Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4805/2014

29 Cdo 4805/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatele Dr. S. P., M. B. A., PhD., zastoupeného Mgr. Lucií Oršulovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Jánský vršek 323/13, PSČ 118 00, za účasti společnosti ENVI a. s., se sídlem v Třeboni, Dukelská 145, PSČ 379 01, identifikační číslo osoby 47217731, zastoupené JUDr. Milošem Tuháčkem, advokátem, se sídlem v Táboře, Převrátilská 330/15, PSČ 390 01, o zaplacení 110.000 Kč, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání navrhovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. dubna 2014, č. j. -184, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 23. května 2012, č. j. -134, zamítl návrh na zaplacení 110.000 Kč z titulu náhrady škody (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “).

Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

Závěr, podle něhož mohou návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a neplatnosti projektu přeměny podat pouze osoby vypočtené v , obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), plyne zcela jednoznačně z označeného ustanovení ve spojení s , o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění účinném do 31. prosince 2011, a obch. zák., jakož i z ustálené judikatury (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. srpna 2002, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 55/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 55/2003“, nebo ze dne 24. září 2008, sp. zn. , či ze dne 19. května 2009, sp. zn. , anebo ze dne 27. listopadu 2014, sp. zn. , jež jsou veřejnosti dostupná, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001, na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Nebyl-li dovolatel společníkem společnosti ENVI s. r. o. (dále jen „společnost“), ani jinou z osob vypočtených v § 131 odst. 1 obch. zák., nebyl věcně legitimován k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o změně právní formy společnosti a neplatnosti projektu přeměny. Poukazuje-li dovolatel na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které zůstává aktivní věcná legitimace dotčeným osobám zachována i tehdy, ztratí-li postavení, které ji založilo, pokud mají na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady právní zájem, přehlíží, že uvedený závěr platí za předpokladu, že dotčená osoba byla společníkem (či jinou osobou vyjmenovanou v § 131 odst. 1 obch. zák.) alespoň ke dni přijetí napadeného usnesení valné hromady (srov. např. důvody R 55/2003, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2008, sp. zn. , ze dne 24. září 2008, sp. zn. , nebo ze dne 10. března 2009, sp. zn. ). Dovolatel v projednávané věci nebyl společníkem ani ke dni přijetí napadeného usnesení valné hromady, a nestal se jím ani poté.

Dovolání nečiní přípustným ani otázka, zda mohlo dojít k obnově účasti dovolatele ve společnosti poté, kdy společnost naložila s uvolněným obchodním podílem. Je tomu tak již proto, že odpověď na tuto otázku nemá žádný význam pro posouzení aktivní věcné legitimace dovolatele v řízení podle § 131 odst. 1 obch. zák., jak se podává z výše označené ustálené judikatury.

Nehledě k uvedenému pak nelze ani přehlédnout, že dovolatel sice konstruuje možnost obnovení účasti ve společnosti i poté, kdy společnost s uvolněným obchodním podílem naloží, za předpokladu, že ve lhůtě dvou měsíců nahradí vyplacený vypořádací podíl, přitom však (podle obsahu spisu) v uvedené lhůtě společnosti vypořádací podíl nenahradil. Odpověď na jím položenou otázku by tudíž i z tohoto důvodu neměla žádný význam pro projednávanou věc (i kdyby Nejvyšší soud přisvědčil dovolatelovu názoru, na možnost obnovení jeho účasti ve společnosti by to nemělo žádný vliv). Pouze na okraj pak Nejvyšší soud podotýká, že dovolatel ani netvrdí, že byl splněn základní předpoklad obnovení jeho účasti (srov. § 148 odst. 4 in fine obch. zák.).

Zbývá dodat, že z ani z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení. Jak opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. února 2009, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 14. června 2012, sp. zn. , dostupná na webových stránkách Ústavního soudu). Rozhodnutí odvolacího soudu těmto požadavkům vyhovuje.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 28. dubna 2015

JUDr. Petr Š u k

předseda senátu