Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
8E14BD434F6A7C9AC1257E960030C8C8.html
HTML · 11.93 KB
No categories available
25 Cdo 814/2015
25 Cdo 814/2015
U S N E S E N Í
M. I.
Mgr. N. I
, advokátce se sídlem v Praze 4, Michelská 300/60, o 1.463.034,55 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 9 C 245/2010 , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2014, č. j. 39 Co 139/2014 -206, takto:
I. Dovolání
se odmítá
.
II. Žádný z účastníků
nemá
právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř. ):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2014, č. j. 39 Co 139/2014 -206, není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř. , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3672/2012 , publikovaný pod č. 64/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudky téhož soudu ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 25 Cdo 948/2007 , a ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 25 Cdo 129/2010 , publikované pod C 6878 a C 11107 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck) a není důvodu, aby rozhodná právní otázka vzniku škody spočívající v nedobytnosti pohledávky byla ve vztahu k počátku běhu promlčecí doby posouzena jinak.
Dovolatelka požaduje, aby se změnila rozhodovací praxe dovolacího soudu, protože s jistotou se žalobce dozví, zda vznesená námitka promlčení byla či nebyla důvodná, až dnem pravomocného skončení původního sporu, jen tehdy se totiž stane nepochybným, že daný nárok je nevymahatelným; soud totiž může k námitce promlčení nepřihlédnout pro její rozpor s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník , účinný do 31. 12. 2013). Namítá, že za současného stavu by měl žalobce v případě vznesení námitky promlčení protistranou ihned podat žalobu na svého zástupce s tvrzením, že pochybil a způsobil mu škodu opožděným podáním k soudu, což by vedlo jak k vzrůstu množství žalob, tak k narušení důvěry mezi klientem a jeho advokátem. Přehlíží však, že z citované judikatury tak jednoznačný závěr neplyne. Ve smyslu § 106 odst. 1 a 2 občanského zákoníku je pro běh objektivní promlčecí doby rozhodující okamžik vzniku škody, a pro běh subjektivní doby okamžik, kdy se o vzniku škody poškozený dozví, což nelze automaticky ztotožňovat s okamžikem nabytí právní moci soudního rozhodnutí. Škoda, kterou způsobil advokát tím, že se pohledávka klienta vůči jeho dlužníku stala nevymahatelnou, vzniká tehdy, je-li vzhledem ke všem okolnostem daného případu zřejmé, že dlužník dobrovolně plnit odmítá a právo vyplývající z uplatněné pohledávky nemůže být soudem přiznáno. Pokud by je soud přiznal pro neopodstatněnost námitky promlčení či pro rozpor s dobrými mravy, žalobce pohledávku nepozbyl, škoda nevznikla a odpovědnost advokáta nenastupuje. Závěr, zda a kdy nastaly okolnosti rozhodné pro běh promlčecích dob u nároku na náhradu škody proti advokátovi, je pak otázkou skutkových zjištění, což platí i o dovolatelkou nadnesené otázce důvodnosti vznesené námitky promlčení. V tomto ohledu tak žalobkyní uplatněné námitky nemohou vést ke změně ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a přípustnost dovolání podle § 237 o.s.ř. tedy nezaložily.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř. ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. května 2015
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu