Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 749/2015

U S N E S E N Í

Ing. J. H.

České republice – Ministerstvu financí

, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, o zaplacení částky 61.380,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. září 2014, č. j. -192, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Odůvodnění:

K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací usnesením ze dne 30. ledna 2013, č. j. -146, zrušil v pořadí první (vyhovující) rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích (soudu prvního stupně) ze dne 27. dubna 2011, č. j. -131; současně mu věc vrátil – se závazným právním názorem – k dalšímu řízení.

K odvolání žalované odvolací soud usnesením ze dne 29. září 2014, č. j. -192, zrušil rovněž v pořadí druhý (opět vyhovující) rozsudek soudu prvního stupně ze dne 31. července 2013, č. j. -174, a věc mu znovu vrátil k dalšímu řízení (výrok I.); zároveň nařídil, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný soudce soudu prvního stupně než soudkyně JUDr. Ivetta Hořejší (výrok II.).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalobce (dovolatele) proti výroku II. usnesení odvolacího soudu ze dne 29. září 2014, č. j. -192, odmítl podle (, , ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII. / – dále opět jen „ “), neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením , přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil ( ). Konkrétně v dovolání schází relevantní údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení , na něž prakticky doslovnou citací odkázal, považuje pro účely přípustnosti dovolání za splněné. Z okolností uvedených v dovolání (v celém jeho obsahu) tak nelze dovodit, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nad rámec uvedeného však přesto považuje dovolací soud za potřebné zdůraznit, že institut odnětí věci soudci je – již z jeho povahy – krajním řešením, neboť se pro výjimečně zjištěné skutečnosti, předvídané v ustanovení , účastníkům odnímá jejich zákonný soudce. Ústavněprávní výklad uvedené procesní normy podal Ústavní soud České republiky v nálezu ze dne 22. října 2009, sp. zn. , v němž mimo jiné uvedl, že použití tohoto ustanovení přichází v úvahu pouze tehdy, je-li důvod k obavě, zda by řízení skončilo odpovídajícím způsobem, pokud by se konalo před týmž senátem (samosoudcem) či soudem.

Podle jednoznačného znění citovaného ustanovení, které nevzbuzuje v soudní praxi žádné problémy, a rovněž podle ustálené judikatury pak může (avšak nemusí) odvolací (dovolací) soud k uvedenému nařízení přistoupit mimo jiné i v případě, kdy předchozí řízení před soudem nižšího stupně bylo zatíženo závažnou vadou, kterou může být například absence důvodů rozhodnutí a s tím související nepřezkoumatelnost učiněných závěrů, jako tomu bylo i v dané věci (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 23. května 2003, sp. zn. , z 30. června 2003, sp. zn. , a z 16. září 2003, sp. zn. ); kromě toho také tehdy, jestliže v rozhodnutí nižšího soudu nebyl dodržen závazný právní názor soudu vyššího stupně, a to rovněž jako v dané věci, kdy soud prvního stupně přes formální tvrzení o opaku, nerespektoval závazný právní názor obsažený ve zrušujícím rozhodnutí odvolacího soudu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu z 31. ledna 2012, sp. zn. , z 19. června 2013, sp. zn. z 24. října 2013, sp. zn. ). Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. května 2015

JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu