Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4416/2014

22 Cdo 4416/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a)P. H.,b) M. H., proti žalovaným: 1)J. Ř., a 2) Z. Ř., oběma zastoupeným Mgr. Barborou Kubinovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Milešovská 6, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. července 2014, č. j. -107, takto:

I. Dovolání se

odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Okresní soud Praha - západ (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. března 2014, č. j. -78, určil, že

„vlastníky pozemku v k. ú. a obci K. P., který je zapsán u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha – západ na LV č. 2686, jsou žalobci a to každý jednou ideální polovinou“

(výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 15. července 2014, č. j. -107, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání, z jehož obsahu vyplývá, že jeho přípustnost spatřují v s tím, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Mají za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhují, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil „v bodu I výroku, aby zněl, že se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že se žaloba zamítá“.

Žalobci se k dovolání nevyjádřili.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů je účastníkům znám, spolu s dovoláním tvoří součást procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije , ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 15. července 2014, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalovaných podle ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále jen „ “).

Podle v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.Dovolání není přípustné.

Dovolatelé ve svém obsáhlém dovolání předně tvrdí, že odvolací soud se nevypořádal s jejich námitkou, že žalobci nemohou být vlastníky předmětného pozemku, neboť dosud nedošlo k vkladu jejich vlastnického práva do katastru nemovitostí.

Touto dovolací námitkou však nebyly naplněny podmínky , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s judikaturou dovolacího soudu a není důvod pro to, aby právní otázka byla řešena jinak.

Nejvyšší soud například již v rozsudku ze dne 21. května 2003, sp. zn. , uveřejněném na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, dospěl k závěru, že je vyloučeno, aby vlastnické právo k celé věci mělo současně více osob, které nejsou jejími spoluvlastníky. Při současné existenci nabývacích titulů takových osob k téže nemovitosti soud ve sporu, kdo z nich je vlastníkem nemovitosti posoudí, který z titulů je, na rozdíl od druhého, právně účinný.

V řízení, v němž se žalobci domáhali nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o převodu předmětného pozemku, vyšlo najevo, že Pozemkový fond nerespektoval tzv. blokační ustanovení zákona o půdě a uzavřel s právními předchůdci žalovaných kupní smlouvu, k jejímuž vkladu do katastru nemovitostí došlo 4. září 2007. Na základě toho byli jako vlastníci pozemku zapsáni právní předchůdci žalovaných (byť na základě absolutně neplatné kupní smlouvy). Proto až do vyřešení tohoto soudního sporu nemohli být v katastru nemovitostí zapsáni jako vlastníci žalobci. To však nebrání soudu v rozhodnutí o vlastnickém právu účastníků na základě posouzení jejich nabývacích titulů.

Přípustnost dovolání nemůže založit ani přesvědčení dovolatelů o tom, že se odvolací soud nevypořádal s námitkou jejich dobré víry. V souvislosti s touto námitkou dovolatelé nevymezují žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na které by bylo rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Odvolací soud rozhodoval o existenci vlastnického práva účastníků k pozemku na základě posouzení jejich nabývacích titulů. Dovolatelé odvozovali své vlastnické právo od kupní smlouvy uzavřené jejich právními předchůdci, která byla shledána absolutně neplatnou pro porušení § 5 zákona o půdě. Z tohoto důvodu nebyla pro určení vlastnického práva významná otázka nabytí pozemku žalovanými v dobré víře.

Dovolatelé dále namítají vady řízení spočívající v tom, že odvolací soud nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem, neúplně zjistil skutkový stav, když neprovedl navržené důkazy a naopak připustil provedení důkazu, který nebyl v řízení nikým označen.

Dovolací soud připomíná, že od 1. ledna 2013 je jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci (srovnej ) a až tehdy, když je dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srovnej věta druhá ). Z uvedeného vyplývá, že pokud dovolatelé v souvislosti s tvrzenými vadami řízení nevymezí otázku hmotného či procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání podle , může dovolací soud k vadám řízení přihlédnout pouze v tom případě, že z jiného důvodu shledá dovolání přípustné.

Vzhledem ke shora uvedenému dovolací soud dovolání podle odmítl.

V souladu s věta druhá rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. května 2015

Mgr. David Havlík

předseda senátu