Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
4172D0FF883FB7E2C1257E82003026FF.html
HTML · 13.61 KB
No categories available
28 Cdo 4784/2014
28 Cdo 4784/2014
U S N E S E N Í
hlavní město Praha
1) P. K.
, a
2) J. M.
, oba zastoupeni JUDr. Zuzanou Streublovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Vodňanského 10,
o určení vlastnického práva
, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 12 C 33/2012 , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2014, č. j. 54 Co 510/2013 -369, takto:
I. Dovolání se
odmítá
.
II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Shora označeným rozsudkem Městský soudu v Praze změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. června 2013, č. j. 12 C 33/2012 -328, tak, že se zamítá žaloba o určení, že „žalobce je vlastníkem objektu bez č.p./č.e. s příslušenstvím, postaveného na pozemku parc. č. 13/9, včetně tohoto pozemku parc. 13/9, zapsaných na listu vlastnictví č. 1443 pro obec P. a katastrální území L.“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost „spatřuje v ustanovení § 237 o. s. ř. “, jež současně cituje v dovolání.
Podle ustanovení § 241a odst. 2 občanského soudního řádu (o. s. ř.) o. s. ř. ) je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. (či jeho části). [K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu; z rozhodovací praxe Ústavního soudu pak např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 , usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13 , usnesení Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14 , usnesení Ústavního soudu ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 či usnesení Ústavního soudu ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14 , dostupná na webových stránkách Ústavního soudu].
Příslušná pasáž dovolání (článek I, odst. 4 dovolání) ve světle výše uvedeného zjevně není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatel nedostál ani v jiných částech dovolání (posouzeném potud z obsahového hlediska).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. , neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
O nákladech dovolacího řízení bylo pak rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. za situace, kdy (oprávněným) žalovaným v dovolacím řízení účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. května 2015
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu