Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2846/2014

22 Cdo 2846/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce M. N., P., zastoupeného JUDr. Ing. Milošem Vasovičem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 25, proti žalované Ing. L. N., P., zastoupené Mgr. Janou Hansalanderovou, advokátkou se sídlem v Rakovníku, Husovo náměstí 22, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. března 2014, č. j. -77, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Okresní soud v Rakovníku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. listopadu 2013, č. j. -39, zamítl žalobu na určení, že

„žalobce je výlučným vlastníkem těchto nemovitostí: bytu č. p./č. jednotky 1847/11 v budově R., postavené na pozemku parc. č. 3001, zapsaného na LV 6360, spoluvlastnického podílu o velikosti 18/1000 na společných částech domu – budova R., byt. dům, postavená na parcele st. 3001 a spoluvlastnického podílu o velikosti 18/1000 na pozemku parc. č. 3001, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 493 m2, budova a pozemek zapsané na LV 4158, nemovitosti jsou vedeny u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, KP Rakovník

“ (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

Krajský soud v Praze, jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 26. března 2014, č. j. -77, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalobce dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje v a jako důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci ve smyslu Podle žalobce „soudy při své rozhodovací činnosti nezohlednily nedotknutelná práva žalobce ani rozpor nastalého právního stavu s dobrými mravy a ve svých odůvodněních pouze odkázaly na konstantní judikaturu“. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání žalobce nevyjádřila.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, tvoří součást procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2014, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije , ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože odvolací soud rozhodl a k zahájení dovolacího řízení došlo po 1. lednu 2014, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalobce podle ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále jen „o. s. ř“).

Podle v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. (uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz)].

V daném případě v dovolání není vůbec uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu až 238a , neboť dovolatel pouze odkazuje na zákonné ustanovení bez toho, aby jakkoliv vymezil, které ze zákonem předvídaných hledisek považuje za splněné.

Nad rámec uvedeného dovolací soud poznamenává, že pokud dovolatel zpochybňuje správnost právního posouzení okamžiku vypořádání společného jmění manželů (dále již „SJM“) soudy obou stupňů, byla právní otázka zániku SJM podle ust. § 150 odst. 4 obč. zák. v judikatuře Nejvyššího soudu opakovaně řešena (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2006, sp. zn. , uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu - www.nsoud.cz ) a napadené rozhodnutí s ní není v rozporu.

Protože dovolání neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a dovolací soud neshledal ani důvod odklonit se od závěrů napadeného rozhodnutí ( ), Nejvyšší soud dovolání žalobce podle odmítl.

V souladu s věta druhá rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. dubna 2015

Mgr. David Havlík

předseda senátu