Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1512/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně V. Š., zastoupené Mgr. Renatou Wachtlovou, advokátkou se sídlem v Hořovicích, Pražská 346, proti žalovanému M. J., zastoupenému JUDr. Alenou Drulákovou, advokátkou se sídlem v Berouně, Kostelní 7, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. září 2012, č. j. -253, takto:

I. Dovolání se odmítá.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Okresní soud v Berouně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. února 2012, č. j. -225, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem - domu postavenému na pozemku parc. č. st. 1467 a pozemku parc. č. st. 1467 v obci a k. ú. B., zapsaným na listu vlastnictví č. 2438 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Beroun a nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně. Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému částku 3 475 000,- Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitosti rozestavěné stavbě rodinného domu na pozemku parc. č. st. 6500 v obci a k. ú. B., zapsané na listu vlastnictví č. 2438 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Beroun a nemovitost přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného. Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 625 000,- Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok II.). Zrušil rovněž podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem domu na pozemku parc. č. st. 487 a pozemku parc. č. st. 487 v obci a k. ú. B., zapsaným na listu vlastnictví č. 4209 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Beroun a nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného. Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 475 000,- Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok III.). V rámci separace nákladů řízení uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně náklady řízení ve výši 38 102,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.). Dále rozhodl o povinnosti účastníků zaplatit náklady státu spojené s pořízením znaleckých posudků (výrok VI. a VII.).

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 19. září 2012, č. j. -253, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích IV. a V. a v části výroků II., a III., jimiž bylo rozhodnuto o výši náhrad a paričních lhůtách, potvrdil. Ve výrocích I., VI. a VII. a v části výroků II. a III., jimiž bylo rozhodnuto o zrušení podílového spoluvlastnictví k tam specifikovaným nemovitostem a jejich přikázání do výlučného vlastnictví žalovaného, zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, a to z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc aby vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně navrhuje dovolání odmítnout.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, společně s vyjádřením k dovolání tvoří součást procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení - , 2 , , tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

Protože k pravomocnému rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků došlo před 1. lednem 2014, postupoval dovolací soud při posouzení tohoto nároku podle příslušných ustanovení , (dále jen „obč. zák.“).

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2014, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije , ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 19. října 2012 a dovolací řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalovaného podle ve znění účinném do 31. prosince 2012.

Dovolání není přípustné.

V daném případě přicházela do úvahy přípustnost dovolání podle (dále jen „“), a to pouze v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ). Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu však takovým rozhodnutím není.

Závěr, že napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, přitom Nejvyšší soud přijal s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. , zrušil ustanovení až uplynutím 31. prosince 2012, a s přihlédnutím k tomu, že v době podání dovolání měl dovolatel právo legitimně očekávat, že splnění podmínek formulovaných ustanovením povede k věcnému přezkumu jím podaného dovolání (k tomu srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. ).

Dovolatel v daném případě povinnost formulovat právní otázku nesplnil. Obsahem dovolacích námitek je především nesouhlas se znaleckým posudkem, ze kterého soudy vycházely při stanovení obecné ceny předmětných nemovitostí.

Stanovení obvyklé ceny tvořící základ výše vypořádacího podílu v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví představuje otázku skutkovou, nikoliv právní. Námitka, že soud při stanovení ceny obvyklé chybně akceptoval nesprávné závěry podávající se ze znaleckého posudku znalce, představuje tvrzené pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, které nemůže založit přípustnost dovolání opírající se o řešení otázky zásadního právního významu [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2007, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu C. H. Beck (dále jen „Soubor“) jako C 5758, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. června 2007, sp. zn. , uveřejněné tamtéž jako C 5211].

Tím, že dovolatel zpochybňuje skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, uplatňuje dovolací důvod podle Tímto důvodem však přípustnost dovolání podle založit nelze.

Dovolatel odvolacímu soudu rovněž vytýká, že neprovedl doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem, čímž uplatnil dovolací důvod uvedený v , tj., že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K tomu lze pouze uvést, že k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle tohoto ustanovení může být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto pouze za předpokladu, že jde o řešení procesní otázky zásadního významu (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2008, sp. zn. , uveřejněné v Souboru jako C 5780). Tak tomu však v daném případě není.

Obsahem dovolání jsou dále námitky žalovaného, že nebyl zohledněn jím předložený znalecký posudek znalce Ing. Smutného, a že nebyli vyslechnuti jím navržení svědci.Skutečnost,že nebyly provedeny všechny důkazy dovolatelem navržené, není vadou řízení, která by řešila otázku zásadního právního významu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2005, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 3339). Podle je to soud, kdo rozhoduje o tom, které z navrhovaných důkazů provede a je na něm, aby posoudil, které z navržených důkazů jsou významné pro posouzení uplatněného nároku.

S ohledem na výše uvedené dovolací soud podle věty první a dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni vznikly náklady za její zastoupení advokátkou (, , a ). , kterou byly stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení, byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Náhradu nákladů řízení proto dovolací soud stanovil podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a je představována odměnou ve výši 32 700,- Kč, stanovenou podle , , , , dále náhradou hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč podle , celkem tedy 33 000,- Kč. Rovněž jí náleží částka 6 930,- Kč jako náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle Celková výše nákladů dovolacího řízení tak činí 39 930,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z , a Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. dubna 2015

Mgr. David Havlík

předseda senátu