Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1697/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně M. H., zastoupené Mgr. Janem Kulhánkem, advokátem se sídlem v Hořicích, Jungmannova 346, proti žalovanému J. H., zastoupenému JUDr. Jaroslavou Ježkovou, advokátkou se sídlem v Nové Pace, K. J. Erbena 1266, o zrušení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. listopadu 2012, č. j. -124, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Jičíně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. ledna 2012, č. j. -84, zamítl žalobu, aby

„soud zrušil věcné břemeno, jemuž odpovídá právo žalovaného bezplatně a doživotně užívat budovu v části obce L., pozemek st. p. č. 7 a pozemek p. č. 2, vše v obci H. a katastrálním území L., zapsaných u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Jičín na LV č. 3287, které vzniklo na základě smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 30. 1. 2009“

(výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.).

Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 7. listopadu 2012, č. j. -124, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. - IV.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o a v němž uplatňuje dovolací důvod podle a b) Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Jičíně k dalšímu řízení.

Žalovaný se ve vyjádření ztotožňuje se závěry odvolacího soudu a navrhuje dovolání zamítnout.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, spolu s vyjádřením k dovolání žalovaného tvoří součást procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení - , 2 , , tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

Protože o zrušení věcného břemene bylo pravomocně rozhodnuto před 1. lednem 2014, postupoval dovolací soud při posouzení tohoto nároku podle příslušných ustanovení , (dále jen „obč. zák.“).

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2014, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije , ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 7. listopadu 2012 a dovolací řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalobkyně podle ve znění účinném do 31. prosince 2012. Dovolání není přípustné. Dovolání může být v řešené věci přípustné proti rozsudku odvolacího soudu podle jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají), které zakládají zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.

Protože dovolání opírající se o je přípustné jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatelka oprávněna napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvody podle a odst. 3 , a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností. Dovolacím důvodem podle , tj. vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by se dovolací soud mohl zabývat jen v případě přípustného dovolání.

Dovolací soud v dovolání neshledal nic, co by z rozhodnutí odvolacího soudu činilo rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Závěr odvolacího soudu o tom, že nedošlo k takové změně poměrů, která by odůvodňovala zrušení nebo omezení věcného břemene, je v souladu s judikaturou dovolacího soudu, od níž nemá dovolací soud důvod se odchýlit.

Vznikne-li změnou poměrů hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, může soud rozhodnout, že se věcné břemeno za přiměřenou náhradu omezuje nebo zrušuje. Nelze-li pro změnu poměrů spravedlivě trvat na věcném plnění, může soud rozhodnout, aby se namísto věcného plnění poskytovalo peněžité plnění (§ 151p odst. 3 obč. zák.).

Při rozhodování o omezení nebo o zrušení věcného břemene v důsledku změny poměrů je třeba brát v úvahu všechny okolnosti věci. Především je třeba zjistit, zda došlo ke změně poměrů a v kladném případě posoudit, nakolik tato změna měla vliv na způsob výkonu práva, odpovídajícího věcnému břemeni, jak se projevila na užívání nemovitosti věcným břemenem zatížené a vzít do úvahy újmu, která oprávněnému nastane v důsledku omezení nebo zrušení věcného břemene za náhradu a porovnat ji s případnou újmou, která vznikla vlastníkům zatíženého pozemku v důsledku změny poměrů. Právně významný je jen ten hrubý nepoměr, který vznikl v důsledku změny poměrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. ).

Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 28. února 2002, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 2. února 2010, č. j. , uveřejněných na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, řešil problematiku „změny poměrů“, a to i ve vztahu ke kladené otázce, zda změnou poměrů může být soustavné porušování práv povinného nebo třetích osob oprávněným. Uvedl, že musí být zřejmé, že existence věcného břemene je důvodem sporů mezi účastníky, které mají negativní vliv na užívání a údržbu nemovitosti, a že stávající situace je dlouhodobě neudržitelná, přičemž současně je výsledkem změny původně dobrých vztahů mezi účastníky.

Odvolací soud učinil následující skutková zjištění (které nemohou být předmětem dovolacího přezkumu): vztahy mezi účastníky nebyly dobré již v době zřízení věcného břemene. Žalovaný byl původně spoluvlastníkem předmětné nemovitosti a převodem jeho podílu na žalobkyni a vznikem věcného břemene v jeho prospěch byly řešeny dopady jeho úpadku. Žalobkyně předmětnou nemovitost neužívá (nebydlí v ní). Jestliže na základě těchto zjištění dospěl k závěru, že se ve vztahu mezi účastníky nejedná o změnu poměrů, která by mohla odůvodňovat zrušení či omezení věcného břemene zřízeného ve prospěch žalovaného, postupoval v souladu ustálenou s judikaturou dovolacího soudu a jeho závěrům nelze nic vytknout.

Odvolací soud vystavěl své rozhodnutí i na dalším závěru o tom, že součástí žaloby musí být i uvedení formy náhrady za zrušení věcného břemene, se kterým žalobkyně rovněž polemizuje.

Jestliže odvolací soud svůj právní závěr založil na dvou na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z těchto důvodů (eventuálně) neobstojí, nemůže mít vliv na správnost závěru odvolacího soudu, jestliže obstojí důvod druhý (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. října 2001, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 779).

Protože rozhodnutí odvolacího soudu obstojí bez ohledu na to, zda označená dovolací výtka je důvodná, dovolací soud se jí z důvodu procesní ekonomie nezabýval.

S ohledem na výše uvedené dovolací soud podle věty první a dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému vznikly náklady za jeho zastoupení advokátkou (, , a ). , kterou byly stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení, byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Náhradu nákladů řízení proto dovolací soud stanovil podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a je představována odměnou ve výši 2.500,- Kč, stanovenou podle , , , , , dále paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle , celkem tedy 2 800,- Kč. Rovněž žalovanému náleží částka 588,- Kč jako náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle Celková výše nákladů dovolacího řízení tak činí 3 388,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z , a Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.

V Brně dne 29. dubna 2015

Mgr. David Havlík předseda senátu