Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4455/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce J. P., zastoupeného Mgr. Dagmar Maršíkovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Ševcovská 3246, proti žalované Z. L., zastoupené Mgr. Alešem Dufkem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Tyršovo nábřeží 401, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 22. května 2014, č. j. -358, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 390,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce Mgr. Aleše Dufka.

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud ve Zlíně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. prosince 2013, č. j. -334, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem – k domu č. p. 37 na pozemku parc. č. st. 3402 a k pozemku parc. č. st. 3402, vše zapsáno na LV č. 3282 pro obec Z., katastrální pracoviště Zlín u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín (výrok I.), do výlučného vlastnictví žalované přikázal dům č. p. 37 nacházející se na pozemku parc. č. 3402 a pozemek parc. č. st. 3402, vše zapsáno na LV č. 3282 pro obec Z., katastrální území Z. u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín (výrok II.), a dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na vypořádání jeho podílu k nemovitostem částku 6 900 000,- Kč (výrok III.). Ve výroku IV. bylo rozhodnuto o povinnosti žalované nahradit státu náklady znalečného ve výši 8 727,- Kč a ve výroku V. o povinnosti žalované nahradit žalobci náklady řízení ve výši 410 440,75 Kč.

Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně jako soud odvolací k odvolání žalované usnesením ze dne 22. května 2014, č. j. -358, zastavil odvolací řízení ohledně odvolání žalované proti výroku I., II., III. a IV. a rozhodnutí soudu I. stupně v napadeném výroku V. změnil tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech řízení částku 366 457,- Kč.

Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobce dovolání,

jehož přípustnost odvozuje z a jako důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci, které spatřuje zejména v tom, že mu nebyla přiznána plná výše náhrady nákladů řízení v souladu s , přestože byl ve sporu plně procesně úspěšný. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil a uložil žalované nahradit žalobci na nákladech řízení částku 836 601,- Kč.

Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání žalobce navrhla, aby dovolací soud předmětné dovolání odmítl nebo zamítl. Upozornila především na skutečnost, že žalobce se proti rozsudku soudu prvního stupně (ani proti jeho nákladovému výroku) neodvolal a vzhledem k vázanosti odvolacího soudu rozsahem podaného odvolání, nemohl odvolací soud zavázat žalovanou k náhradě nákladů ve vyšším rozsahu, než jak to učinil soud prvního stupně.

Obsah rozhodnutí soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, společně s vyjádřením k dovolání tvoří součást procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2014, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije , ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože k zahájení dovolacího řízení došlo po 1. lednu 2014, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalobce podle ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále jen „“).

Podle v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.Podle je dovolání přípustné též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, včetně výroků o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 80/2013 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).Soudní praxe je ustálena v názoru, že z povahy dovolání jakožto opravného prostředku vyplývá, že je k dispozici pouze tomu účastníku, jemuž byla rozhodnutím odvolacího soudu způsobena určitá újma na jeho právech, kterou lze odstranit tím, že v dovolacím řízení bude toto rozhodnutí zrušeno. Subjektivní nepřípustnost dovolání, které tyto podmínky nesplňuje, má za následek, že na jeho základě správnost napadeného rozhodnutí nelze posoudit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. sice v dovolání uvádí, že jej podává proti výroku II. usnesení odvolacího soudu, z obsahu dovolání však vyplývá, že ve skutečnosti brojí proti rozhodnutí soudu prvního stupně, v němž mu nebyly přiznány náklady řízení v plné výši 880 040,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí soudu prvního stupně však žalobce odvolání nepodal (učinila tak pouze žalovaná). Odvolací soud proto vázán rozsahem odvolacího návrhu žalované rozhodoval o nákladech řízení před soudem prvního stupně přiznaných žalobci ve výši 410 440,75 Kč. Jestliže nově žalobci na nákladech řízení před soudem prvního stupně přiznal částku 366 457,- Kč, bylo v této části rozhodnuto v jeho prospěch, a dovolání je zde subjektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. ). Podle není dovolání podle přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.I pro výroky o náhradě nákladů řízení v rozhodnutí odvolacího soudu platí omezení přípustnosti dovolání podle To znamená, že dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným (nákladovým) výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč.Protože v posuzovaném případě byla žalované odvolacím uložena povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobci částku 366 457,- Kč, tedy oproti rozhodnutí soudu prvního stupně, v němž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 410 440,75 Kč, byla částka snížena o 43 983,75 Kč, tedy částku nižší než 50.000,- Kč, není dovolání žalobce podle přípustné z důvodu uvedeného v Dovolací soud proto dovolání podle věty první odmítl. V souladu s věta druhá rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.Nesplní-li žalobce povinnost uloženou mu tímto usnesením, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. května 2015

Mgr. David Havlík

předseda senátu