Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 41/2015

21 Cdo 41/2015

U S N E S E N Í

A. R.

, zemřelém dne 21. listopadu 2012, za účasti

1) E. K.

,

2) A. F.

, zastoupené JUDr. Pavlem Kiršnerem, advokátem se sídlem v Praze 8, V Holešovičkách č. 1579/24, a

3) M. R.

, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání A. F. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. srpna 2013, č. j. -138, takto:

Dovolání A. F.

se

odmítá

.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání A. F. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.8.2013, č.j. -138, není přípustné podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů účinném do 31.12.2013 (dále jen „ “), který je třeba pro projednání dovolání a pro rozhodnutí o něm i v současné době použít, neboť řízení ve věci bylo zahájeno přede dnem 1.1.2014 (srov. Čl. II bod 2 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), protože rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k závěru odvolacího soudu o tom, že podání žaloby podle ustanovení bylo třeba uložit A. F., která zpochybňuje platnost závěti zůstavitele A. R. ze dne 6.12.2000 a své dědické právo odvozuje z titulu společné domácnosti srov. například zprávu Nejvyššího soudu ČSR ze dne 4.4.1979, sp. zn. , uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 21, ročník 1979, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28.2.1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Ad Notam pod č. 5, ročník 1997, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31.3.1998, sp. zn. , uveřejněný v časopise Ad Notam pod č. 4, ročník 1998, nebo usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.10.2001, sp. zn. ) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Ani ostatní dovolatelkou uplatněné námitky nejsou způsobilé zpochybnit správnost závěru odvolacího soudu, že dědické právo závětní dědičky E. K. se zakládá na závěti bez zjevných formálních nedostatků, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je i ve vztahu k těmto dovolatelkou vymezeným otázkám v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, jakož i právní teorií (k možnosti zůstavitele povolat náhradního dědice srov. například právní názor vyjádřený v Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol.:

II. až 880. Komentář

. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1455, 1458, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.6.2013, sp. zn. , a k otázce významu umístění data v holografní závěti srov. například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.11.1998, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44, ročník 1999, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.4.2005, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 25, ročník 2006, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.11.2010, sp. zn. , uveřejněné v časopise Ad Notam pod č. 4, ročník 2011, nebo v časopise Soudní judikatura pod č. 5, ročník 2012), a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Dovolání A. F. navíc neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ) [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.9.2013, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2014, a v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.8.2013, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 116, ročník 2014], a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání A. F. podle ustanovení věty první odmítl.

Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu ( a ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. května 2015

JUDr. Roman Fiala předseda senátu