Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 429/2015

U S N E S E N Í

L. L.

I. K.

, zastoupené Mgr. Tomášem Pavlokem, advokátem se sídlem v Praze 9, Pod Pekárnami 245/10, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. června 2014, č. j. -335, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. června 2014, č. j. -335,

se

ve výroku II., kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, jakož i v části výroku I., jímž byl potvrzen výrok II. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. dubna 2012, č. j. -244, o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně,

zrušuje

a

věc se v tomto rozsahu vrací

Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. dubna 2012, č. j. -244, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že předmětné nemovitosti byly ke dni úmrtí A. L. (manžela žalobkyně) ve společném jmění zůstavitele a žalobkyně, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 3. června 2014, č. j. -335, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a dále rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 6.720,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalované. Odvolací soud stran potvrzení nákladového výroku uvedl, že: „Rozhodl tak i po zrušení (nález pléna Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. ), neboť úkony právní služby byly učiněny ještě před jejím zrušením. Vzal přitom v úvahu hledisko přiměřenosti a legitimního očekávání účastníka řízení.“ I přes skutečnost, že žalovaná prostřednictvím svého advokáta při odvolacím jednání konaném dne 3. června 2014 argumentovala, že: „Vzhledem k tomu, že nemovitost byla znalcem oceněna částkou 6.995.575,40 Kč, tvrdí, že odměna by měla vycházet z tohoto punkta, tedy jako předmětu sporu, který je penězi ocenitelný“, odvolací soud na tuto argumentaci v odůvodnění svého písemného vyhotovení rozsudku nijak nereagoval a výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení odůvodnil následovně:

„O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ve spojení s , neboť i v této fázi řízení byla žalovaná plně procesně úspěšná. Její náklady jsou tvořeny odměnou za právní zastoupení podle vyhl. č. (2 úkony právní služby a 2.500,- Kč), a paušální náhradou podle téže vyhlášky ve výši 5.600,- Kč, včetně 20 % DPH činí celková výše nákladů vynaložených žalobkyní (zjevně míněno žalovanou) částku 6.720,- Kč.“

Do předmětných výroků označeného rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) prostřednictvím svého advokáta včasné a (z hlediska zákonem stanovených náležitostí) řádné dovolání. Zpochybňuje jednak správnost části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok II. rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, neboť v tomto směru se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“). V době, kdy odvolací soud rozhodoval, byla , Ústavním soudem České republiky (dále již „Ústavní soud“) již zrušena, a proto odvolací soud měl náhradu nákladů řízení dovolatelce přiznat podle

Ohledně výroku II. o náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud pak rovněž rozhodl chybně podle , když předmětem řízení byly nemovité věci penězi ocenitelné, jejichž cena byla v řízení zjištěna.

Dovolatelka závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud změnil v dovoláním napadeném rozsahu předmětné nákladové výroky, případně aby je zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že aplikace na prvoinstanční náklady řízení by byla v rozporu s principy materiální spravedlnosti a demokratické právního státu spočívajícího v předvídatelnosti soudního rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že dovolatelka napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu, vyjádřila se žalobkyně i k meritu věci a závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že se žalobě vyhovuje, případně aby jej zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud úvodem předesílá, že z obsahu podané dovolání je zřejmé, že dovolatelka napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu pouze v rozsahu, pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o náhradě nákladů prvoinstančního řízení, a dále pokud jím bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. V tomto rozsahu Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) věc projednal, přičemž dospěl k závěru, že dovolání je – jak bude rozvedeno dále - opodstatněné.

Odvolací soud správně zaznamenal dosah plenárního nálezu Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , jímž došlo (dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů, kterážto skutečnost nastala dne 7. května 2013, kdy byl uvedený nález publikován ve Sbírce zákonů pod číslem 116/2013 Sb., v částce 52) ke zrušení již shora označené a správně vyvodil, že je zapotřebí při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení postupovat ve smyslu Pominul však, že je-li odvolacím soudem po dni 7. května 2013 přezkoumávána správnost rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení za zastoupení advokátem, pak s přihlédnutím ke sdělení Ústavního soudu ze dne 30. dubna 2013, č. Org. 23/13 k onomu nálezu uveřejněnému pod číslem 117/2013 Sb., a při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni, je namístě postup podle věty první části věty za středníkem , tedy o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně za právní zastoupení účastníka advokátem lze rozhodnout jen podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (k tomu srov. závěry vyjádření v R 73/2013, dále v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2014, sp. zn. , v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2014, sp. zn. ; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz).

Potvrdil-li odvolací soud jako správný rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení, ač v něm vypočtená náhrada nákladů řízení dovolatelky vycházela z již zrušené , postupoval v rozporu s judikaturou dovolacího soudu.

Protože bylo dovolání shledáno přípustným, dovolací soud byl povinen přihlédnout i k případným (jiným) vadám, jež zatěžují odvolací řízení (srov. ). Za takovou vadu lze spatřovat okolnost, že odvolací soud vůbec nereagoval na právně významnou argumentaci dovolatelky v odvolacím řízení týkající se penězi ocenitelného předmětu řízení s odkazem na zpracovaný znalecký posudek. Nejvyšší soud přitom např. v usnesení ze dne 29. listopadu 2005, sp. zn. , vyložil, že požadavku na zajištění spravedlivé ochrany práv a oprávněných zájmů účastníků odpovídá povinnost nalézacího soudu vypořádat se se všemi právně relevantními námitkami vznesenými účastníky v průběhu řízení u něho vedeného a vyjádřit jejich posouzení přesvědčivým způsobem v odůvodnění rozhodnutí. Jestliže se odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí s některou z takových námitek nevypořádal přesvědčivým způsobem, ačkoliv řešení takovéto námitky může být pro výsledek řízení určující (k tomu srov. např. rozhodnutí dovolacího soudu ve věcech sp. zn. , sp. zn. , nebo sp. zn. ), zatížil řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu v dovoláním napadeném nákladovém výroku II. není z vyložených důvodů správné, přičemž nebyly naplněny podmínky pro změnu rozhodnutí ve smyslu , Nejvyšší soud podle přistoupil k vydání tohoto kasačního usnesení a věc v uvedeném rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( část věty za středníkem ).

O náhradě nákladů odvolacího i dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení nenípřípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. května 2015

JUDr. Pavel Vrcha

předseda senátu