Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 397/2015

30 Cdo 397/2015

U S N E S E N Í

Mgr. J. V.

, proti žalované

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 1.000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2014, č. j. -39, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku Městského soudu v Praze (dále již „odvolací soud“), kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. února 2014, č. j. -25 (jímž byla zamítnuta žaloba o zadostiučinění za tvrzenou vzniklou nemajetkovou újmu v žalované výši, a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení), není podle přípustné. Je tomu tak proto, že žalobcem v dovolání vymezený důvod přípustnosti dovolání ve smyslu , spočívající v tvrzení, že se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu v řešení otázky posuzování námitky promlčení (žalobce odkazuje na rozsudek dovolacího soudu ze dne 17. února 2009, sp. zn. ), není relevantní.

Nejvyšší soud v posledně označeném rozsudku (všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz a rozhodnutí Ústavního soudu na internetových stránkách http://nalus.usoud.cz) vyložil, že před aplikací , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v rozhodném znění (dále již „Odpšk“), je třeba i bez vznesení námitky promlčení vyřešit jako otázku předběžnou, zda nárok na náhradu této újmy nebyl promlčen. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí tento právní závěr dovolacího soudu nijak nezpochybňuje, pouze ve skutkových poměrech dané věci (dále) a v souladu s judikaturou dovolacího soudu (byť ji v odůvodnění svého rozhodnutí explicitně nezmiňuje) uzavřel, že v tomto případě nejde o nesprávný úřední postup. Z ustálené judikatury dovolacího soudu přitom vyplývá, že nemůže jít o případ odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem tam, kde orgán státu shromažďuje podklady pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., tedy v případě činností přímo směřujících k vydání rozhodnutí, v jehož obsahu se tento postup (a jeho případné nesprávnosti či vady) projeví (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. června 1999, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 5/2000).

Ostatní část dovolací argumentace představuje pouhou skutkovou či právní polemiku žalobce s rozhodnutím odvolacího soudu (aniž by z jejího obsahu byla dovoditelná některá ze čtyř variant přípustnosti dovolání ve smyslu ), a jejím prostřednictvím tudíž nemohla být ani posuzována přípustnost dovolání (k tomu srov. např. aktuální usnesení Ústavního soudu ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. , v němž český orgán ochrany ústavnosti naznal, že „pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolateli dodržení zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup.“). Lze k tomu dodat, že úkolem Nejvyššího soudu není z moci úřední přezkoumávat (věcnou) správnost rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele o správnosti takového závěru, nýbrž je vždy povinností dovolatele (pod možným procesním důsledkem odmítnutí dovolání), aby způsobem předvídaným v ve vazbě na vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky ať již z oblasti hmotného či procesního práva (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. června 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 2015, sp. zn. ).

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. května 2015

JUDr. Pavel Vrcha

předseda senátu