. na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp. zn. , a ze dne 8. srpna 2012, sp. zn. , vydané ve skutkově podobné věci těchže účastníků, kdy v posledně zmiňovaném rozsudku se Nejvyšší soud vyslovil též k dalším dvěma dovolatelem položeným otázkám, týkajícím se jak relevance rozhodnutí o přídělu na přechod nemovitostí do vlastnictví přídělce v případě, že příslušným lesním družstvem nedošlo (pro změnu poměrů po započetí okupace dojít nemohlo) k doplacení přídělové ceny, tak i významu okolnosti, že nemohlo dojít k dovršení poválečné restituce postupem dle zákona č. 128/1946 Sb., o neplatnosti některých majetkově

-právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících (byl-li tento již dříve započatý restituční proces přerušen zánikem obecního vlastnictví dnem 31. 12. 1949).

S touto ustáleno rozhodovací praxí je napadené rozhodnutí odvolacího soudu plně v souladu, přičemž Nejvyšší soud neshledává relevantní důvody, pro které by měl tyto již dříve vyřešené právní otázky posoudit jinak (připomínaje, že dovolatelem kritizované právní posouzení obstálo i v rovinně ústavněprávní – viz usnesení Ústavního soudu ze dne 13. března 2014, sp. zn. , jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dovolatele, směřující právě proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. srpna 2012, sp. zn. ).

Nejsou-li naplněny předpoklady přípustnosti dovolání (jak plyne z výše uvedeného), je nezávažná ostatní argumentace dovolatele (čl. VI dovolání), jež se spojuje s (tvrzenou) neurčitostí (části) žaloby a z ní vycházejí formulací (části) výroku rozhodnutí; ke zmatečnostem a jiným vadám řízení, jež mohly mít vliv na správnost rozhodnutí odvolacího soudu, přihlíží totiž dovolací soud jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. věta druhá ).

O nákladech dovolacího řízení bylo pak rozhodnuto podle ustanovení věty první, , a za situace, kdy jiným účastníkům než dovolateli v tomto dovolacím řízení účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. června 2015

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu