Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4852/2014

30 Cdo 4852/2014

U S N E S E N Í

A. O.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti,

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 701.932,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2014, č. j. - 120, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozhodl rozsudkem ze dne 4. 7. 2013, č. j. -90, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 10.000,- Kč s příslušenstvím (výrok I), dále zamítl žalobu co do částky 614.892,- Kč s příslušenstvím (výrok II) a řízení co do částky 77.040,- Kč s příslušenstvím zastavil. Soud prvního stupně rovněž rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Městský soud v Praze jako soud odvolací změnil rozsudek soud prvního v zamítavém výroku II tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 66.300,- Kč s příslušenstvím, ve zbylém rozsahu tohoto výroku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Uvedených nároků se žalobce domáhal jako náhrady nemajetkové újmy a škody (ztráty na výdělku a nákladů obhajoby), která mu byla způsobena trestním stíháním, skončeným pro něj zproštěním obžaloby.

Proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu podal žalobce včasné dovolání, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl jako nepřípustné.

Při posuzování nároku na náhradu nemajetkové újmy zohlednil odvolací soud kritéria uvedená v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. , a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. (rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedená v tomto usnesení jsou dostupná na www.nsoud.cz), když přihlédl k povaze trestní věci, délce trestního řízení i následkům trestního řízení v osobní sféře žalobce. Námitka žalobce dovozující opak proto nemůže založit přípustnost dovolání ve smyslu

Nejvyšší soud již ve svých předchozích rozhodnutích konstatoval, že stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Přípustnost dovolání nemůže založit pouhý nesouhlas s výší přisouzeného zadostiučinění, neboť ta se odvíjí od okolností každého konkrétního případu. Dovolací soud při přezkumu výše zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v § 31a OdpŠk, přičemž výslednou částkou se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. ), což není žalobcův případ.

Námitka žalobce týkající se příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a ztrátou na výdělku nemůže založit přípustnost dovolání, neboť směřuje proti skutkovým zjištěním, a není tak způsobilým dovolacím důvodem ( ). Otázka příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody není otázkou právní, ale otázkou skutkovou, pokud se v řízení zjišťuje, zda škodná událost (nezákonné rozhodnutí) a vznik škody na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. ). Žalobce přitom nenamítá, že by soudy zjišťovaly poměr příčiny a následku ve vztahu ke skončení jeho pracovního poměru mezi nesprávnými skutečnostmi, ale brojí proti skutkovému zjištění příčiny skončení pracovního poměru.

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti ( ) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 5. května 2015

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu