Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 5167/2014

U S N E S E N Í

M. P.

, zastoupenému JUDr. Kamilem Mattesem, advokátem se sídlem v Moravském Krumlově, Smetanova 167, o 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené z Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. března 2014, č. j. -84, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 15. prosince 2011, č. j. -60, zamítl žalobu o zaplacení částky 100.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 4. března 2014, č. j. -84, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil s tím, že se zamítá žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 100.000,- Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, přičemž naplnění předpokladů přípustnosti dovolání podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „“ (srov. čl. II bod 2. ), spojuje s řešením otázky odepření výkonu práva pro rozpor s dobrými mravy podle , ve znění do 31. 12. 2013 (srovnej ), která podle ní nebyla dosud v rozhodovací činnosti dovolacího soudu vyřešena.

Dovolání není přípustné.

Pojem „dobré mravy“ ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. vyložil Nejvyšší soud opakovaně v celé řadě svých rozhodnutí (namátkou lze uvést např. rozhodnutí ze dne 23. ledna 2001, sp. zn. , nebo ze dne 25. října 2004, sp. zn. , ze dne 7. prosince 2004, sp. zn. , a ze dne 16. března 2005, sp. zn. ). V nich dovodil, že východiskem úvah, zda je výkon práva v rozporu s dobrými mravy, je okolnost, že ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro použití korektivu „dobré mravy“ zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Soudní praxe v tomto směru vychází z názoru, že za dobré mravy je třeba pokládat souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních.

Soudní praxe (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2013, sp. zn. , uveřejněného pod č. 7/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) se ustálila v názoru, že zejména v dovolacím řízení lze úvahu (odvolacího) soudu o tom, zda v konkrétním případě jde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy, zpochybnit jen tehdy, je-li tato úvaha z pohledu zjištěných skutečností zjevně nepřiměřená. Při aplikaci § 3 odst. 1 obč. zák. odvolací soud zohlednil skutkové okolnosti souzené věci, zejména že všichni zúčastnění, tj. F. V., J. M. a žalovaný byli v úzkých rodinných vztazích, a že F. V. nemínil po žalovaném v souvislosti s převodem nemovitostí cokoli požadovat, jelikož peníze, které ke koupi použil, patřily matce žalovaného. Podle názoru dovolacího soudu tak jeho úvaha o důvodnosti aplikace § 3 odst. 1 obč. zák. není zjevně nepřiměřená.

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle věta první odmítl.

Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněno ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. dubna 2015

JUDr. Václav Duda

předseda senátu