Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 425/2015

30 Cdo 425/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně CF FLOP, s. r. o., se sídlem v Brně, Nejedlého 11, identifikační číslo osoby 646 08 565, zastoupené Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Masná 8, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 178.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. července 2014, č. j. -74, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) konstatuje, že dovolání žalobkyně (dále též „dovolatelka“) proti (potvrzující části) shora v záhlaví citovanému rozsudku Městského soudu v Praze (dále již „odvolací soud“), není podle přípustné.

Odvolací soud shora v záhlaví citovaném rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. února 2014, č. j. -45 (dále již „soud prvního stupně“) ve výroku III., kterým byla částečně zamítnuta žaloba o zaplacení 178.500,- Kč s příslušenstvím, ve výroku I. o zastavení řízení co do částky 46.300,- Kč, a ve výroku IV. o náhradě nákladů řízení rozsudek zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podanou žalobou se dovolatelka domáhala přiměřeného zadostiučinění ve výši 178.000,- Kč za nemajetkovou újmu dle ustanovení , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění , (dále jen „ “), způsobenou jí údajně nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení způsobené průtahy v řízení vedeném u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. o zaplacení částky 86.000,-Kč s příslušenstvím, kde byla v procesním postavení strany žalující a J. M. v procesním postavení strany žalované (dále již „namítané řízení“).

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně zjistil, že v tomto řízení žalobce uplatnil nárok na odškodnění nemajetkové újmy dne 7. června 2011 ve výši 178.000,- Kč, nicméně věrohodně nedoložil, že by požadoval u žalované při předběžném projednání nároku u žalované více než 131.700,- Kč. Namítané řízení neprobíhalo plynule a bylo zatíženo průtahy řízení.

Soud prvního stupně proto řízení co do částky 46.300,- Kč (tj. rozdílu uplatněné částky 178.000,- Kč a uvedené částky 131.700,- Kč) zastavil s ohledem na ustanovení a 3 , s odvoláním na ustanovení a

Soudy obou stupňů dospěly shodně k závěru, že žalobkyni náleží odpovídající a přiměřená kompenzace ve výši 46.875,- Kč s příslušenstvím v důsledku konkrétních zjištěných průtahů v namítaném řízení.

Proti shora v záhlaví citovanému rozsudku podala žalobkyně dovolání, jež podle svého obsahu směřuje do té části výroku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku III.

Dovolatelka ve svém rozsáhlém dovolání uplatnila následující námitky a citace judikatury:

1. písm. a) odvolací soud posoudil nesprávně právní otázku významu namítaného řízení pro žalobkyni v rozporu s judikaturou (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. );

písm. b) a dále proto, že vzal nesprávně v úvahu z hlediska hodnocení významu namítaného řízení pro žalobkyni, že vede u tohoto soudu proti žalované další řízení (viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. července 2001, sp. zn. , a ze dne 28. března 2011, sp. zn. );

2. samotná délka reparačního řízení v této věci v trvání téměř čtyř let je nepřiměřeně dlouhá (viz např. Apicella či Gloha a stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. , část VI.);

3. napadené rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné (viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. );

Nejvyšší soud opakovaně konstatuje, že závěr o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě v obecné rovině je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Přípustnost dovolání nemůže založit pouhý nesouhlas s tímto závěrem, neboť ten se odvíjí od okolností každého konkrétního případu, a nemůže sám o sobě představovat právní otázku dovolacím soudem dosud neřešenou ve smyslu Dovolací soud při přezkumu toho, zda došlo či nedošlo k porušení uvedeného práva a tím i k nesprávnému úřednímu postupu, v zásadě posuzuje toliko právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v . Ohledně námitky nedostatečné výše přiznaného zadostiučinění se dovolací soud výslednou částkou zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená. Jinými slovy řečeno, dovolací soud posuzuje v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, jen správnost základních úvah soudu, jež jsou podkladem pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění (tedy např. to, zdali byly splněny podmínky pro snížení přiměřeného zadostiučinění z důvodu obstrukčního chování účastníka, nikoliv již to, zda v důsledku aplikace tohoto kritéria měly soudy přiměřené zadostiučinění snížit o 10 %, o 20 % nebo o 30 % (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2010, sp. zn. ; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz).

Ohledně právní otázky č. 1 písm. a) dovolací soud shledal, že není opodstatněná, neboť naopak odvolací soud odmítl vzít v úvahu snížení významu řízení pro žalobkyni, jak navrhovala žalovaná.

Pokud jde o námitku pod č. 1 písm. b), že odvolací soud při posuzování kritéria uvedeného v ustanovení vzal v úvahu z hlediska hodnocení významu namítaného řízení pro žalobkyni, že vede u tohoto soudu proti žalované další řízení, Nejvyšší soud konstantně judikuje, že okolnost, že poškozený vede velké množství soudních sporů, se může odrazit jeho v přístupu k jednotlivým řízením tím, že nevěnuje řízení náležitou péči. Takové chování poškozeného může svědčit o nižším významu předmětu řízení pro jeho osobu a rovněž ho lze zohlednit v rámci kritéria jednání poškozeného během řízení (srov. obdobně rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva o nepřijatelnosti stížnosti ve věcech Havelka proti České republice ze dne 20. září 2011, č. stížností 7332/10, 42666/10 a 61523/10, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. červena 2013, sp. zn. ). Pokud odvolací soud poukázal na skutečnost, že žalobce vedl a vede u tohoto soudu proti žalované velké množství soudních řízení, nečiní tak v rozporu s , d, protože tyto skutečnosti jsou mu známy z jeho úřední činnosti, a proto je podle ustanovení není třeba prokazovat (shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2013, sp. zn. ). Další dovolatelkou citovaná judikatura Ústavního soudu k uvedené právní otázce není z hlediska uvedeného uplatněného dovolacího důvodu právně významná, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jak vyplývá z jeho odůvodnění, není s touto judikaturou v rozporu.

Dovolací námitka č. 2 nemá oporu v podrobném odůvodnění této právní otázky v rozsudku odvolacího soudu, který v této souvislosti uvedl, že žalobkyně přehlíží, že délka tohoto odškodňovacího řízení byla poplatná tomu, že bylo třeba vyčkat rozhodnutí o dovolání podané v rámci namítaného řízení, když usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, čj. -214 nabylo právní moci 31. března 2013. Lze tak mít za to, že k průtahům v řízení před soudem prvního stupně nedošlo a žalobkyně byla již vyhovujícím výrokem odškodněna i za období do rozhodnutí dovolacího soudu. Tyto závěry odvolacího soudu mají rovněž oporu v obsahu procesního spisu.

Opodstatněná není ani dovolací námitka č. 3, neboť dovolací soud shledal, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou velice podrobně, pečlivě a přesvědčivě odůvodněná v souladu se zásadami obsaženými v

Z hlediska výše uvedeného nelze souhlasit s tím, že by námitky dovolatelky nastolovaly takovou právní otázku, která by byla způsobilá založit přípustnost dovolání.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle věty první odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , s tím, že žalované podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. května 2015

JUDr. Pavel V r c h a

předseda senátu