Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 879/2015

22 Cdo 879/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně Z. S., zastoupené JUDr. Ivo Hamou, advokátem se sídlem v Krnově, náměstí Minoritů 13, proti žalované České republice, Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO: 69797111, adresa pro doručování Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště Ostrava, Lihovarská 135/9, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. , pobočky v Krnově, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. července 2014, č. j. -327, takto: I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud v Bruntále (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. března 2014, č. j. -292, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí budovy občanské vybavenosti na pozemku parc. č. 3310/3 v k. ú. K. – H. P., a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Učinil tak pro nedostatek naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení s odůvodněním, že žaloba o určení vlastnického práva k nemovitostem nesměřuje vůči všem osobám, které jsou jako vlastníci zapsáni v katastru nemovitostí.

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 15. července 2014, č. j. -327, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Uvedl, že zamítnutí žaloby soudem prvního stupně bylo správné, důvodem pro její zamítnutí však je nedostatek věcné pasivní legitimace na straně žalované. Zda má či nemá žalobkyně na požadovaném určení naléhavý právní zájem, není již dále rozhodné.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání,jehož přípustnost odvozuje z (dále jen „ “), a jako důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.

Podle v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. (uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz)].

V daném případě v dovolání není řádně uvedeno, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu až 238a Předpokladem přípustnosti dovolání není (jak tvrdí žalobkyně), že právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak, než jak ji posoudil odvolací soud, ale že dovolacím soudem již vyřešená právní otázka má být posouzena jinak.

Pro úplnost lze dodat, že závěr odvolacího soudu o nedostatku věcné pasivní legitimace na straně žalované je souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2014, sp. zn. (uveřejněným na www.nsoud.cz), na jehož závěry odkázal ve svém rozhodnutí i odvolací soud. Od právních závěrů zde vyslovených nemá dovolací soud důvod se odchýlit.

V dané věci jde o žalobu o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není a předpoklad úspěšnosti takové žaloby po procesní stránce spočívá v tom, že účastníci mají věcnou legitimaci, a že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem. Žalovaná není jako vlastnice sporných nemovitostí vedena v katastru nemovitostí, netvrdí, že by vlastnicí byla a se žalobkyní není ohledně nemovitostí ani v žádném právním vztahu. Nemovitosti jsou ve vlastnictví třetích osob, které nejsou účastníky řízení. Závěr odvolacího soudu o nedostatku věcné pasivní legitimace v řízení na straně žalované je proto správný.

Byla-li žaloba zamítnuta z důvodu nedostatku věcné legitimace, nemohou přípustnost dovolání založit ani další námitky žalobkyně ve věci samé, jimiž poukazuje na nesprávný postup státu při převodu majetku do vlastnictví obcí a následně do vlastnictví soukromých osob.

Dovolací soud proto podle věty první a dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl.

V souladu s věta druhá rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. května 2015

Mgr. David Havlík

předseda senátu