Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 5053/2014

22 Cdo 5053/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně H. Š., zastoupené JUDr. Dagmar Slivkovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Hradešínská 53, proti žalovaným: 1)MUDr. R. H., zastoupenému JUDr. Ivetou Sokolovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Mládeže 1477/12, a 2) R. H., o zrušení a vypořádání majetkového práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. ledna 2014, č. j. -117, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalobkyně jepovinna zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 12 826,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupkyně JUDr. Ivety Sokolové. III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) nemá nikdo z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

„týkajícího se

bytu č. jednotky 1247/1 v 1. podlaží o velikosti 3+1 s přísl., I. kategorie, na adrese ul. Š. č. p. v P. – Ř., zapsaného na LV č. 7243 u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, Katastrální pracoviště Praha, pro k. ú. Ř., obec P., okres P., s tím, že oprávněným a povinným ze společného majetkového práva k členskému podílu se určuje 1. žalovaný, který je povinen na vyrovnání podílu zaplatit žalobkyni částku 500 000,- Kč a 2. nezl. žalovanému částku 500 000,- Kč“

(výrok I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení částku 31 800,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně (výrok II.), a rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 16. ledna 2014, č. j. -117, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve věci samé a ve výroku III. potvrdil, změnil jej pouze ve výroku II. tak, že se žalovanému 1) nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání,jehož přípustnost chybně odvozuje z „ “ a jako důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný 1) ve vyjádření navrhuje, aby bylo dovolání odmítnuto, případně zamítnuto.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, společně s vyjádřením k dovolání tvoří součást procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení - , 2 , , tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

Protože k pravomocnému rozhodnutí o zrušení a vypořádání majetkového práva došlo před 1. lednem 2014, postupoval dovolací soud při posouzení tohoto nároku podle příslušných ustanovení , (dále jen „obč. zák.“).

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2014, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije , ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože odvolací soud vydal napadené rozhodnutí 16. ledna 2014 a dovolací řízení bylo zahájeno po 1. lednu 2014, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání podle ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále jen „ “).

Podle v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. (uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz)].

V daném případě není dovolání přípustné již z toho důvodu, že dovolatelka řádně nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu až 238a , přičemž přípustnost dovolání nelze dovodit z obsahu samotného dovolání. Napadá především rozhodnutí soudu prvního stupně a poukazuje na rozhodnutí dovolacího soudu, které však danou problematiku neřeší.

Výrazem ustálené soudní praxe je pak závěr odvolacího soudu, že pokud žalobkyně měla v úmyslu dosáhnout žalobou majetkového vyrovnání s žalovanými, nemohlo být návrhu tak, jak byl v tomto řízení koncipován, vyhověno. Žalobkyni nic nebrání v tom, aby se obrátila na soud, který rozhodoval v dědickém řízení po její matce, se žádostí o dodatečné projednání dědictví (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2008, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. června 2001, sp. zn. ).

Protože dovolání neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud dovolání podle odmítl [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2013, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2014, sp. zn. (obě uveřejněná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz)].

V souladu s věta druhá rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto usnesením, může se žalovaný 1) domáhat výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. května 2015

Mgr. David Havlík

předseda senátu