Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 624/2015

21 Cdo 624/2015

U S N E S E N Í

P. B.

IZOTECHNIK s. r. o.

se sídlem v Bystřici č. 1260, IČO 25358766, zastoupené JUDr. Jitkou Kyvalskou, advokátkou se sídlem v Třinci-Starém Městě, Husova č. 401, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, eventuálně o určení, že pracovní poměr trvá, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. října 2014, č. j. -219, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 10. 2014, č. j. -219,

není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k výkladu ustanovení z hlediska naplnění míry intenzity porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci a způsobu hodnocení míry této intenzity (ve vztahu k obsahově shodné dřívější právní úpravě) srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995, sp. zn. , uveřejněný v časopise Práce a mzda č. 7-8, roč. 1996, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 21, roč. 2001, nebo právní názor vyjádřený v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2001, sp. zn. ; k otázce důsledků útoku na majetek zaměstnavatele srov. též odvolacím soudem zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 25, roč. 2013; k otázce, jak má být z hlediska ustanovení skutkově vymezen důvod platného okamžitého zrušení pracovního poměru (s ohledem na obsahově shodnou právní úpravu v otázce konkretizace výpovědi i okamžitého zrušení pracovního poměru) srov. rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1967, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, pod č. 34, roč. 1968; k otázce určitosti jednostranného právního úkonu žalované obsaženého v dopise ze dne 4. 4. 2012 a ke způsobu výkladu projevu vůle ( , , , ve znění účinném do 31. 12. 2013) srov. při obdobné právní úpravě v předchozím ( ) například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 1996, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 29, roč. 1997, nebo - ve vztahu k vymezení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru - rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 1996, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 35, roč. 1998; k výkladu lhůty uvedené v ustanovení srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 6, roč. 1997, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 1998, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 75, roč. 1998, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2004, sp. zn. , nebo - ve vztahu k objektivní lhůtě - odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2008, sp. zn. , všech vztahujících se k obsahově shodné dřívější právní úpravě]; není tedy důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení (dovolatel zpochybňuje také skutková zjištění, na nichž odvolací soud založil svůj právní závěr o tom, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 4. 4. 2012 je platným právním úkonem, namítá nesprávné hodnocení důkazů odvolacím soudem, přičemž předestírá vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci, a polemizuje s tím, ke kterým hlediskům odvolací soud při posuzování intenzity porušení povinnosti žalobcem přihlížel a jak tato hlediska hodnotil; kromě toho vytýká odvolacímu soudu, že neprovedl důkaz účetními doklady žalované, a to pokladními doklady o příjmu v hotovosti), dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Namítá-li odvolatel, že „napadené rozhodnutí není v souladu s rozhodnutími dovolacího soudu“, přičemž poukazuje na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2001, sp. zn. , , pak přehlíží, že soudy v jím zmiňovaných věcech vycházely z jiného skutkového stavu (skutkového děje) než v projednávané věci; poukaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 1996, sp. zn. (uveřejněný v časopisu Soudní judikatura pod č. 35, roč. 1998), a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000, sp. zn. (uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 21, roč. 2001), je nepřípadný, neboť rozsudek odvolacího soudu – jak je výše výslovně uvedeno - je v souladu s právními závěry v těchto rozsudcích přijatými.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. května 2015

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu