Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
66428B35ED237155C1257E8800470207.html
HTML · 12.3 KB
No categories available
26 Cdo 4983/2014
26 Cdo 4983/2014
U S N E S E N Í
Mgr. M. B., Ph.D.
L. G.
, o zaplacení 98.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 35 EC 1378/2011 , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. dubna 2014, č. j. 57 Co 12/2014 -188, takto:
I. Dovolání
se odmítá
.
II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek Krajského soudu v Ostravě (soud odvolací) ze dne 9. 4. 2014, č. j. 57 Co 12/2014 -188, kterým změnil rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 28. 12. 2012, č. j. 35 EC 1378/2011 -119, tak, že žalobu na zaplacení 98.000,- Kč s úrokem z prodlení zamítl, a žalobkyni uložil zaplatit náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Dovolání žalobkyně není podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř. “ (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. ), přípustné a Nejvyšší soud České republiky ho proto podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Odvolací soud posoudil všechny rozhodné právní otázky v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby tyto otázky byly posouzeny jinak, napadené rozhodnutí ani nespočívá na otázkách, které by nebyly v soudní praxi dovolacího soudu řešeny. Odvolací soud tedy správně uzavřel, že byt (dům) po skončení nájmu lze považovat za vyklizený až tehdy, je-li pronajímateli předán (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2471/2010 , usnesení téhož soudu ze dne 11. 8. 2011, sp. zn. 26 Cdo 1340/2010 ), že žalovaná od nájemní smlouvy odstoupila platně - odstoupení tak nebylo ani v rozporu s dobrými mravy (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3994/2014 ), a implicitně vyjádřená úvaha odvolacího soudu o možné aplikaci § 3 , § 39 zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník , ve znění do 31. 12. 2013, není ani zjevně nepřiměřená, soud přitom vycházel z konkrétních zjištění učiněných v dané věci a z jeho skutkových zjištění nelze učinit závěr, že by jednání žalované bylo v rozporu s dobrými mravy. Odkaz dovolatelky na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2287/2011 , není případný, neboť toto rozhodnutí vychází z jiného skutkového stavu. Rovněž otázku možné aplikace vyhlášky č. 484/2000 Sb. , (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny za zastupování účastníka advokátem stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, po jejím zrušení nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, č. 116/2013 Sb., tj. od 7. 5. 2013, vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 , uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Námitkami, jimiž zpochybňuje správnost skutkových zjištění, a namítá, že řízení u odvolacího soudu bylo postiženo vadami, navíc dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Jen pro úplnost lze dodat, že odvolací soud nepochybil, doplnil-li dokazování a některé důkazy zopakoval (§ 213 odst. 2 , 4, § 213a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), neboť nešlo o tzv. „nepřípustné novoty“ (§ 118b o. s. ř. o. s. ř. , § 205a odst. 1 , § 211a o. s. ř. o. s. ř. ), a protože rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo věcně správné (§ 219 o. s. ř. o. s. ř. ), a nebyl ani důvod pro jeho zrušení (§ 219a o. s. ř. o. s. ř. ), musel odvolací soud postupovat podle § 220 o. s. ř. o. s. ř. a změnit ho. Jestliže žalovaná od počátku řízení tvrdila, že nájemní smlouva zanikla, neboť od ní odstoupila, a proto jí nevznikla povinnost zaplatit žalobou požadované nájemné, nemohla být dovolatelka překvapena, že se odvolací soud platností odstoupení zabýval a měla i dostatek prostoru vyjádřit se ke všem tvrzením žalované (což také – jak je zřejmé z obsahu spisu – učinila).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. května 2015
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu