Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4672/2014

30 Cdo 4672/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně CF FLOP s.r.o.,IČ: 64608565, se sídlem v Brně, Nejedlého 383/11, zastoupené Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Masná 1493/8, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky 567.148,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2014, č. j. -148, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze jako soud odvolací výrokem I napadeného rozsudku potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 13. 7. 2012, č. j. – 77, v části, kterou byla žaloba zamítnuta co do částky 182.400,- Kč s příslušenstvím. Výrokem II napadeného rozsudku odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 18.000,- Kč s úrokem z prodlení, a výrokem III rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud tak učinil poté, co Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 22. 10. 2013, č. j. – 129, k dovolání žalobkyně předchozí rozsudek odvolacího soudu ve věci částečně zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k novému řízení.

Výše uvedených částek se žalobkyně domáhala jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. .

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “.

Žalobkyně v dovolání pouze zopakovala námitky, které již uvedla v dovolání proti předchozímu rozsudku odvolacího soudu ze dne 26. 4. 2012, č. j. – 55, a ohledně kterých dovolací soud již v rozsudku ze dne 22. 10. 2013, č. j. – 129, konstatoval, že přípustnost dovolání založit nemohou.

Nejvyšší soud (ačkoliv nyní postupoval podle znění účinného od 1. 1. 2013) nemohl než dospět ke stejnému závěru jako ve svém rozsudku č. j. – 129, na který v podrobnostech odkazuje, a totiž že žalobkyní vymezené otázky nemohou přípustnost dovolání založit.

Otázku počátku rozhodného období délky řízení svědčícího žalobkyni posoudil odvolací soud v souladu s judikaturou soudu dovolacího (srov. část III. odstavec 1/ Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , uveřejněného pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 12. 2010, sp. zn. ). Výši základní částky zadostiučinění za jeden rok řízení se Nejvyšší soud až na výjimky nezabývá, stejně tak Nejvyšší soud neposuzuje, o kolik procent měl odvolací soud zvýšit základní výši zadostiučinění pro postup orgánů veřejné moci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. ). Co se týče námitky, že samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé a základní částka zadostiučinění měla být proto zvýšena, odvolací soud v rozsudku č. j. - 102 (na který v napadeném rozhodnutí odkazuje), dospěl k závěru, že samotné kompenzační řízení vedené pod sp. zn. je přiměřené délky. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že rovněž závěr o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě v obecné rovině je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Přípustnost dovolání nemůže založit pouhý nesouhlas s tímto závěrem, neboť ten se odvíjí od okolností každého konkrétního případu. Dovolací soud při přezkumu toho, zda došlo či nedošlo k porušení uvedeného práva a tím i nesprávnému úřednímu postupu, v zásadě posuzuje toliko právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. ). Odvolací soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu nepřihlédl k tvrzení žalobkyně, že ve věci již dříve probíhalo jiné kompenzační řízení pod sp. zn. , které bylo soudem „odmítnuto“, neboť toto tvrzení uplatnila žalobkyně v rozporu s ustanovením o. s. ř poprvé až v odvolacím řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. ).

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 23. dubna 2015

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu