Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
1D4534CB4F900C89C1257E840025E11B.html
HTML · 12.13 KB
No categories available
21 Cdo 4877/2014
21 Cdo 4877/2014
U S N E S E N Í
J. B.
Ing. J. V.
, zastoupené JUDr. Vilémem Šilarem, advokátem se sídlem v Praze 2, Bělehradská č. 679/94, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 16 C 132/2012 , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. března 2014, č. j. 55 Co 460/2013 -269, takto:
I. Dovolání žalobkyně
se odmítá
.
II. Žalobkyně
je povinna
zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.050,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Viléma Šilara, advokáta se sídlem v Praze 2, Bělehradská č. 679/94.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. března 2014, č. j. 55 Co 460/2013 -269, není přípustné podle § 237 o.s.ř. , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce nedůvodnosti vydědění žalované zůstavitelem L. V., zemřelým dne 13.1.2012, podle § 469a odst. 1 písm. a) a b) obč. zák. (ve znění účinném do 31.12.2013) srov. například rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.8.1996, sp. zn. 6 Co 10/96 , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 23, ročník 1998; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.9.1997, sp. zn. 2 Cdon 86/97 , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 21, ročník 1998; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2001, sp. zn. 30 Cdo 2214/2002 , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 6, ročník 2005; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.5.2007, sp. zn. 21 Cdo 688/2006 , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8, ročník 2008; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.10.2007, sp. zn. 21 Cdo 403/2007 ; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.5.2008, sp. zn. 21 Cdo 1825/2007 , usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.7.2008, sp. zn. 21 Cdo 3772/2007 , rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.11.2009, sp. zn. 21 Cdo 3992/2008 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.10.2014, sp. zn. 21 Cdo 2088/2013 ]
a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Námitka dovolatelky týkající se vázanosti odvolacího soudu nálezem Ústavního soudu ze dne 7.11.2012, sp. zn. I. ÚS 295/10 , není důvodná. Závěr odvolacího soudu, že se soud prvního stupně (za daného skutkového stavu) od názoru Ústavního soudu nijak neodchýlil, je správný.
V části, v níž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř.
(vznáší-li výhrady proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění a skutkového závěru, které byly pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, když namítá, že „žalovaná o zůstavitele – svého otce – zájem neprojevovala“ a že nelze „dovozovat ze širším okruhem rodiny zůstavitele poskytnuté pomoci neexistenci potřeby pomoci poskytnuté zůstaviteli ze strany žalované“, a proti hodnocení důkazů, namítá-li, že „soudy bez dalšího přijaly za své tvrzení žalované, že ji zůstavitel o pomoc nepožádal“, a že „opominuly, resp. naprosto bagatelizovaly předložené důkazy svědčící o tom, že zůstavitel o žalovanou zájem měl“ apod.), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. května 2015
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu