Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2679/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně CZECH PRODUCTS, s.r.o., se sídlem v Kladně, Josefa Hory 1448, PSČ 272 01, IČO 62967541, zastoupené JUDr. Jiřím Černým, advokátem, se sídlem v Rakovníku I, Vysoká 92, PSČ 269 01, proti žalované dm drogerie markt s.r.o., sesídlem v Českých Budějovicích, Jeronýmova 1485/19, PSČ 370 01, IČO 47239581, zastoupené JUDr. Milošem Vondráčkem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, náměstí Přemysla Otakara II 123/36, PSČ 370 01, o zaplacení částky 224 422,96 Kčs příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. března 2014, č. j. -592, takto:

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. března 2014, č. j. -592, (z obsahu dovolání se podává, že dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II) není přípustné podle ustanovení (dále jen „“), neboť rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva ve smyslu

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení musí být v dovolání mj. uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle až 238a

To, že má dovolatel jiný názor na právní závěry odvolacího soudu, event. nesouhlasí s jeho procesními postupy, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání podle

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části).

Žalobkyně spatřuje přípustnost dovolání v tom, že odvolací soud nepostupoval v souladu s rozhodovací praxí – obsahově má tedy dovolatelka za to, že se odvolací soud při řešení otázky hmotného nebo procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Jak již Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) v minulosti judikoval (např. v usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. ) „má-li být dovolání přípustné podle ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky procesního práva odvolacím soudem odchyluje.“ Totéž samozřejmě platí u otázky hmotného práva.

Pouze z tohoto hlediska bylo tedy možno posuzovat přípustnost dovolání.

Dovolatelka v dovolání uvedla několik rozhodnutí Nejvyššího soudu, s nimiž má být napadený rozsudek v rozporu. Ve vztahu k posouzení námitky promlčení se jednáo rozsudek ze dne 16. května 2012, sp. zn. , který řešil otázku aplikace ustanovení č. (dále jen „obč. zák.“) v obchodních závazkových vztazích. Podle tohoto ustanovení platí, že jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že obchodní zákoník zvláštní úpravu promlčení práv ze synallagmatického vztahu neobsahuje, je třeba ve smyslu obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) aplikovat právní úpravu obsaženou v obč. zák. i na případy promlčení práv ze synallagmatického obchodněprávního vztahu. Tento rozsudek navazoval na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. července 2010, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 32/2011, přičemž odkaz na tento rozsudek doplnila dovolatelka v doplnění dovolání.

Ustanovení § 107 odst. 3 obč. zák. bylo do právního řádu začleněno z důvodu, že zejména u neplatných nebo zrušených kupních smluv nebylo vydání věci uplynutím času pro nepromlčitelnost vlastnického práva ohroženo, zatímco podle doslovného znění zákona právo na vydání peněžitého plnění promlčení podléhalo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. července 2010, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 32/2011). V posuzované věci se však ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a soudu odvolacího nepodává, že by oproti promlčitelnému právu žalobkyně stálo nepromlčitelné právo žalované z z neplatné či zrušené smlouvy a že by tudíž mělo být aplikovat ustanovení § 107 odst. 3 obč. zák.

Rozsudek odvolacího soudu tudíž z hlediska posouzení této otázky není v rozporu se shora citovanými rozsudky dovolacího soudu a není dána přípustnost dovolání podle

Vzhledem k nepřípustnosti dovolání z hlediska posouzení této otázky nejsou pro rozhodnutí věci podstatné další námitky dovolatelky o tvrzenémnesouladu mezi právním posouzením odvolacího soudu a právními názory vyjádřenými v rozhodnutích Nejvyššího soudu sp. zn. , , , a z hlediska neuzavření, resp. absolutní neplatnosti ročních smluv pro období od 1. října 1999 do 30. září 2002, a tyto námitky tudíž přípustnost dovolání rovněž založit nemohou.

Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v

Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle věty první, odst. 3 a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s věta druhá neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. dubna 2015

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu