Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2528/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce Ing. L. M., právně zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Masná 1493/8, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, identifikační číslo osoby 000 25 429,se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 542.431,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. září 2013, č.j. – 40, takto:

I. Dovolání se odmítá.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Městskému soudu v Praze ze dne 25. září 2013, č.j. – 40, není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby byla rozhodná právní otázka posouzena jinak.

Odvolací soud v dovoláním napadeném rozsudku potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, který nepřiznal žalobci ani náhradu škody, ani náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou soudního řízení. Odvolací soud uvedl, že škoda nevznikla v příčinné souvislosti s jednáním exekutorky a ani zde nebyly dány podmínky pro přiznání nemajetkové újmy. Je zřejmé, že jádrem dovolání (kdy k doplnění dovolání ze dne 3. 4. 2014 dovolací soud nepřihlížel, neboť nebylo sepsáno advokátkou, jak vyžaduje ustanovení ) je tvrzení žalobce, že exekuční řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, trpělo průtahy a že exekutorka dostatečně neprověřila, co se skrývá za základním kapitálem povinného.

Nejvyšší soud České republiky konstatuje, že rozsudek odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, když soudy obou stupňů se zabývaly otázkou, zda kroky, které činila soudní exekutorka v daném řízení, směřovaly k reálnému vymožení práva oprávněného.V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. vyslovil dovolací soud názor, že bude-li objektivně zjištěna nemajetnost povinného, bude zpravidla přicházet v úvahu zastavení exekuce; je na exekutorovi, aby stav nedobytnosti pohledávky promítl do svého oprávnění exekuci zastavit, nebo aby podal podnět exekučnímu soudu k zastavení exekuce. Přičemž v této souvislosti nelze přehlédnout závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2013, sp. zn. , podle kterých nedošlo-li k zastavení exekuce, nezpůsobuje tato okolnost sama o sobě nesprávný úřední postup v situaci, kdy neúčelnost vedené exekuce byla žalobci známa, nezastavení exekuce na tom nemohlo nic změnit, a nemohlo proto ani žalobci způsobit nemajetkovou újmu (v důsledku nezastavení exekuce nedošlo u žalobce k prodloužení období nejistoty stran výsledku exekučního řízení).

I přes to, že odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je velmi stručné, tak odpovídá závěrům, jež jsou konstantně judikovány Nejvyšším soudem, a proto je třeba dovolání žalobce podle ustanovení věty první odmítnout.

Ani další námitky dovolatele spočívající v tom, že soudní exekutorka nezjistila, jaký majetek se skrývá za základním kapitálem povinného, nemůžou založit přípustnost dovolání, neboť směřují proti skutkovým zjištěním, a nejsou tak způsobilým dovolacím důvodem podle ustanovení

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. dubna 2015

JUDr. Lubomír P t á č e k, Ph.D

předseda senátu