Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 5130/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně P. G., zastoupené Mgr. Rudolfem Krejčíkem, advokátem se sídlem v Řevnicích, nám. Krále Jiřího z Poděbrad 24, proti žalovanému Z. V., zastoupenému JUDr. Jaroslavem Skoupým, advokátem se sídlem v Rakovníku II, Havlíčkova 584, o 150.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2014, č.j. -224, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil ve věci samé rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 13. 6. 2013, č.j. -185, ve spojení s usnesením ze dne 2. 5. 2014, č.j. -203, tak, že zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 150.000,- Kč, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného v řízení před soudem prvního stupně a uzavřel, že nedostatky stavby, jež žalobkyně ve lhůtě stanovené v , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz ), dále jen „obč. zák.“, žalovanému vytkla (špatný stav zdiva komínového tělesa od úrovně prvního nadzemního podlaží po střechu, praskliny ve štítové zdi), představují běžné opotřebení nemovitosti, které vzhledem k obvyklé době životnosti domu odpovídají jeho stáří a technickému stavu v době prodeje. Nejde-li o vady ve smyslu obč. zák., nemá žalobkyně právo na přiměřenou slevu ze sjednané kupní ceny.

V dovolání, jímž napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalobkyně namítá, že vytčené nedostatky, které „měly vesměs charakter konstrukčních vad, tedy nikoliv vad vzniklých opotřebením, ačkoliv se jednalo o dům značného stáří“, jsou vadami ve smyslu § 597 odst. 1 obč. zák. Připomíná jejich příčiny (nekvalitní rekonstrukce v roce 1976, přístavba ledárny v poválečné době, neodborný zásah, příp. konstrukční vada komínového tělesa, absence běžné údržby, neodborné a statiku ohrožující zásahy žalovaného /odstranění táhel vyztužujících obvodové zdi domu/) a žalovaného obviňuje z mylného ujištění, že „dům byl užíván k bydlení v poměrně nedávné době“. Podle žalobkyně nebylo možné běžnou prohlídkou zjistit hloubku prasklin ve smíšeném zdivu, míru narušení statiky domu a stav komínového tělesa. Navrhla zrušení rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se ztotožnil se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu a navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl jako nepřípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 , čl. II bod 2 , dále jen „“).

Podle ustanovení je dovolání – není-li stanoveno jinak – přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Právní závěr, podle něhož vytčené nedostatky stavby nezakládají odpovědnost žalovaného (prodávajícího) za skryté vady existující v době uzavření kupní smlouvy (3. 8. 2011), na které žalobkyně (kupující) nebyla upozorněna (§ 597 odst. 1 obč. zák.), odvolací soud vystavěl na zjištění, podle něhož budova č.p. na stavební parcele č. 104 v katastrálním území a obci P. (původně hostinec) byla v době prodeje více než sto let stará, z odhalených částí vlhkého (smíšeného) zdiva bez omítky i laik musel poznat, že dům není stavebně technicky v pořádku a může vykazovat statické poruchy (prasklá zeď a havarijní stav stěn byly seznatelné), při běžné prohlídce (žalovaná před uzavřením smlouvy budovu prohlédla za účasti svědkyně L. F. dvakrát) byly viditelné trhliny štítu domu a informaci o tom, že dům nebyl celá léta obýván a že je s ohledem na zchátralý stav určený k celkové rekonstrukci včetně rekonstrukce celého topného systému, obdržela od Ing. T. J. (realitního makléře). Žalovaný akceptoval snížení kupní ceny z částky 980.000,- Kč na částku 900.000,- Kč a v předávacím protokolu ze 17. 8. 2011 žalobkyně potvrdila, že na budově neshledala žádné závady. Podle odvolacího soudu žalobkyni „muselo být při průměrné obezřetnosti zřejmé, že zjištěné nedostatky jsou projevem běžného opotřebení a že stav domu odpovídá jeho stáří a zanedbané údržbě“.

Při řešení žalobkyní vymezené otázky hmotného práva se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2011, sp. zn. , a v něm zmíněné odkazy na další rozhodnutí týkající se ustanovení § 597 odst. 1 obč. zák.).

Pro úplnost je nutno uvést, že uplatněním (jediného) způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu a 3 není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. To se týká tvrzení, že žalovaný neinformoval žalobkyni o dlouhodobém neužívání domu a o odstranění vyztužujících táhel. Pro danou věc nebylo důležité (znalecké) určení přiměřené ceny nemovitostí včetně ocenění „sporných vad“.

Žalobkyně sice výslovně napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení však žádnou argumentaci – vyjma žádosti o odložení vykonatelnosti – nevznesla.

Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (, věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 21. května 2015

JUDr. Pavel K r b e k

předseda senátu