Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 703/2015

23 Cdo 703/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D.v právní věci žalobkyně p.k.Solvent s.r.o., se sídlem Praha 9, K Žižkovu 640/9, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 25069497, zastoupené Mgr. et Mgr. Janem Rabasem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 343/6, proti žalované V. B., zastoupené Mgr. Markétou Machovou, advokátkou se sídlem Kolín III, Husovo náměstí 129, o zaplacení 222 183 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. září 2014, č. j. -353, takto:

I. Dovolání žalované

se odmítá.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11 519 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce Mgr. et Mgr. Jana Rabase, advokáta se sídlem v Praze 2, Vinohradská 343/6.

O d ů v o d n ě n í:

Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání rozhodl podle , (dále jen „ “), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů).

Dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. září 2014, č. j. -353, není přípustné podle , neboť napadené rozhodnutí nezávisí ve smyslu na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jak dovolatelka namítá.

Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že odvolací soud se odchýlil od judikatury dovolacího soudu týkající se důkazního břemene ohledně pravosti podpisu na ě, a to od rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „ “) ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. , z něhož podle dovolatelky vyplývá, že je nepřípustné, aby soud v případě, že závěr znaleckého posudku, jehož předmětem bylo posouzení pravosti podpisu na sporné ě, není kategorický (tj. není zjištěno, že se jedná o pravý podpis zkoumané osoby), uzavřel, že žalovaná, jako předkladatelka sporné y, neunesla ohledně pravosti y důkazní břemeno. Dovolatelka nesouhlasí s odvolacím soudem, že uvedené rozhodnutí, týkající se důkazního břemene majitele směnky k tvrzení o pravosti podpisu směnečného dlužníka na směnce, není na danou věc přiléhavé.

dospěl k závěru, že odvolací soud správně dovodil, že uvedené rozhodnutí na danou věc nedopadá, neboť poukazované rozhodnutí řeší jinou skutkovou situaci. V citovaném rozhodnutí byla řešena situace, kdy pravost podpisu na ě se opírala o znalecké závěry v rovině pozitivní pravděpodobnosti (tedy že se pravděpodobně jedná o pravý podpis) a kdy pro jednoznačné skutkové závěry o pravosti y, resp. pravosti podpisu, mělo být podle závěru Nejvyššího soudu provedeno dokazování dalšími navrženými důkazy, neboť znalecký posudek je jen jedním z důkazních prostředků, kterým může být pravost sporné y prokázána. V posuzované věci ale odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně opřel své rozhodnutí o tom, že žalovaná neunesla důkazní břemeno o pravosti y, tj. že u podepsal J. R., nejen na závěrech znaleckého posudku, ale na komplexu všech provedených důkazů, které hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti. Za této situace nelze dovodit, že by se odvolací soud odchýlil od uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. , pokud ve shodě se soudem prvního stupně neshledal důvod pro přezkoumání závěru znaleckého posudku revizním posudkem, a dovolání není tedy pro tyto námitky dovolatelky podle přípustné.

Přípustnost dovolání podle nemohou založit ani námitky ke konkrétnímu procesnímu postupu soudu, tedy námitky týkající se vad řízení, které dovolatelka spatřuje ve vadném postupu odvolacího soudu, nepostupoval-li soud podle , když podle jejího názoru nebyl znalecký posudek vyhotoven řádně a s profesionální pečlivostí. Těmito námitkami navíc nebyl uplatněn možný dovolací důvod uvedený v , tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Pokud další námitky k právnímu posouzení zakládá dovolatelka na nesprávném hodnocení provedených důkazů, je nutno konstatovat, že pokud jsou obsahem dovolání námitky k případnému nesprávnému hodnocení důkazů a ke skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nebyl ani těmito námitkami uplatněn dovolací důvod uvedený v , že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014). Otázka týkající se hodnocení důkazu v konkrétním sporu není otázkou hmotného ani procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání podle

proto z uvedených důvodů dovolání žalované podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení přiznaných žalobkyni za právní úkon vyjádření se k dovolání se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. května 2015

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu